Maraton, 2. díl: O soubojích s časem
Maraton je především soubojem s časem. Nemám ani tolik na mysli mezičasy na stopkách nebo cílový čas v závodě, jako spíše čas nutný na přípravu. Nebo trénink, chcete-li. Maraton se sám neudělá, jak by řekl klasik, proto je potřeba trochu toho času obětovat.
Trénink třikrát týdně by měl být minimem. Kdo pomýšlí na lepší časy, nazouvá si běžecké boty častěji a na delší dobu. Někdy je umění zorganizovat si život, aby se v něm místo na trénink našlo.
Ale není to zase tak hrozné. I poměrně ambiciozní maratonci věnují denně běhání průměrně tolik času, který stačí na shlédnutí jednoho dílu Ordinace v růžové zahradě.
S časem souvisí i otázka, kdy si troufnout na maraton. Nečekejte žádnou originální odpověď. Jako u spousty věcí v životě platí, že začít se dá téměř v každém věku. Pokud jste ovšem od poslední hodiny tělocviku ve škole neudělali rychlejší krok nebo se už nemůžete dočkat důchodového věku, není od věci zajít za lékařem pro svolení.
Na málokom si čas vyláme zuby tak jako na Angličance Priscille Welchové. Do pětatřiceti let se večer potloukala po barech a kouřila krabku denně, až si jednou řekla dost. A začala běhat. Dotáhla to až k šestému místu na olympiádě a v neuvěřitelných 43 letech vyhrála Newyorský maraton.
To je opravdu extrémní případ. Přesto v cíli každého maratonu uvidíte běžce požehnaného věku, kterým nestačí o desítky let mladší účastníci – ani já, pochopitelně. Někteří z nich jsou celoživotní sportovci, jiní začali běhat po třicítce nebo dokonce ještě později. Zkrátka číslo v rodném listu není až tak důležité.
A kolik času věnovat přípravě na konkrétní maraton? Samozřejmě se můžete dnes rozhodnout a za týden běžet. Bez tréninku. Jde to, ale nikdo rozumný vám takové bláznovství nedoporučí.
Maraton se pak stane v podstatě jen bojem o přežití. A ta zdravotní rizika za to nestojí. V lepším případě dokráčíte do cíle za šest a více hodin. Na krk dostanete medaili, ale pokud se na věc podíváte střízlivě, budete si muset přiznat, že jste absolvovali jen svižnější pochoďák.
Také můžete sáhnout po knihách typu „Jak natrénovat na maraton za tři měsíce a ani se u toho nezapotit“. Proč ne, na relativně bezproblémové dokončení by to mělo stačit. I v případě, že začínáte téměř od nuly. Ale čím více se ta pomyslná nula blíží nule skutečné, tím spíše byste se od podobných rychlokursů měli držet dál.
Méně bývá málokdy více. Což píši s vědomím, že před prvním maratonem se mi trénink – i když nezačínal úplně na nule - smrskl na šest týdnů. Zvládnul jsem to ve zdraví, ale znovu už bych to neudělal.
