Sbohem, pane Váňo! Velká pardubická přišla o největší legendu
PŘEHLED VŠECH STARTŮ + FOTO | Vstal, sebral si bičík a uklonil se tribunám. Pro žokeje Josefa Váňu neskončila poslední Velká pardubická v kariéře slavně, s Tiumenem spadli na poslední překážce. Jeho postavení legendy ale jeden neúspěch ohrozit nemůže. Na svém nejoblíbenějším závodě startoval celkem sedmadvacetkrát, vystřídal třináct koní a připsal si osm triumfů.
Co všechno ve slavném dostihu Josef Váňa zažil? Vydejte se s námi na dlouhou procházku historií...
1. - 1985, Paramon, 2. místo
Při první účasti ve Velké Josef Váňa s Paramonem padl, ale nasedl a finišoval na druhém místě s velkým odstupem na vítězného Festivala. „Paramon mě málem utopil v Hadím příkopu. Za ten pád vlastně nemohl, byl tak připravenej a odhodlanej, že by přeskočil i stodolu. Od pořadatelů to byl hodně nešťastný nápad, dát před překážku ještě kládu. Naštěstí se mi podařilo ho nasednout.“
2. - 1986, Paramon, nedokončili
Znovu ten nešťastný Hadí příkop. Paramon tentokrát odepřel skočit, zamířil přímo do vody a ztratil jezdce. Ze 16 koní jich okolo cílového mezníku proběhlo jen šest a vítězem se stal velkokarlovický Valencio, šlo o první triumf trenéra Františka Holčáka. „Zase mě ten blázen málem utopil,“ rozčiloval se Váňa.
3. - 1987, Železník, 1. místo
První vítězná série začíná! Mezi třinácti účastníky se poprvé prosazuje ryzák Železník, na druhého Formana má náskok 12 délek. Vítěz zvládl Velkou pardubickou poprvé pod 10 minut v čase 9:56,13. „Je to nejšťastnější den mé kariéry. Vždycky jsem tvrdil, že Železník vydrží každé tempo a v závěru může ještě přidat, zařadit další rychlost.“
4. - 1988, Železník, 1. místo
Nejvážnějším soupeřem byl Železníkovi při druhém triumfu anglický Free Flow, ale rozdíl v cíli byl patnáct délek. „Železník je při svých kvalitách schopen všeho, ale nevěřil jsem, že sám dokáže ve vedoucí pozici skákat těžké skoky. Čekal jsem na pomalého Angličana, aby ho Železník slyšel dupat za sebou. Spoléhal jsem na to, že na trávě před cílem ukáže Železník svou rovinovou třídu,“ říká Váňa.
Třetí triumf se rodí při rekordní účasti 29 koní o sedm délek před Frází s Václavem Chaloupkou, její souboj s Železníkem patří k nejslavnějším finišům historie. „Řval jsem na něj, ať mě pustí do díry. Jenže proč by to dělal. Byl nekompromisní, to je ale úplně normální,“ vzpomíná Váňa na konfl ikt s Chaloupkou. V cílové rovince měl už náskok a Železníka bičem jen hladil.
6. - 1990, Železník, po pádu nedokončili
Jubilejní 100. ročník má být velkým soubojem Železníka s derby-vítězem 1986 Dynamitem, ale naděje končí na Popkovickém skoku, šesté překážce v pořadí. Druhé vítězství pro Františka Holčáka zajišťuje Libentýna. Experti vinili z nehody Váňu, ten se brání: „Do smrti budu přesvědčen, že jsem si počínal správně.“
Zrodil se rekordman! Ač v průběhu dostihu Železník padl, Váňa se dokázal vrátit do jeho sedla a po úžasné stíhající jízdě vítězí počtvrté, když za sebou nechává Draka s Václavem Chaloupkou. „V první chvíli jsem viděl vše v háji, ale naštěstí jsem koutkem oka zahlédl bič, který mi vypadl. Skočil jsem na něj, nasedl jsem a řekl si: Zkusíme to!“ vzpomíná Váňa. Železník ztrácel stovky metrů, i díky taktizování čela pole ale soupeře dohnal a suverénně vyhrál.
Dostih je poznamenán útokem demonstrantů, a tak šance na vylepšení - bilance obou rekordmanů končí na Taxisu. Prosazuje se na Slovensku připravovaný Quirinus. „Tihle výtržníci, prý ochránci - koní, nám vběhli přímo pod kopyta. Rozhodili celé startovní pole při nájezdu na Taxis. Jezdci museli přibrzdit, což vzápětí znamenalo, že osm koní za Taxisem skončilo…“ lituje Váňa.
9. - 1993, Barok, po pádu na Taxisu nedokončili
Do cíle dostihu se dostal pouze jediný kůň, Rigoletto trenéra Františka Holčáka. Váňa doplatil na zkrat ruského jezdce Truščenka, který zbil svého Dogovora hned po startu, takže jeho kůň ň odmítl skočit Taxis a způsobil zmatek. „Barok se na Taxis dobře rozběhl, ale jak se tam připletl ten Rus, museli jsme vybočit. Doskočili - jsme šikmo. Zůstala mi noha viset ve třmenu a elegantně ě jsem vystoupil…“ vzpomíná Váňa.
10. - 1994, Vyšehrad, zadržen
Kolem cílového mezníku probíhá třináct koní, vítězí Erudit. Pro Váňu končí nejhorší série v historii Velké, tři nedokončené ročníky v řadě. V tomhle ročníku se zázračně vrátil po vážném pádu v Baden Badenu, který ho málem stál život. Na třiadvacáté é překážce mu ale praskl biceps levé ruky a koně zadržel.
11. - 1995, Matia Mou, 4. místo
V těsném doběhu jak podle detektivního románu Dicka Francise e obsazuje čtvrté místo se ztrátou necelých tří délek od vítěze. It’s s A Snip vybojoval dosud poslední zahraniční vítězství. Váňa se s Matia Mou v závěrečné fázi dostihu držel na dosah čela, kůň ale e navzdory pobídkám na vítězný útok neměl síly.
Tentokrát měl Váňa na výběr ze dvou výborných koní ze své trenérské stáje, zvolil si ale špatně. Vybral si Vronského, vyhrál ale jeho druhý kůň Cipísek s na poslední chvíli angažovaným jezdcem Vladimírem Snitkovským. Vronského v dostihu Váňa zadržel udělal dobře, po dostihu se totiž zjistilo, že si kůň během boje utrhl podkovu a s ní i kus rohoviny kopyta. S Cipískem aspoň Váňa oslavil první trenérské vítězství.
Dramatická bitva s Marketplacem v cílové rovině končí pro Váňu pátým triumfem, kurz naposledy končil proti směru hodinových ručiček a cílový mezník byl tak naposledy před tribunou A. Váňa šel s Vronským dopředu po Havlově skoku, na začátku roviny se ale kůň lekl řevu z tribun a málem prohrál s ostře finišujícím Market Placem.
14. - 1998, Cipísek, po pádu nedokončili
První ze tří triumfů Peruána z lotu trenérky Lenky Horákové, Váňa končí stejně jako v roce 1990 na zrádné překážce číslo 6 - Popkovickém skoku. „Já ho nemám rád,“ vzdychá Váňa. „Spadl přede mnou kůň, hromadná katastrofa. S tím nic nenaděláte. To je nevyzpytatelnost dostihového překážkového sportu.“
15. - 1999, Vronsky, 6. místo
Ač sedlal bývalého šampiona, pro Váňu byl to průměrný rok. Vronsky v jedenácti letech na špičku neměl. Dostih ovládl napínavý souboj mezi loňským vítězem Peruánem a Risk of Thunderem, který patřil do stáje Seana Conneryho, filmového Jamese Bonda. Vronsky na šestém místě ztrácel asi padesát délek.
Poprvé po šestnácti letech Josef Váňa na startu chybí, přitom je fit, za neúčast mohla administrativní chyba. Váňa totiž pozdě přihlásil své tři koně - Barrowa, St. Rogera a Chalka. „Ráno mi nešel fax ani internet, proto jsem musel jet do sousední vesnice. A než jsem to všechno zařídil, bylo už po termínu přihlášek. Když jsem se před lety těžce zranil v Baden Badenu a probudil se z kómatu, bylo mi zle přesně jako teď…“ hlesl Váňa.
16. - 2001, Storm of Fire, 8. místo
V sedle průměrný výsledek si Váňa vynahradil aspoň jako trenér. Vyhrál totiž jeho kůň Chalco, který předvedl v cílové rovině další dramatickou bitvu. Váňův Chalco s Gehmem v sedle připravují Peruána o čtvrté vítězství v řadě. S německým žokejem Peterem Gehmem byl Váňa dlouho velký rival, vítězství je ale usmířilo.
17. - 2002, Kedon, 3. místo
Krátce před padesátými narozeninami si Váňa pokusil splnit sen o vítězství ve Velké pardubické na bílém koni. S Kedonem skončil třetí. Pokračuje vítězná série žokeje Petera Gehma, tentokrát dovedl vítězně do cíle Maskula z tréninku Radka Holčáka. „Koník je to nadějný. Třetí místo mě vyprovokovalo k tomu, že za rok tu budu zase,“ roztáčí Váňa téma svého blížícího se konce kariéry.
Tentokrát Váňa vsadil na Decent Fellowa a bylo z toho opět třetí místo, ze kterého sledoval boj o vítězství mezi loňským šampionem Maskulem a statečnou klisnou Registanou. Váňa končit stále nehodlá, místo toho po Velké absolvuje operaci kyčelní endoprotézy.
Do Pardubic přijel slavný spisovatel detektivních románů z dostihového prostředí Dick Francis a viděl druhý triumf fenomenální klisny Registany, v jejímž sedle triumfuje Gehm počtvrté v řadě. Váňa na vítězku ztrácí 9 délek. „Za lesíkem jsem se pokoušel o trhák, ale Registana byla neskutečně silná,“ povzdechl si.
20. - 2005, Kedon, 4. místo
Sen o triumfu s běloušem se opět nenaplňuje. Kedon na víc než čtvrté místo nemá. Podruhé se prosazuje Maskul připravovaný Františkem Holčákem a opět triumfuje německého žokeje, tentokrát Dirk Fuhrmann. Váňův Decent Fellow je o půl délky druhý. „Kedon se v závěru dostihu zranil. Dvě překážky před cílem mu praskl sval, ale rval se statečně dál,“ říká Váňa.
21. - 2006, Juventus, 2. místo
O Juventusovi Váňa žertuje, že má aspoň bílé nohy, je z toho druhé místo. Váňa ale nemusí smutnit, protože prohrál jen s Decent Fellowem ze své stáje, kterého do cíle dovedl mladý žokej Josef Bartoš. První a druhé místo je pro stáj skvělým úspěchem, začínají Váňovy roky.
x. - 2007, nestartoval kvůli zranění
Všichni se těší na první start otce a syna Váňových v dostihu, ale rekordmana dostihu nepouští na start zranění, syn je při premiéře pátý. První dva koně v cíli, Sixteen a Decent Fellow, jsou z tréninku Josefa Váni.
22. - 2008, Juventus, 3. místo
Otec a syn Váňové jsou poprvé společně na startu. Podruhé ale vyhrává bělka Sixteen, protože Amant Gris splete kurz a musí být diskvalifikován. Váňa nemá v Juventusově sedle zrovna ideální průběh dostihu, dvakrát ztrácí bič a v cíli ohlašuje konec kariéry: „Takže se na to vyprdnu…“
Všechno je nakonec jinak. Váňa si během roku sedá na podceňovaného Tiumena, s kterým si nesedl jeho syn. Krátce před sedmapadesátými narozeninami pak ve Velké pardubické před nadšeným a šokovaným publikem získává svůj šestý jezdecký triumf, který mu vynáší nominaci do prestižní ankety Sportovec roku.
24. - 2010, Tiumen, 1. místo
Tiumenovo repete po velmi dramatickém souboji s Amant Grisem v cílové rovině. U cílového mezníku rozhodl nos a ještě dlouho se diskutovalo o tom, zda Tiumenovo tísnění Amant Grise mělo vliv na výsledek, nebo ne. „Mohl jsem vyhrát o tři délky a nebyl problém, jenomže mě to nebaví,“ smál se Váňa. „Já jsem si byl jistý, že jsem byl korektní. Já jsem zcela určitě nikomu neublížil.“
Druhý jezdecký hattrick Josefa Váni se zrodil po souboji s tréninkovou partnerkou Sixteen. Žokej Josef Bartoš v jejím sedle použil všechno své umění, Tiumenova převaha ale byla jasná. Váňovi chyběl jeden den, aby se stal v necelých 59 letech místo Vladimíra Hejmovského nejstarším vítězem Velké.
Dostihu vládne od startu až do cíle Orphee des Blins, která do dostihu nastoupila mezi outsidery s kurzem 55:1. Soupeři ji podcenili, včetně Váni. „Myslel jsem, že to ta klisna nedá. Dala…“ mračil se Váňa, jehož Timunen prohrál i s Roninem a po třech výhrách skončil třetí. „Já mám Tiumena tak rád, že ho nezmlátím a nezabiju, abych byl druhý…“
Váňa s Tiumenem patřili v neděli mezi favority, od začátku však bylo vidět, že na vedouci Orphee Des Blines nestačí. Do cílové rovinky vbíhal Tiumen jako poslední ze sedmi koní, kteří ještě měli svého žokeje a chtěl zrychlit, jenže na poslední překážce přišel pád.
