Florbalistka Pastušková: To se musí zapít. Snad dojedeme domů
Dorazila mezi novináře a jako kapitánka si v náručí nesla vítěznou trofej. „Jak je těžká? Zkuste si to. Docela dost. Ale já to zvládnu, my jsme posilovaly. I proto jsme vyhrály,“ smála se Andrea Pastušková, která nejen hecováním ale i jednou brankou mohla setnout po sedmi letech Herbadent a přispěla k vítězství florbalistek Vítkovic 5:0. Ty získaly teprve druhý titul v historii.
Jak jste si užila oslavy s diváky?
„Já? Nesmírně. Je to moje první zlato a je to něco neskutečného. Chtělo se mi brečet, ale nějak jsem to udržela. Jen nevím jak. Budu pokračovat v šatně, doma, doufám, že dojedu do Ostravy.“
Kdy jste věřila, že ten vývoj zápasu proti Herbadentu už nepustíte?
„Asi, jak to bylo 3:0. Ale abych řekla pravdu, my tomu věřily od začátku. Byly jsme lepší, mohly jsme rozhodnout dříve. Ale 3:0 už se nepouští.“
Pomohla vám i zkušenost z loňska, kdy vás Herbadent tehdy porazil 2:3?
„Určitě. Snažily jsme se přesto tu atmosféru nevnímat. Chtěly jsme do toho jít jako do normálního zápasu a myslím, že se to docela povedlo.“
Je to příjemná odplata za tu loňskou porážku?
„Každopádně, my už chtěly konečně vyhrát a sesadit Herbadent.“
Sedm let nikomu nepovedlo…
„Víme, že sedmkrát vyhrály, ale my chtěly být zase po dlouhé době ty první, kteří je sesadí.“
A vítězství 5:0 je bonus?
„Neumím si to vysvětlit. Bránily jsme skvěle, hrály skvěle. Jsme tým, jsme rodina a jsem úplně úžasný.“
Je to druhý titul v historii klubu. Co to pro vás konkrétně znamená?
„No, vlastně je to už třináct let. To už je nějaká doba. Já jen doufám, že příští rok přibude i třetí.“
Už tušíte, jak bude vypadat oslava?
„Velká. Já už se bojím, že do Ostravy nedojedu. Je to první zlato, to se musí užít, zapít. (podívá se na trofej) Akorát, jak už říkaly z Herbadentu, nemá se to kam lít. Musíme vymyslet něco jiného.“
Měly jste i v případě vítězství nějaké sázky?
„Teď ne. Jen, že náš trenér byl na rozcvičce… A vlastně teď budeme v Beskydech muset vystoupat na hory, ale uvidíme kdy.“
I s pohárem?
„Ale já ho nenesu, to bych došla o týden později.“
