Vémola: Blázen Lohoré prosil, ať ho nechám. Chci druhý pás a Végha!
Splněno! Karlos Vémola na středečním turnaji Oktagon 20 dokázal, co si předsevzal. V titulové bitvě s Francouzem Alexem Lohorém předvedl jasnou dominanci a promotér Pavol Neruda mu následně připnul pás šampiona střední váhy. Nebyl by to ale český Terminátor, aby neměl další velké plány. „Nebudu úplně spokojenej, dokud nebudu mít přes rameno i ten druhý,“ prozradil v exkluzivním rozhovoru, že má nyní v hledáčku titul polotěžké divize.
Vydřené vítězství. Nejenže musel Karlos Vémola vybojovat titul šampiona Oktagonu v pětikolové bitvě, hlavně má za sebou dlouhé čtyři měsíce, kdy bylo potřeba udržovat zápasovou váhu. Turnaj Oktagon 20 byl pro něj však ve výsledku splněným snem, vše dopadlo, jak mělo. Navíc se těší i z toho, že do největší tuzemské organizace nastoupí i jeho bývalý soupeř, nyní kamarád Petr Kníže. „Petr je neuvěřitelnej frajer! První zápas v Oktagonu a takhle těžký zápas…“ smeká Terminátor před Monstrem.
Jak se vám líbí pás šampiona Oktagonu?
„Tak určitě… Ale nebudu úplně spokojenej, dokud nebudu mít přes rameno i ten druhý. Tohle je začátek a až budu mít i druhý, tak to bude dokonalý. Pak už nebude o čem, že si tu odvetu s Attilou Véghem zasloužím. Až budu mít titul v devadesát trojce, jeho váze, tak pak nikdo nemůžu pochybovat, jestli si odvetu zasloužím, či ne.“
Navíc jste už párkrát mluvil i o pásu těžké váhy.
„Ano, pokud mi to nabídnou, tak klidně půjdu i s Martinem Budayem v těžké.“
Co říkáte na premiéru ve čtvrtém a pátém kole? Kdy jste cítil, že vám nejvíc docházejí síly?
„Největší krizi jsem měl ve třetím kole. Ale když jsem se na něj podíval, jak je unavený a věděl jsem, jak moc to chci, tak jsem věděl, že to v sobě mám, a ta poslední dvě kola byla jasně v mojí režii.“
Snadný soupeř to ale nebyl, že?
„Rozhodně, nedal mi to zadarmo, ale měl jsem nakonec fýzu třeba na sedm kol. Neodešel jsem, to on odcházel strašně. A líbilo se mi, jak jsem reagoval na trenéry, když zařvali: ‚Ruce nahoru!‘ Tak jsem je okamžitě vystřelil nahoru. Machmud Muradov skvěle hlásil čas, měl jsem pořád přehled o tom, v jaké jsem minutě. André Reinders mi zase dobře hlídal ty ruce, když mi padaly a Paul Ivens (trenér z Anglie) mi perfektně radil mezi koly. Prostě dokonalá kombinace všech tří.“
Takže jste s výkonem očividně spokojený.
„Měl jsem ho pořád na kleci, zavíral jsem mu cesty a on musel útočit, když tři kola jasně prohrál. Držel jsem dobře střed, nespěchal jsem, jen jsem čekal na jeho útok. Jenom jeden lowkick mi tam poslal na nohu, tam jsem nezareagoval, to jsem ho přes něj mohl vzít dolů. Ale to je celý.“
Cítil jste se v průběhu zápasu někdy v ohrožení?
„Ne. Líbilo se mi, že jsem si to ve třetím i čtvrtým kole pohlídal v postoji. Jediný, že v prvním, třetím i pátým kole jsem měl nasazenou submisi a on mi to prostě nedal. Kousnul se, a kdybych se tam pos*al, tak mi to nedá. I když jsem to měl dobře chycené, tak mi ruku strhnul.“
Lohoré vás během zápasu opravdu prosil, abyste ho nechal vyhrát kvůli rodině?
„Jo, jo. On je úplnej blázen. Si asi myslí, že já rodinu nemám. Na vážení říkal, že zápasí celý život, já dělám úplně to samý. Nejvíc se mi líbilo, protože já už se v tom nechtěl šťourat, že odcházel z tiskovky a podal mi ruku. To byl ten moment, o kterém jsem mluvil před zápasem, že mu ji podám před ním i po něm, až ho porazím. A přesně tak to bylo, zmlátil jsem ho, a pak mu podal ruku.“
Zažil jste někdy v zápase něco podobného, že by s vámi někdo takhle komunikoval?
„Ne, ale on mluvil už před zápasem a já říkal, že budu mluvit v zápase a nějak tak jsem si to představoval. Protože, když si vzpomenu na zápas Conora s Chabibem, tak Chabib na něj řval: ‚Teď mluv, teď mluv!‘ A mně říkal kamarád, že jsem měl stejně těžké shazování jako Chabib, že mu to trochu připomíná, tak jsem na něj chtěl taky víc mluvit. Ale když jsem viděl, jak je zoufalej a prosí, abych ho nechal, tak jsem ani neměl chuť. Vadilo mi to jeho stěžování.“
Na co?
„On si pořád stěžoval, že ho biju do zátylku, ale on tu hlavu nevracel, bylo to neúmyslný. Dvakrát jsem se mu omluvil, ale pak jsem si řekl: A dost. Potom mi pořád chytal rukavice, tak jsem to říkal rozhodčímu. V momentě, kdy mi je pustil, tak hned dostal bombu. Bylo to takový zvláštní, on si furt stěžoval, já jsem si stěžoval.“
Ve čtvrtém kole nastal zábavný moment, kdy vás rozhodčí upozorňoval, ať nepřestáváte bojovat…
„Jo, říkal ‚keep fighting‘, což je vlastně poslední fáze předtím, než vás rozhodčí postaví. Takže jsem čekal, že mě jako chce stavět, proto jsem mu řekl: Jsem v mountu, vole. (směje se) Sice jsem odpočíval, ale zápasit měl soupeř, já byl v dominantní pozici, ze které mě nemůže stavět, ani kdyby se pos*al. Je na tom ale vidět, jak vnímám, kdo mi co říká. Rozhodčího, trenéry. Jsou občas zápasníci, kteří jsou jako v transu a nevědí, která bije, a s trenéry nekomunikují. Přitom člověku hrozně pomůže, když ví, co se děje, jaký je čas.“
Takže člověk nemůže být v boji horká hlava, musí přemýšlet.
„Přesně tak.“
Hned po souboji vás přišel vyzvat Samuel Krištifič. Čekal jste něco takového?
„To bylo jen o jeho zviditelnění. Kdyby ten zápas doopravdy chtěl, tak by se mnou zápasil za měsíc, budu připravený, jen v jiné váze. A těch třeba osmdesát osm kilo by ho už nezabilo. Takhle si bude muset počkat. Já ho chci dlouhé roky, ale všichni fanoušci skvěle reagovali na Milana Ďatelinku a ten si to momentálně zaslouží víc než Pirát. Takže já s Krištofičem velice rád půjdu, ale nejdříve bude Ďatelinka.“
V rámci turnaje bylo oznámeno, že stáj Oktagonu posílí Petr Kníže, váš bývalý soupeř, nyní kamarád. A bude zápasit s Leandrem Silvou, který vás už nějakou dobu vyzývá na souboj. Co vy na to?
„Petr je neuvěřitelnej frajer! První zápas v Oktagonu a takhle těžký zápas... S frajerem, kterého odřekl kdekdo, a on si ho vezme, klobouk dolů. Rád mu v přípravě pomůžu. To, že nastoupí proti Apollovi, to si zaslouží neskutečný respekt.“
A je to tedy tak, že vy byste Silvu jako soupeře také nechtěl?
„Já jsem ho teď nechtěl, protože by to bylo moc brzo. Je to levák, a předělávat se na leváka není úplně jednoduchý. Lidi by navíc měli stejné řeči, jako teď po Lohorém, s nímž to nebyl lehký zápas, ale každý teď řeší, že byl moc lehkej. S Apollem by to byl taky těžký zápas, ale lidi by zase řešili jeho váhu. To si radši vezmu Ďatelinku, Piráta, což lidi chtějí vidět, a nemůžou proti váze říct nic.“
Po turnaji následovala tiskovka, kde jste měl menší slovní přestřelku s Viktorem Peštou...
„To nebyla slovní přestřelka... A mluvil něco o tom, co mě maminka naučila. Mluví jako frajer ze základní školy. Já se nebudu opakovat, pokud chce se mnou zápas, ví, co má udělat. Já taky nevyřvávám takhle debilně na Attilu Végha. Vím, co musím udělat, pokud s ním chci zápasit, a tvrdě si za tím jdu. On ví, co musí udělat. Teď měl první zápas v devadesát trojce. Já jsem ještě šel, potřásl mu rukou a řekl: Dobrej výkon. Já nejsem idiot jako on. A když přesvědčí Ondru (Novotného, promotéra Oktagonu) a dá mu titulový zápas, tak já mu pak ten titul půjdu sebrat. Do té doby mě nezajímá. On pro mě nic nemá, žádná přidaná hodnota. Kdybych měl za něj dostat alespoň víc, peněz, ale nic takového.“
A co jste říkal na to, jak vám vyčítal, že bojujete jen s menšími soupeři?
„On je opravdu hloupej. Jasně jsem mu řekl, že Attila je větší, Henrique da Silva byl větší... Ale on pokračoval pořád dál. Naučil se asi jednu frázi, kterou mi na tiskovce řekne, a z toho neuhnul. Vůbec bych se nedivil, kdyby to měl napsané na papírku v náprsní kapse a několikrát si to zopakoval, aby věděl, co má říct. Ale když jsem mu na to dal argument, tak na to ani nedokázal reagovat.“
Na co se teď jako čerstvý šampion Oktagonu těšíte?
„Asi na dort od Lely, který mi slíbila, že udělá. A na to, až mi Ondra Novotný napíše, že mám přestat žrát, protože budu mít další zápas. Ale jestli mi napíše, že ve žraní můžu pokračovat, tak se o sebe fakt bojím, protože se v tom nedokážu zastavit.(směje se) A chtěl bych poděkovat všem fanouškům za podporu, mrzí mě, že u toho nebyli a těším se, až to budeme moct někde oslavit.“
