I Terminátorovi se občas vybijí baterie. Přesně tak působil Karlos Vémola na začátku našeho rozhovoru. Zranění levé ruky jej víc než fyzicky trápí psychicky. „Ještě nikdy jsem nebyl takhle tréninkově vypnutý," říká šestatřicetiletý bijec po nedávné operaci utrženého tricepsu.

Průběhem povídání ale jako by nabíral energii. A když mluvil o odvetě s Attilou Véghem, velké akci pro fanoušky, nebo zvířatech, která si v poslední době pořídil či hodlá pořídit, byl opět v ráži.

Jak se aktuálně cítíte? Přece jen za sebou máte několik operací...
„Regeneruju, co to jde, snažím se. A jak se cítím? Cítím se tak, že nemůžu dělat, co bych chtěl. Je to pro mě frustrující. Musím ale poslouchat, snažit se to vydržet a nedělat blbosti. S doktory komunikuju... (odmlčí se) Jak se cítím? No blbě se cítím. Nevím, jestli se o tom chci úplně rozpovídávat, je to prostě na hov*o. Nedokázal jsem zatím ještě vypnout, pořád je to pro mě stresující období. Lidi mi neustále říkají, ať si užívám dětí, rodiny, zvířat. Ale já pořád cítím, jako by mi něco utíkalo, že bych potřeboval trénovat. Mám před sebou velké sportovní cíle, ale já prostě nedokážu jen tak vypnout a lehnout si k vodě. Nejde mi to."

Chápu.
„Po zdravotní stránce věřím, že jsme na velice dobré cestě. Doktoři jsou spokojeni, jsem dál, než se čekalo. Po té psychické stránce to úplně není ono, abych pravdu řekl."

Děláte něco proti takové náladě, aby vás to moc nesemlelo?
„Hodně neúspěšně. (pousměje se) Ale snažím se třeba soustředit na jinou práci. Jako například uspořádání sobotní akce Konec léta s Terminátorem. Protože noc s Terminátorem, kterou jsme měli předtím, se povedla. To je něco, co mě baví. A taky jsem pro zlepšení nálady minulý víkend odjel někam úplně sám."

Bylo to v rámci Česka?
„Ne, mimo republiku. Tady nemám úplně klid a nejsem od toho oproštěnej. Pořád se mě někdo ptá, kdy bude duel s Pirátem a podobně. Tak jsem vyrazil někam, kde mě lidi znají míň."

Takže je na vás někdy fanoušků moc?
„Dá se to tak říct. I když jich nikdy není moc, ale úplně nevím, co jim mám momentálně odpovídat. Kdy se vrátíš. Jak se to hojí. To jsou otázky, které mě teď deprimují ze všeho nejvíc. Vím, že to je slušnost a lidi to myslí dobře, ale každý za mnou chodí a hned: ,Čau, co ruka, jak to vypadá?' Já nevím, mám ji v ortéze, nemůžu s ní pořádně hnout. A co mám říkat, mám si každému stěžovat? Ano, bolí mě to. Podle doktorů se to ale vyvíjí dobře. Podle mě ne, já nemůžu pořádně ještě nic. Ani se sám nevysprchuju. Tak co na to mám říct? Nechci být na lidi nepříjemný, ale je to prostě v p*deli. Nechci lhát, ale taky nerad odpovídám negativně. Nerad si stěžuju. Každému říkám super, dobrý. ,Tak když je to super, tak to se brzo vrátíš.' No to asi jako úplně ne. Je to pro mě prostě blbá situace. Ještě nikdy jsem nebyl takhle tréninkově vypnutý. A přibírám."

Vážně?
„Každý mi říká, že to na mně není vidět, ale já už vážím sto pět kilo. Jak nic nedělám, tak se prostě nafukuju jak balon. Budu to pak muset shodit. A to se hlídám, ale tím, že nemám ten výdej, tak přibírám. Nechtěl jsem, dokud jsem měl stehy, aby mi třeba začaly mokvat. Tak jsem nedělal ani kardio, neběhal. Teď musím začít. Vůbec nejím, co bych chtěl, třeba dorty a podobně, ale prostě jím. A co teprve, kdybych se nehlídal, tak jsem úplně v háji."

Ale vám snad jde vše jen do svalů, ne? Nedělá se vám třeba břicho.
„Nepupkatím, ale celkově jsem se zalil. Mám zalitou hlavu, všechno. Seděl jsem tuhle u kadeřnice a ona mi povídá: ,Ty jsi strašně přibral.' Tak povídám: Děkuju,ty taky. Ona hned: ,No dovol.' Odpověděl jsem, že si začala." (směje se)

Boj o Terminátora? Chci zápasit s vítězi

Omlouvám se předem za dotaz, ale máte už teď alespoň jistotu, že se vrátíte k zápasení?
„Ne. Určitě nemám.