Nezastavuje, stále v jednom shonu. Když dorazíme do ostravského hotelu Clarion na smluvenou schůzku s  Karlosem Vémolou po tiskové konferenci Oktagon Time, kde se znovu setkal s rivalem Attilou Véghem, ihned se omlouvá. „Mám jen deset minut, musím do Olomouce. Ale budu zpátky před půlnocí. Můžeme to nahrát pak? Nemám s tím problém, jsem zvyklý,“ odkáže na svůj náročný režim. Vyřídí si povinnosti a začne trpělivě vyprávět. O kariéře, MMA, rodině, důchodu, odvetě s Véghem, rivalitě s Kinclem i nenaplněných snech.

Jaké máte dojmy z toho, že jste znovu viděl naživo Attilu Végha?
„Já už jsem ho viděl naživo mockrát. (usmívá se) Spíš jsem se dozvěděl plno zajímavých věcí, bohužel i to, že jsem ten poslední, který je věděl. Třeba datum naší odvety s Attilou 8. června. Já jsem to fakt doteď nevěděl, kluci se mě ani neptali, jestli mám čas. Normálně to oznámili, takže teď si ho budu muset udělat. Taky jsem se dozvěděl, že premiéra mého filmu je 15. ledna, já myslel, že pětadvacátého. Takže plno nových věcí. Jsem rád, že jsem dorazil.“

Je pro vás úlevou, že už znáte termín možná klíčového boje kariéry?
„Není. Já jsem počítal s tím, že to bude v červnu, nejpozději v červenci. Mluvilo se o nějakých letních měsících. Dokázal jsem si selským rozumem spočítat, že to bude nějak tak, jak bude končit fotbalová sezona, aby bylo volno na stadionu. Říkal jsem si, že to bude zkraje června z toho důvodu, že 14. června začíná mistrovství Evropy v Německu a nevím, jak by lidi při této fotbalové euforii zajímal náš zápas.“

Kdyby záleželo na vás, půjdete do klece v příštím roce ještě před odvetou s Véghem?
„V plánu to určitě není, ale neříkám, že ne. Mezitím můžu mít klidně ještě čtyři zápasy, jen jsem říkal, že s Attilou bude ten poslední.“

Scénáři, že byste po odvetě s Véghem pokračoval třeba v rámci možné trilogie, už nedáváte ani procento?
„To nevím, ale v té odvetě zvítězím. Bude to 1:1, a pak už bude jenom na Attilkovi, jestli chce trilogii dodělat a bude se mu chtít makat. Záleží na tom, jak mu bude druhý zápas chutnat, a taky na Ondrovi (Novotném), kolik peněz vytáhne na stůl, aby nás dostal z důchodu. Všechno je o tom, jak moc to budou chtít vidět lidi. Abych to vysvětlil do hloubky: to je přesně to, proč ten sport dneska dělám. Dokážu se uživit i mimo klec. Ale sleduji, že fanoušky to ještě baví. I když to přešlo do stádia, kdy je některé zápasy nebaví, nechtěli mě vidět třeba s Alsinou. Vyzval jsem velká světová jména jako Materla, Pütz, Kincl, který se posral.“

Chápu dobře, že cítíte, jak atraktivita některých vašich zápasů z diváckého pohledu v posledním období slábla?
„Když je to ve fázi, kdy některé zápasy už lidi nechtějí moc vidět, tak si říkám, že už si po 32 letech v ringu rád odpočinu a nechám to mladým. Ať sledují Keitu a tyhle kluky. Samozřejmě to dělám pro publikum a pozornost. Vidím, že už to tolik netáhne jako kdysi. To je důvod, proč chci skončit a v klidu odpočívat. Nevidím v Oktagonu nikoho, s kým bych se chtěl porovnávat. Není moje vina, že ostatní světoví borci, kteří by za to stáli, jsou v Bellatoru, UFC, a tak pro mě nikoho nemají.“

A pokud by měli?
„Kdyby mi Ondra zavolal, že se mu to fakt povedlo a sehnali prachy na (Natea) Diaze, abych šel zpátky z důchodu a dal si to s takovou extratřídou? Yes! Samozřejmě, že vstanu z postele a opráším rukavice. Nebo mi řekne, že Pudzianowski odešel z KSW a chce do Oktagonu, abych ho zmlátil. Jinak už tam nic není. To poslední, co jsem si říkal, že udělám pro tento sport, i když už jsem do střední váhy (84 kilogramů) shazovat nechtěl, byla odveta s Kinclem. Lidi to fakt chtěli vidět, tak jsem se omluvil rodině, řekl jsem ženě i mámě: Hele, já to udělám! Jenže Kincl byl sobec, myslel na sebe, ne na fanoušky a na sport, zvolil jednodušší cestu (nakonec zrušený zápas s Vlastem Čepem). Takže je to pryč a po Attilovi nemám žádnou výzvu, co by mě dokopala k tomu, abych pokračoval.“

Mám pocit, že dřív byl Vémola stoprocentní zárukou úspěchu, naprostou senzací bez ohledu na soupeře. Čím si tedy vysvětlujete úpadek zájmu u zápasů, za nimiž není osobní příběh?
„Bylo to o tom, že lidi ještě nechtěli úplně věřit, že jsem tak dobrej a o třídu převažuji frajery, kteří v Oktagonu jsou. ‚Ten Vémola, to se mu nemůže v životě povést!‘ Takže jsem měl stoprocentní sledovanost. Padesát procent lidí mi fandilo, další polovina mě chtěla vidět padnout. A všichni přišli. Jenže teď, když mi dají nějakého soupeře? ‚No jo, on jde s Pirátem, s Alsinou, to je jasný, jak to dopadne.‘ Už to ani nepotřebují vidět, protože tam nejsou ta velká jména. Každá jedna krásná éra jednou končí, třeba už jsem na to starej a už to není styl, který lidé chtějí vidět. Takové to válení, jak říkají, které preferuju. Ten sport se samozřejmě vyvíjí a mění.“

Velké příběhy jste vždycky dokázal přitahovat, že ano?
„Taky si vezměte, že jsem je všechny vytvořil já. S Monsterem (Petr Kníže), Pínem, Kinclem, Véghem. Vždycky jsem udělal kroky pro to, abych je vytvořil. Odešel jsem z jedné organizace do druhé, aby byl zápas s Attilou, na to lidi zapomínají. Vždy to byla moje myšlenka. Ať mě lidi mají, nebo nemají rádi, tomu sportu celkem rozumím, takže vím, co chtějí vidět. Plno fighterů mě nemá rádo, ale zapomínají, že takovou výplatu a hype jako třeba Baba Jaga, Ďatelinka nebo Kincl měli jen tehdy, když zápasili s Vémolou. Jsem pro ně golden ticket, money fight. Za Vémolu dostaneš víc, hype, sponzory. Pomáhám jim, a nejen těm, se kterými zápasím, ale všem ostatním, kteří jsou na tom velkém eventu se mnou a můžou se ukázat. Kluci, které třeba veřejnost ani neznala.