O víkendu vás čeká Matthew Bonner. Jak se zápas s ním zrodil?
„Vybral jsem si ho sám, už jsem na něj dostal nabídku předtím. Je v Oktagonu nový, má zatím jen jednu výhru, ale předtím byl šampionem Cage Warriors, což je nejznámější organizace v Anglii. Je na tom ve světovém žebříčku jak já, dobrý soupeř, který mě může posunout dopředu.“

Láká vás britský trh a jeho možnosti?
„Láká mě spíš být na nepřátelském území. Bude to změna, i když si nemyslím, že by to bylo srovnatelné s fanoušky v Česku. Pro mě takový impulz, v Glory jsem to zažíval víckrát, dokáže mě to nahecovat do zápasu.“

Proč jste vůbec začal s bojovými sporty?
„Skrz to, že jsem byl hyperaktivní dítě. Bylo to spontánní. Rád jsem se pral, přišlo mi to jako zajímavé. Užíval jsem si, že jsem měl na trénincích dobrý pocit, věděl jsem, že jsem v tom dobrej. To mě doprovází celou mou kariéru. Člověk na sebe může být hrdý, snažím se v tom zdokonalovat. V MMA je pro mě pořád řada nových prvků. Věřím, že můžu být jeden z nejlepších.“

Začínal jste v malé žďárské tělocvičně pod dohledem otce. Jaké byly tehdejší podmínky?
„Vůbec se netrénovalo jako dnes. Myslím, že jsem měl čtyři tréninky thajského boxu týdně. Chodil jsem běhat, hrál fotbal, s tátou jsme občas cvičili, nebo mi vymyslel nějaký trénink. Žádná profi úroveň. Táta jen chtěl, ať sportuju a mám disciplínu.“

Měli jste spolu dobrý vztah, když byl zároveň trenérem?
„V určitém věku to ten vztah narušuje, člověk nemá v pubertě náladu doma poslouchat tátu, pak přijít na trénink, kde je zase táta. Jednou dobou to bylo nepříjemné. Teď se to otočilo a beru jako výhodu, že tomu táta rozumí. Je v tom sportu dlouho se mnou, takže ví, jak na tom jsem, a co mi dělá dobře před zápasem.“

Takže jste v pubertě hodně vzdoroval?
„Myslím si, že jo. Nechtělo se mi na trénink, když jsem místo toho mohl s kamarády ven nebo hrát hry na počítači a na playstationu. Věděl jsem, že bude škola, pak skončí, sednu na autobus do Žďáru, po tréninku se dostanu domů až večer. Nebylo tolik času na zábavu.“

A do toho učení, viďte?
„Naštěstí jsem nebyl úplně špatný student, nějak to šlo. Vejška už byla taková, že jsem to cítil. Dělal jsem i trenéra, bylo toho až moc. Bakaláře jsem dodělal, na magisterském jsem se na to vyprdl, ještě přemýšlím, že bych si ho doklepnul dálkově.“

Jaké nové poznatky přinesla vaše bakalářské práce o trénincích v bojových sportech?
„Spíš jsem přišel na to, že hodně zápasníků to nemá úplně uspořádané podle plánu. Trénují náhodně. Nesledují progres, a to platí doteď. Z dlouhodobého hlediska je to špatně. Když člověk vidí progres, ví, jestli trénuje dobře. Není to jen o tom se sedřít. Hodně to aplikuju sám na sebe, s kondičními i silovými tréninky si hraju sám, od všech jsem se nechal inspirovat, pobral jsem si, co mi vyhovuje. Svoje tělo znám přece nejlíp.“

Takže si vedete deníček?
„Určitě, právě v silových trénincích si zapisuju váhy, dále výskoky, zrychlení. Taky obtížnosti, jak to je pocitově těžké. A pak sleduji, jak se cítím v blízkosti zápasu. Občas jsem byl přetrénovaný.“

I proto je důležitá zábava. V mládí jste poslouchal rap, hrával na počítači.
„Oboje je pořád stejné, praktikuji to, když mám čas. Nejvíc poslouchám rap, půlroku zpátky jsem zase začal hrát, u toho relaxuju, když mám volno. Přítelkyně pracuje, je taky workoholik, více méně jsem byl ve Švédsku sám se psy. A to mi nedělalo dobře. Víc jsem přemýšlel nad tréninkem, myslel jsem, že mě to posune, ale opak byl pravdou, spíš mi to psychicky ubíralo.“

Proč jste vůbec z elitní kickboxerské organizace Glory přesedlal na MMA?
„Změnilo se to s Oktagonem Underground. Malé rukavice, začal jsem trénovat takedowny, byl to nový impuls. Říkal jsem si, že mě to láká. I když boj na zemi není nic, co mě extra baví.“

Co finance v Oktagonu? Vyděláte si víc než dříve v Glory?
„Rozdíl aktuálně není žádný, předtím bylo určitě výhodnější Glory, je to jedna z největších světových organizací v kickboxu, dokázali mě zaplatit líp. Ale Oktagon roste rychle, jsme na srovnatelných penězích, takový šul nul.“

Jak berete to, že si vás Glory vyhlédlo?
„Pro mě to byl vnitřně velký úspěch. Tomáš Hron, Tomáš Možný, Ondřej Hutník, Dan Škvor, všichni měli za cíl být v Glory. Mně se tam statisticky dařilo, třikrát jsem vyhrál, jednou prohrál, jsem na sebe hrdý. Ale pro českého fanouška to v té době nebylo nic zásadního. Myslím si, že postojové disciplíny si zaslouží pozornost, úderů padá o dost víc. Ale MMA je možná reálnější střet, kdybyste se pral na ulici, zápas nemusí být jen v postoji.“

Proč jste se před časem stěhoval do Švédska?
„Přítelkyně přišla s nápadem, že by ji to lákalo. Dostala tam pracovní nabídku už předtím, než jsme se seznámili, když ještě dodělávala školu v Brně. Říkal jsem si, že nemám co ztratit, znal jsem Allstars Gym. A když potřebuji, můžu lítat do Česka, což taky praktikujeme.“

Takže to bylo bezproblémové rozhodnutí?
„Přítelkyně to nadhodila víckrát. Její nejlepší kamarádka je ze Švédska, veterináři jsou tam ohodnocení úplně jinak než v Česku, i ty kliniky fungují líp. Člověk může být víc specializovaný na určité věci. Já to chápu. Kdyby mě lákalo trénovat v nějakém gymu, snažil bych se tam dostat.“

Přitom partnerka je z Kypru. Velká teplotní změna, určitě i ta životní.
„Bývá minus šestadvacet, což jsou fakt mrazy. A život? Jsou tam lepší podmínky pro střední třídu. Kdyby si člověk chtěl vzít hypotéku, je to jednodušší a dostupnější. Samozřejmě jsou tam cenové rozdíly, je to dražší v rámci jídla, služeb, ale výplaty jsou i třikrát takové. Jsou tam pohodoví lidi, klidní, spolehliví, spořádaní, dodržují pravidla. Ale i hromada imigrantů. V gymu je jeden Švéd.“

Nad návratem do Česka ještě nepřemýšlíte?
„Přemýšlíme, už jsme to řešili. Je to něco, co bych chtěl spíš já. Uvidíme, jak to všechno bude, máme nějaký plán, který nechci úplně prezentovat, ale rozmyšlené to máme.“

Ještě k vaší zápasnické kariéře. Pořád máte našlápnuto do UFC, kde jste už mohl být, ale prohrál jste svůj souboj v Dana White’s Contender Series. Co se tehdy pokazilo?
„Možná jsem tomu dával až zbytečnou váhu, třikrát denně trénink, spíš mi to ve výkonu ubíralo. Měl jsem pozitivní test na covid, což jsem taky nikomu neprezentoval. Z toho jsem začal být nervózní, jestli mě to neovlivní, i když to ovlivnilo jen mou hlavu. Nesedlo si to. Bral jsem to jako závazek, že to musím zvládnout. Nemusím nic… ale v tu dobu jsem se od toho nedokázal oprostit.“

V Oktagonu vás zajímá souboj s šampionem střední váhy Patrikem Kinclem?
„Zajímal by mě titul Oktagonu. Nic osobního proti Patrikovi. Uvidíme, jak se to celé vyvrbí, u sebe v hlavě nechci předbíhat. Myslím si, že statisticky mám právo na to zápasit o titul.“

Nabízí se i věčně omílaný a několikrát zrušený střet s Vlastem Čepem. Za trash talk s ním jste schytal kritiku, že?
„Byla to chyba, nevím, co kdo dělá doma. Nemám asi právo o někom říkat, jestli sype, nebo ne. Omluvil jsem se, on to vzal hodně osobně, asi to nepřijal. Od té doby párkrát urazil on mě, ale já si to neberu.“

Brzy se v Česku může hledat nový nástupce Karlose Vémoly. Nemáte zájem?
„To bych musel začít žít úplně jinak, abych mohl být na Karlosově úrovni. Je to extravagantní člověk, žije otevřeně, má rád bizár a věci okolo. Tyhle role si nevystřídáme. Ale samozřejmě, čím je člověk známější, tím je to lepší pro zápasový byznys.“

Oktagon

12. prosince 2023 • 08:44

Peňáz: nová tvář českého MMA? Bylo by krásné zápasit o titul v Edenu, říká

Premium

Oktagon

Novotný o prodeji Oktagonu: Nabídky jsou. Vsadíte si, jestli Karlos skončí?