Vémola: Důchod potřebuju, nic pro mě není víc než Eden. Pokračování? Možná box
Tečka za sedmnáctiletou MMA kariérou. Tou byl pro Karlose Vémolu sobotní duel s Attilou Véghem. Rivalita, která se táhla od roku 2019, skončila druhou výhrou českého bijce, tentokrát na body. V centru bouřícího Edenu se netěšil pouze z triumfu a Infinity beltu (pásu věčnosti), ale také z mistrovského černého opasku, který dostal od kouče. „Takhle upřímnou radost jsem dlouho nezažil,“ líčil Čech v rozhovoru krátce po boji. Potvrdil také, že si při zápase zlomil ruku.
Do klece jste přes naplněný Eden nastupoval na píseň Karla Gotta C´est La Vie. Bylo těžké se před zápasem nedojmout?
„Šlo mi to vidět na obličeji. Když začala ta píseň hrát a celý Eden začal zpívat, zažíval jsem obrovské emoce. Co jsem ale vůbec nečekal, byl neskutečný nával emocí po zápase, kdy jsem krom toho šampionského pásu dostal taky černý pás brazilského jiu jitsu od mého trenéra. Třicet let jsem v gymu, snažím se a nedaří se mi to a on pak přijde po tomhle zápase a dá mi černý pás. Takhle upřímnou radost jsem dlouho nezažil. Ještě k tomu bonus za výkon večer, to je radostí, že já snad neusnu.“ (směje se)
Když samotný boj začal, neťuknul jste si s Véghem pěstí na pozdrav, ale hned jste se vrhnul po strhu na zem. Proč?
„Není čas ztrácet čas. Když na něco šest let čekáte, na co byste čekali dál. Na co si ťukat a hrát. Věděl jsem, že jakmile ten gong zazní, vyletím po něm, a to jsem dělal každé kolo. Vždycky, když jsem stál před ním, hrozilo, že mě sestřelí. On je v tomhle skvělej.“
Do pátého kola jste nastupoval za vyrovnaného stavu. Byla ta obrovská podpora fanoušků rozhodující?
„Určitě, lidi mě hrozně táhli vpřed. Byli pro mě motorem. Trenér mi řekl, že je to dva dva a musím vsadit all-in a já poslechl. Nechal jsem tam všechno.“
Zápas skončil a vy jste neslavil. Neviděli jsme žádnou euforii jako obvykle. Ta přišla až po vyhlášení výsledku. Byl jste tak unavený?
„Ne, spíše malinko zklamaný. Věřil jsem, že oba půjdeme po ukončení, a když to skončilo na body, myslel jsem, že by si to zasloužilo remízu. Tenhle pás (Infinity belt) si zasloužíme s Attilou oba, šest let jsme to budovali, hrozně se nadřeli… Jaká proměna se mu povedla za poslední čtyři měsíce, je neuvěřitelné. Já musel makat šest let, abych nastoupil v takové formě jako on po čtyřech měsících. Neskutečný.“
Zmínil jste další vzájemný zápas…
„Ne, to říkal Attila. (směje se) Já ne. Mě nechte být. Zápasit už nechci. Čím víc se blížím důchodu, tím víc si uvědomuji, jak jsem za ty roky zbitej. Důchod potřebuju. Končit se má navíc na vrcholu a nic většího než Eden dlouho nebude. Ondra (Novotný) říkal, že budou další turnaje v Německu na fotbalových stadionech. To nejsou moji fanoušci. Nic pro mě není víc než Eden. Jestli bude v nějaké rozumné době v Česku postavený větší stadion, tak mi zavolejte. Snad to nebude až v šedesáti.“
Jaké šrámy jste si z boje odnesl?
„To budu asi hodnotit později. Určitě mám zlomenou ruku. Cítím taky rozkopaná žebra a roztržený nos, naštěstí není zlomený, takže je to to nejmenší. Skutečnost budu vědět až později. Pojedu za doktorem Pavlem Kolářem, uděláme kontrolu a skeny.“
Oslavy si ale ujít nenecháte, že?
„No oslavy… Oni už jsou tři ráno a já mám doma syna Arnolda, kterého se všude snažím brát s sebou. Někteří fanoušci mě hanili, že jsem si ho vzal i na páteční vážení, ale protože on má problémy, jaké má (selhávající ledviny a špatně fungující plíce), se ho snažíme nikdy nenechávat samotného. Chci se k němu co nejdříve vrátit. Jsem rád, že jsem splnil, co jsem mu slíbil. Jediný můj zápas, který on kdy zažije, jsem vyhrál. On je obrovský bojovník, bojuje odmalinka, má obrovské problémy a chci s ním být co nejdříve doma.“
Dlouhé roky jste byl hlavní postavou domácí scény. Kdo ji převezme?
„Máme tady spoustu talentů a nadějí. Dnes mi přeci opasek předával sám Jiří Procházka… Česko-slovenské MMA se už neztratí. Mě jen mrzí, že když je to teď tak dobrý, končím. Bojoval jsem ještě v dobách, kdy to na této úrovni ještě zdaleka nebylo.“
Jak budete vzpomínat na tu mnohaletou rivalitu s Véghem?
„Dokázali jsme se navzájem vyhecovat k nejlepším možným výkonům. Kdybychom se nikdy nepotkali, asi máme oba úplně jiné kariéry a možná bychom nikdy takhle nedřeli. Já mu budu nadosmrti vděčný.“
Oznámil jste konec v MMA, ale co boxerské utkání?
„Nechte mě vydechnout. Uvidím, jestli dostanu nějaké srandamače. Když to někdo zaplatí… Nevím, jestli je tu někdo zvědavý, jak budu boxovat. Podepsal jsem smlouvu s organizací Hell Boxing a budu s nimi spolupracovat. Ještě ale nevím v jaké formě. Budu se tady snažit zlepšit boxerskou scénu, protože je žalostná. Je tady pár federací, které se o to snaží, ale dělají to velice špatně. My to chceme dělat profesionálně. Jestli budu muset vlézt do ringu, nebo ne, ještě nevím a neřeším to. Jen chci, aby byl český box stejně na vzestupu jako MMA.“
