V sobotu vás čeká pátý zápas v UFC, soupeřem bude Manel Kape z Angoly, který má i portugalské občanství. Co o něm víte?
„Je agresivní postojář, rád chodí do přestřelek. Má velice dobrou obranu proti takedownům. Všechno se snaží přestřílet hlavně přes ruce a naskakovaný kopy, kolena, otočky a podobně. To mu celkem vychází, budu si muset dát pozor. Jet trošku jinou hru, než je zvyklý, uvidíte v sobotu. Těším se, bude sranda.“

Co by na protivníka mělo platit?
„Důležitý je být furt vyrovnanej. Neschytat zbytečnej tvrdej úder. Nebát se boxovat, zapojit wrestling, dostat boj na zem. S týmem jsme se shodli, že mám zbraně, díky kterým ho můžu ukončit. Na zemi, v postoji, kdekoliv. Jenom to prodat, nebát se ukázat.“

Bude se Kapemu na zem chtít?
„Já toho času na zemi taky moc nestrávil. Za ty čtyři zápasy v UFC mám snad jeden takedown. V tomto směru jsme si tak hodně podobní. Tím nechci říct, že je náš styl totožný. Statistiky ale napovídají tomu, že ta podoba tam je. Taky se snažím všechny zápasy odboxovat. Uvidíme, čí styl bude zajímavější, kdo dokáže být kreativnější. Jde o to přidat nový věci, nebýt pořád stejný. Věřím si!“

Musíte si zvykat na roli zápasníka, od kterého se nečeká jasné vítězství?
„V minulosti jsem byl vlastně vždycky pasován do role favorita. Teď si to holt odbydu jako outsider. Vůbec mi to nevadí. Kapeho berou jako šampiona Rizinu. Chápu, má dvě ukončení v řadě, což asi spoustu lidí vyděsí. Mě ne.“

Soupeř je v žebříčku o tři místa pod vámi, tedy na dvanácté pozici. Čekáte v případě výhry lepší postavení?
„Posunul bych se asi o jedno místečko. Něco takového, nic markantního. Ale samozřejmě, čím blíž budu TOP 5, tím líp. Boj o titul už by nebyl daleko. Když v sobotu vyhraju, upevním si pozici. Udělá mi to velký jméno, což by bylo super. Soupeř trénuje v Americe, spousta lidí ho tam zná. V tomto směru by mi to hodně zvedlo kredit.“

Obvykle se snažíte získat informace i o lidských stránkách svých protivníků, charakteru, zálibách, dostat se soupeřům pod kůži. Co jste zjistil o Kapem?
„Potkávali jsme se tady v Las Vegas na tréninku, občas jsme totiž chodili v podobný čas. Můžu říct, že je sympaťák. Normálně jsme se bavili. Vyprávěl mi o svém působení v Rizinu. Hodně taky cestoval po světě. Žil v Japonsku, Thajsku, pak se přestěhoval do Itálie, Portugalska. Před dvěma třemi roky zakotvil s rodinou ve Vegas. I proto ho tady každý zná, je tu domácí. Přátelský klučina. Chová se trochu jinak než v minulosti, dřív vypadal fakt jako velkej rváč. Na vážení, všude se chtěl bitkovat. Stal se z něj trošku takovej salámista.“

UFC vám opět nabídla jediného soupeře. Berte, nebo vůbec nejezděte. Existovala varianta, že byste zápas odmítl?
„Vůbec. Organizace UFC přišla, navrhla duel proti Kapemu a hotovo. Původně jsme sice chtěli Tima Elliotta, tuto variantu však UFC shodila ze stolu. Střet proti Manelovi je výzva! Jasně, kdyby byla nabídka na nějakej nesmyslnej fight proti někomu třeba mimo TOP 15 v žebříčku, asi bychom přemýšleli. Ale v tomto případě… Hned jsme to akceptovali.“

David Dvořák v UFC okusil po letech první prohru, je ale připravený ji odčinit

• 
• 
• 
• 
• 9 zobrazit galerii

Dlouho jste natahoval šňůru neporazitelnosti. V muší váze jste držel deset let vítěznou sérii, během níž jste ovládl 16 zápasů. Na konci března jste však utrpěl v Columbusu s Brazilcem Matheusem Nicolauem první porážku v UFC. Znáte příčiny?
„Byl lepší. (úsměv) Soupeři hodně dobře vyšel jeden úder. To zápas ovlivnilo. Třeba se ještě jednou potkáme a budu mu moct ukázat, že já jsem tím lepším bojovníkem. O půlvteřinku byl prostě někde rychlejší, a to ten fight rozhodlo.“

Jak se na vás podepsal dílčí neúspěch? Máte větší hlad?
„Psychicky jsem stoprocentně v pořádku, jako hladovější se necítím. Za každou cenu chci vyhrát každej zápas. Nic jinýho mě nezajímavá, třeba jestli jde o nastartování nové vítězné série. Tohle mě nikdy nesvazovalo. Vždycky se těším jen na nejbližší duel. Pro mě se nic nemění, jdu si za titulem. I kdybych prohrál další čtyři bitvy za sebou, sny zůstávají. Vždycky budu dělat maximum, abych na pás dosáhl.“

Padnout v MMA, to je něco jiného než třeba porážka ve fotbale nebo v hokeji, kde máte brzy prostor pro odvetu, nápravu, návrat na vítěznou vlnu. Moc dalších šancí nebývá...
„Je to tak. Ale taková je naše práce. S tím se každej fighter, ať chce nebo ne, musí smířit. Tu šanci může mít jenom jednu. Je na něm, jestli ji využije. Málokdo dostane těch šancí víc.“

Cítíte se po posledním zápase silnější?
„Co se týká váhy, tak určitě ano. V rámci silově-kondiční přípravy jsme udělali s týmem velký kus práce. Pilovali jsme samozřejmě i rychlost. Věřím, že teď jsem někde jinde, než jsem byl. Těsně po posledním střetu jsem řešil zraněný koleno, ale to už je v pohodě.“

Kape má za sebou čtyři zápasy v UFC, stejně jako vy. Úvodní dva prohrál, včetně duelu s vaším přemožitelem Nicolauem. Loni dvakrát zvítězil. Co vyplývá z jeho statistik?
„Chce bojovat v postoji. Když se mu v něm nedaří nebo jeho soupeři jedou trošku jinou strategii, taktiku, může ho to rozladit. V postoji pak není konstantní. Má rád, když mu věci vycházejí. Což miluje samozřejmě každej. Ale… Vždycky to úplně vycházet nemusí“

Jak jste na tom váhově?
„U mě byla váha vždycky v pohodě. Mám výhodu v tom, že moc nejím nesmysly. Stačí doladit pár gramíků. Tady problém není, o svý tělo se starám. Vím, že kariéra může za pět, deset let skončit. Zdravej bych ale byl rád i dlouho potom! Jinak jsem se v přípravě soustředil na zmíněnou sílu a rychlost. Zapracoval jsem i na nastavení hlavy.“

Můžete popsat váš zápasový den?
„Ráno si dám mentální trénink, rozdýchám se. Následuje studená sprcha a snídaně. Pak procházka, kavárna, oběd. Ten dostanu od UFC. Do klasické restaurace zajdu po zápase. U UFC „si objednám“ třeba batáty s kuřecím masem. Po obědě už většinou balíme a míříme do haly.“

Co obvykle snídáte?
„Mám rád ovocný snídaně. Třeba řecký jogurt s proteiňákem, mražený ovoce, který zaliju horkou vodou, do toho dám trošku skořice a kousky hořké čokolády.“

Tentokrát jste odletěl bez tradiční dvojice ve složení Patrik Kincl a Jan Stach. Může se to nějak projevit?
„Podle mě ne. S klukama jsem strávil přípravu v Česku. Voláme si, jsem od nich nabrífovanej. Vím přesně, co mám v zápase dělat. Smutný bude, že až budu slavit výhru, že tam se mnou nebudou. Tak až doma.“

V USA ale nejste sám…
„Ne ne. Jsou tu se mnou tři lidi. Honza Maršálek, kterej se mnou jezdí na úplně všechny zápasy, Adam Vodehnal a ještě jeden americký bojovník. Super sestava!“

Odkdy jste v Las Vegas? Čím vyplňujete volné chvilky?
„Odjeli jsme dva týdny před zápasem. Takže nějakých jedenáct dnů. Většinou je to stereotyp. Probudíme se, jdeme na trénink, navečer to samé. Zašli jsme ale i na NHL, Vegas proti Bostonu, skvělej zážitek. Bylo super vidět Tomáš Noska nebo Pastu v reálu. Když jsem měl minule zápas ve Vegas, s Tomášem, jenž tehdy ještě hrál za domácí Golden Knights, jsme zašli na večeři.“

Doma máte spoustu zálib a koníčků, při kterých se odreagujete. Dodělal jste si rybářský lístek a zbrojní průkaz. Máte za sebou lovecké zkoušky, přemýšlel jste o pilotní licenci… Jak to všechno stíháte?
„Jednoduše. Opřel jsem se do toho! (smích) Tyhle věci mě baví. Jak jsem byl zraněný, bylo na ně i víc času. S bráchou zajdeme do lesa, s přítelkyní na ryby. Hrozně ji to chytlo. Člověk je furt s lidmi, které má rád.“

Máte vizi, čemu byste se chtěl po kariéře věnovat?
„Pět šest let plánuju ještě zápasit. Pak se dám na trenérství. Chci vlastní akademii bojových sportů. Doufám, že se to povede.“

UFC

16. listopadu 2022 • 10:29

Dvořák už má termín další bitvy v UFC: Prohra nebyla ostuda, posunula mě

UFC

17. srpna 2022 • 08:38

Dopingové testy v UFC: „Černý puntík“ pro Dvořáka, Procházka pořád a všude