Ivo Pospíšil
21. ledna 2019 • 18:20

Macík o Dakaru: Šanci nám vzala má chyba. Jednou to chci ale vyhrát

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Ukázal, že by v dalších letech mohl pořádně zatopit světové elitě. Už letos mezi ní chvíli patřil… v jedné etapě Rallye Dakar dojel dokonce druhý! Hned den na to, ale přehlédl díru na trati, havaroval a poté už musel závodit jen v dodatečné kategorii. „Ukázali jsme ale světu, že tu rychlost máme,“ říká Martin Macík poté, co si z extrémní soutěže dovezl i medaili za druhé místo v ´half maratonu´.



Co se tedy stalo v té klíčové páté etapě, kdy jste havaroval? Můžete se k tomu vrátit?
„Bylo to jednoduché a stálo nás to celé umístění. Startovali jsme z první lajny s Karginovem, já ho na pláži předjel, pak ho v řečištích zase pustil před sebe… A pak jsme ho zase dohnali na jedné rovince ve feš feši, zrychlili na 130 km/h a najednou se před námi objevil schod dolů. Měl tak čtyři až pět metrů, brzdy už bohužel úplně nezabraly, dopadli jsme mírně na pravé přední kolo a to se urvalo… s tím i tlumiče, brzdy a poloosa. S opravou jsme pak strávili asi tři hodiny, dali to do kupy bez tlumičů a dojeli do neutralizace, ale tam jsme zjistili, že to bez tlumičů nejde.“

Jak to vypadalo dál?
„Prakticky jsme byli na satelitním telefonu s manažeřem, ten to řešil s organizátorem a věděli jsme, že musíme pokračovat v závodě. Takže jsme se kousli, vyměnili tlumiče a vyrazili zpět. Nicméně jsme pak dorazili k dunám, které jsme nebyli schopní projet… i pořadatel nám řekl, že tam nemáme jezdit, že by tam s námi strávil celou noc, jelikož jsme měli jen náhon na zadní nápravu, takže jsme se jen napojili na trať, dojeli do cíle a minuli takhle pár kontrolních bodů.“

Což se pak ukázalo jako hlavní problém, že?
„Ano, pak už jsme jen čekali na rozhodnutí, jestli nás pustí dál nebo ne. Normálně se za tři, čtyři neprojeté body vyhazuje, ale tohle byla jiná situace, neboť jsme nebyli schopní jet to z technického důvodu, i kvůli nebezpečí zdraví a tak. Na to jsme se později i odkazovali a oni nás pustili, že můžeme pokračovat ve dni volna. Bohužel za dvě hodiny nás ale zavolali zpět, a že to rozhodnutí mění, že už dál nejedeme, ale můžeme jet v semi Dakaru.“

Navigátor František Tomášek přiznal, že jste v okamžiku té nehody všem řekl: Chlapi, právě jsem vám zkazil Dakar. Je to pravda?
„Tak já mám už za sebou sedm Dakarů, tudíž když jsem viděl tu díru, věděl jsem, že je to špatné. Přiznám se, že když jsme dopadli, tak jsem tu větu klukům řekl, jen jsem nebyl tak slušný jako teď vy. Měl jsem v sobě i takový ten pocit, že se snad probudím, že to není realita… celý rok se tomu věnujete, čas, nervy, peníze a pak to takhle vezmete a vyhodíte pryč. To bylo strašně těžké.“

Takže jaké jsou pocity z letošního Dakaru? Zklamání nebo hrdost, že jste to dojeli v náhradní soutěži alespoň na druhém místě?
„Ono jak říkal Fery (František Tomášek – navigátor): Kdyby se to nestalo nám, stalo by se to někomu jinému, my si ho pak na té trati všimli a dali si pozor. Ale tak to je. Nicméně věřte, že ty Kamazy byly sakra na pozoru, když jsme přijeli den před nimi druzí a doteď mi nikdo nevysvětlí, jak mi Karginov dal mezi posledním bodem a cílem šest minut. To je nereálné, tam byla pista. Buď měli problém se systémem, nebo nevím. Ale neřeším to. Jednou chci Dakar vyhrát a kvůli tomu tam jedu. Takže na jednu stranu tam to zklamání z letoška je, ale jsme zase spokojení, že jsme dokázali dojet v tom rychlém tempu a teď je cíl pokračovat i v tom dalším.“

Kde jste tedy v sobě vzali sílu pokračovat i v té paralelní soutěži druhé klasifikace?
„Poté, co jsme dojeli tu etapu, se pak už pokračovalo jednoduše. Jednak proto, že jsme zprvu dostali befel, že můžeme jet dál, a i když to nakonec změnili a řekli, že ne, nějak automaticky jsem řekl, že ano. Měli jsme za sebou strašně moc fanoušků, rodinu, ty reakce byly tak pozitivní a chtěli, abych jel, že jsem si řekl, že ukážu celému světu, že tu rychlost máme. A že to nebyla náhoda, když jsme ty předchozí etapy jely tak dobře. Což jsme později i dokázali.“

Martin Macík v Peru válel i mimo hlavní soutěžFoto Big Shock Racing

Byl to tedy psychicky nejtěžší Rallye Dakar, jaký jste zažil?
„Ano i ne. Neřekl bych, že byl nejtěžší, ale jeden z nejtěžších ano. Já snad každý Dakar totiž něco řeším a po dlouhé době byla toto má chyba. Tohle jsem měl vidět a měli tomu nějak zabránit – tu nehodu musím vzít na sebe. V roadbooku to nebylo, takže to bylo na mých očích. Na druhou stranu ale bylo dost těžké to momentální rozhodnutí. Představte si, že víte, na co máte, co můžete udělat, jste připravení, máte za sebou tolik lidí a teď najednou je po všem. Jsem takový, že mi na svých fanoušcích a partnerech záleží a chci tu práci odvádět na sto deset procent a ne jen na padesát. To mě asi nejvíc bolelo.“

Nicméně byly i ty předchozí dílčí úspěchy důkazem, že jdete postupně nahoru a ta špice by i díky vašemu věku měla dřív nebo později vyjít?
„Myslím, že jo. Už letos jsem chtěl skončit v top pětce, jet na výsledek a ukázal jsem, že jsme toho schopní. Jenže k tomu patří i štěstí a nedělat chyby. Jak jste viděli, jedna chyba vás může stát celý závod. Ano, mohlo to skončit líp, mohli jsme urvat tlumiče a ztratit jen pár hodin… to bychom asi byli i v top trojce. Jenže ´kdyby´ se nepočítá.“

Jak tedy vyhlížíte už ten příští Rallye Dakar? Máte už nějaké novinky, jak by měl vypadat?
„Ono je to jako vždy. Říká se, že to bude v Americe, Chile, Peru nebo zase v Maroku, Alžíru… to jsou stále stejné drby. A upřímně, je mi jedno, kde to bude. Já se na to připravím, jak to jen půjde a kde to bude, není podstatné Důležité je, že je to Dakar… ta nejextrémnější soutěž.“

Do toho dalšího ročníku jste nicméně avizoval, že pojedete v novém kamionu. Že stávajícího Frantu vyměníte za nový vůz nazvaného jako Karel. Už jste si ho vyzkoušel?
„Zatím jsem seděl jen v provizorních sedačkách, když se to dělalo, takže nedokážu nic nového říct. Z Franty se mi půjde každopádně těžko, jsem na to auto zvyklý, ovládám ho od A do Z, jenže je to tříleté auto a je čas ho vyměnit, protože by pak mohlo dojít k nějaké únavě materiálu, již nečekáte. Nové auto je už prostě na řadě. Technicky bude o level jinde, ale nevím, jestli to bude dobré nebo ne. Minimálně celý rok si na něj budu zvykat a celý rok s ním jezdit, ale zase mám už naježděno tolik kilometrů, že by se to mělo zvládnout.“

Byla to tedy rozlučka s Liazem?
„To ještě uvidíme, ale neřekl bych. Už jen náš Franta zůstane na kolech dál, chci ho zachovat a bude to minimálně tréninkové auto. Co se týče značky auta, je to v jednání a máme předpoklady, za kterými chceme jít, ale bavíme se o tom, že je to jen značka. To auto je jinak celé naše stavba a to se nezmění. Neřekl bych tedy, že jde o konec Liazky. Určitě ne v našem týmu.“

V čem pak bude nový kamion Karel jiný?
„Bude tam jiný typ šasi, jiný typ tlumení… to se ale bavíme se o technologickém pokroku. Mělo by být tvrdší, a aby se posunulo tak, že s ním budete moci jet další tři roky. Neříkám, že s ním budeme schopní uspět hned první rok, ale třeba druhý, třetí už ano… záleží, jak vychytáme chybičky.“

Martin Macík objímá v cíli motorkáře Jana Brabce
Martin Macík objímá v cíli motorkáře Jana Brabce

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud