Preview GP Španělska 2013

Ještě před několika lety bylo pravidlem, že se před GP Španělska právě na okruhu v Barceloně testovalo. Umožňovala to kromě jiného naplánovaná třítýdenní přestávka v kalendáři, po níž se s napětím očekávalo, zda se změní rozložení sil ve startovním poli. Testovat se nesmí, přestávka ale zůstala, a tak týmům vznikl alespoň prostor pro práci v aerodynamickém tunelu a na simulátorech.

Barcelona hostí F1 od roku 1991

Okruh Circuit de Catalunya je po poslední úpravě 4,655 kilometrů dlouhý. Byl postaven počátkem 90. let minulého století katalánským Královským automobilovým klubem. Díky nadčasově řešeným boxům a na svou dobu nadprůměrnou bezpečností je i po více jak 20 letech provozu využíván nejen pro pořádání GP Španělska, ale stal se rovněž oblíbeným místem pro předsezónní testování. K tomu přispěly i příznivé klimatické podmínky a řada vysokorychlostních zatáček, které ideálně prověří efektivitu aerodynamického řešení. To je důvod, proč všechny týmy znají okruh nedaleko Barcelony ze všech tratí šampionátu nejlépe.

GP Španělska patří k pamětníkům průkopnických dob ze samých počátků formule 1. Před 61 lety, v roce 1951 se konala první španělská velká cena. V té dekádě se uskutečnila ještě jednou v roce 1954. Pak následovala přestávka až do roku 1968, aby jen s drobnými výjimkami zůstala v kalendáři mistrovství světa dodnes.

Barcelonský okruh hostí španělskou velkou cenu pravidelně od roku 1991, její letošní ročník už bude celkově 43. Nejúspěšnějším jezdcem je Michael Schumacher, který GP Španělska vyhrál šestkrát. Po třech vítězstvích si připsali Jackie Stewart, Nigel Mansell, Alain Prost a Mika Häkkinen. Michael Schumacher drží i další rekordy španělské velké ceny. V Barceloně startoval 19krát, přitom 17krát bodoval a 7krát si vyjel pole position. S celkovým ziskem 118 bodů zde zůstává podobně jako na řadě dalších okruhů nejlépe hodnoceným jezdcem.

Barcelona získala v roce 2007 jeden primát. Po vyřazení GP San Marina z kalendáře se stala první velkou cenou, kterou se formule 1 po zámořském začátku sezóny vracela do Evropy. Podobně tomu bylo i v dalších ročnících. Pak sice v sezóně 2011 se změnou termínu turecké GP týmy zamířily nejprve do Istanbulu. Tamní okruh se ovšem nachází v asijské části Turecka, takže v konečném důsledku zůstala GP Španělska nadále prvním evropským závodem. A když o rok později GP Turecka vypadla z kalendáře, nebylo možné výsadní postavení GP Španělska už nikterak zpochybňovat, což platí i letos.

Okruh Circuit de Catalunya byl koncipován jako moderní rychlostní okruh s předpokládanou průměrnou rychlostí kolem 215 km/h. Tomu odpovídala konstrukce zatáček, mezi nimiž dominují zejména ty, které lze projíždět za obrovského přetížení vysokou rychlostí přes 200 km/h. Se stále dokonalejší aerodynamikou ovšem tato vlastnost okruhu způsobila, že se na něm nedalo prakticky nikde předjíždět. Nejvhodnějším místem tak nadále zůstávala jen první zatáčka za cílovou rovinkou, ale i v ní neměli jezdci příliš mnoho šancí na uskutečnění předjížděcího manévru. Na vině byla paradoxně dvojice zatáček na druhém konci cílové rovinky, které patřily k těm vysokorychlostním. Velká rychlost způsobila, že žádný z jezdců se nemohl přiblížit před vjezdem na cílovou rovinku ke svému soupeři natolik, aby ho mohl na jejím konci vybrzdit.

Circuit de Catalunya má 16 zatáček • allianz

Proto před závodem v roce 2007 došlo k zásadní změně. Obě pravé zatáčky před cílovou rovinkou od sebe oddělila pravoúhlá šikana, která výrazně snížila rychlost monopostů a dala šanci k využití správného okamžiku pro akceleraci při přípravě útoku. U jezdců se tato úprava setkala s rozporuplnými reakcemi. Nikdy zde už nezažijí pocit, kdy je jejich tělo odstředivou silou doslova vytahováno z kokpitu. Současně klesla dosahovaná průměrná rychlost na pouhých 185 km/h. Uznávají ale, že z hlediska bezpečnosti to byl krok správným směrem, který zároveň pomohl k zatraktivnění většinou nudného závodu.

Ještě jednodušší předjíždění mají jezdci od sezóny 2011, kdy vstoupilo v platnost pravidlo o tzv. zadním přestavitelném křídle, tedy systému DRS. Letos budou na okruhu Circuit de Catalunya hned dva úseky, na nichž bude možné použít přestavitelné zadní křídlo. První zůstává na cílové rovince, druhý přibyl na protilehlé rovince mezi zatáčkami Campsa (T9) a levotočivou, extrémně pomalou La Caixa (T10). Každá ze zón přitom dostane vlastní detekční místo, v němž nesmí útočící jezdec ztrácet na soupeře více jak jednu sekundu.

Letošní GP Španělska je vypsána na 66 kol. Jezdci se během nich musí vyrovnat s tím, že se mění vlastnosti asfaltového povrchu dráhy, která byla kompletně opatřena novým kobercem již před sezónou 2005, ale proměnlivý silný vítr průběžně přináší nové nečistoty a prach. Ten omezuje přilnavost pneumatik, takže se povrch stává velice kluzkým. Barcelona je rovněž známa velkými rozdíly teplot asfaltového povrchu.

Z historie GP Španělska na okruhu v Barceloně

Na okruhu Circuit de Catalunya severně od Barcelony se závodí od roku 1991. Vítězství v prvních dvou ročnících si odnesl Nigel Mansell (v obou případech s monopostem Williams). V roce 1993 udržel pro Williams vítěznou sérii Francouz Alain Prost, který se v témže roce stal počtvrté mistrem světa. Éru britské stáje na španělském okruhu uzavřel v následující sezóně Damon Hill čtvrtým vítězství týmu Franka Williamse v GP Španělska v řadě. Od roku 1995 převzal otěže Michael Schumacher, který svůj triumf zopakoval ještě pětkrát a stal se tak nejúspěšnějším a dosud nepřekonaným jezdcem na Circuit de Catalunya.

V roce 1996 zaskočil všechny účastníky GP Španělska prudký liják. Michael Schumacher v roli úřadujícího mistra světa ve své první sezóně pro Ferrari deklasoval konkurenci a přes potíže s motorem si dojel pro první vítězství v barvách italské stáje. Budoucí mistr světa Damon Hill startoval z pole position, dvakrát ale vyjel z dráhy a napotřetí definitivně vypadl. Jean Alesi (Benetton) dokončil závod na druhé pozici před Jacquesem Villeneuvem (Williams). Šachovnicový praporek spatřilo jen šest jezdců.

Jacques Villeneuve zvítězil v GP Španělska 1997 stylem start-cíl a vrátil se díky maximálnímu bodovému zisku do vedení průběžného pořadí mistrovství světa, o které před tím přišel, když dvakrát nedokončil závod. O překvapení se postaral Olivier Panis na monopostu Prost, který odstartoval z 12. pozice, ale cílem projel jako druhý před Jeanem Alesim s Benettonem. Eddie Irvine (Ferrari) si vysloužil desetisekundový trest za blokování Oliviera Panise a ignorování modrých vlajek traťových komisařů.

Následující dvě sezóny patřili Miku Häkkinenovi (McLaren-Mercedes). Zvítězil v roce 1998 a vítězství obhájil i o rok později. V obou těchto sezonách se přitom stal mistrem světa. V roce 1998 mu byl velkým soupeřem Michael Schumacher (Ferrari), jemuž se ale ve Španělsku nevydařil start a propadl se startovním polem. Přesto nakonec vystoupal na pódium jako třetí jezdec v cíli. Rychlejší než on byl kromě Häkkinena ještě Finův týmový kolega David Coulthard na druhém místě. Stejné pódiové pořadí se opakovalo také v roce 1999. Úspěšně ho ale mohl narušit Jacques Villeneuve, který až do technického problému držel s monopostem BAR třetí pozici.

V roce 2000 dosáhl v GP Španělska Mika Häkkinen svůj hattrick. Celkově se ale pro něj sezóna nevyvíjela šťastně. Až do Španělska musel čekat dlouhé čtyři závody na vítězství. Druhý v cíli skončil David Coulthard rovněž na McLarenu, když pět dní před závodem přežil pád letadla. Oba jezdci tak završili třetí dvojité vítězství britské stáje na okruhu v Barceloně. Čest italské stáje Ferrari zachraňoval třetím místem Rubens Barrichello, zatímco jeho týmový kolega Michael Schumacher se musel spokojit s pátou pozicí za bratrem Ralfem na Williamsu. Budoucí šampión Michael Schumacher přitom absolvoval komplikovaný závod, v němž kromě jiného poranil během pit-stopu svého mechanika Nigela Stepneyho.

Mika Häkkinen (McLaren-Mercedes) se chtěl s GP Španělska 2001 rozloučit čtvrtým vítězstvím v řadě. K neuvěřitelně úspěšné sérii měl velice blízko. Jenže několik metrů před cílem mu vypověděla službu spojka a finský jezdec musel svůj monopost odstavit, zatímco z vítězství se radoval Michael Schumacher (Ferrari), přestože na Häkkinena ztrácel v závodě 40 sekund. Häkkinenův věrný kolega David Coulthard se již v zaváděcím kole potýkal s problémy elektroniky a musel startoval z konce startovního roštu. Přesto mu v cíli patřila pátá pozice. Druhý skončil Juan-Pablo Montoya (Williams) před překvapením závodu Jacquesem Villeneuvem na BAR.

Největším favoritem barcelonského závodu v roce 2002 byl Michael Schumacher (Ferrari). Jediné nebezpečí mu hrozilo od týmového kolegy Rubense Barrichella, tak přesvědčivý náskok měla italská stáj před konkurencí. Brazilec ovšem vypadl ze závodu s technickým defektem. Druhé místo tak připadlo Juanu-Pablu Montoyovi (Williams) před Davidem Coulthardem (McLaren-Mercedes). Hned za stupni vítězů se umístila dvojice ve službách Petera Saubera, Nick Heidfeld a Felipe Massa. Ke startu nebyly připuštěny monoposty Minardi, protože se jim během víkendové přípravy třikrát ulomila zadní křídla.

Ferrari F2003-GA • ferrari.com

V roce 2003 se GP Španělska stala premiérovým závodem pro nový monopost Ferrari F2003-GA. Debut oslavil Michael Schumacher vítězstvím. Snadný triumf to ale pro vícenásobného mistra světa nebyl. Zdatný soupeř mu vyrostl v domácím Fernandu Alonsovi na Renaultu. Na pódiu se k této dvojici připojil Rubens Barrichello (Ferrari). Další místa patřila Juanu-Pablu Montoyovi a Ralfu Schumacherovi (oba Williams). Šestým místem zajistil Cristiano da Matta první body Toyoty v sezóně.

Michael Schumacher (Ferrari) se vrátil na nejvyšší stupeň v roce 2004, přestože měl problémy s výfukem. Převahu italské stáje v této sezóně potvrdil druhým místem Rubens Barrichello, který jako jeden z mála jezdců zvolil jen dvě zastávky v boxech. Nejlepší start měl ovšem Jarno Trulli (Renault), když až do prvního pit-stopu vedl jezdecké pole. Nakonec Ital uhájil vynikající třetí místo. S velkými problémy se potýkal britský McLaren-Mercedes, jehož jezdci David Coulthard a Kimi Räikkönen skončili daleko v poli poražených bez šance na body. Naopak velkým překvapením se stal Takuma Sato (BAR), v cíli celkově pátý, který na sebe upozornil skvělým výkonem již v kvalifikaci.

V roce 2005 se McLaren-Mercedes v Barceloně díky Kimimu Räikkönenovi konečně dočkal velkého úspěchu. V sezóně poprvé zvítězil poté, co ho od počátku roku provázelo množství problémů, defektů motorů a chyb v práci týmu. Fin odstartoval z pole-position a v cíli druhému Fernandu Alonsovi (Renault) nedal před jeho domácím publikem šanci. Silné představení měla ve Španělsku za sebou také Toyota, jejíž pilot Jarno Trulli dokončil závod na třetím místě před týmovým kolegou Ralfem Schumacherem. Debakl naopak zažila stáj Ferrari. Rubens Barrichello zůstal devátý mimo bodovaná umístění a deziluzovaný Michael Schumacher vzdal po druhém defektu pneumatiky.

K prasknutí zaplněné tribuny okruhu Circuit de Catalunya se v roce 2006 konečně dočkaly a Fernando Alonso (Renault) slavil první triumf na domácí půdě, když měl vedení pod kontrolou pod celý závod. Jeho hlavní sok Michael Schumacher (Ferrari) nakonec dokázal proniknout na druhé místo, třetí byl druhý Renault Giancarla Fisichelly. Čtvrtý Felipe Massa (Ferrari) si k pěti bodům odnesl i nejrychlejší kolo závodu. Zbytek startovního pole pak měl značnou ztrátu, v jeho čele byl pátý Kimi Räikkönen (McLaren-Mercedes) a posledním jezdcem s plným počtem kol byl šestý Jenson Button (Honda). Rubens Barrichello (Honda) a Nick Heidfeld (BMW Sauber) brali body i přesto, že jim vítěz nadělil celé kolo.

Ferrari si i po GP Španělska 2007 udrželo mírný náskok před největším konkurentem McLaren-Mercedesem, a to zejména ve vytrvalostní jízdě na delší vzdálenost, kde se nejvíce projeví setinové rozdíly na každé kolo, zvláště když Felipe Massa dokázal zajíždět neuvěřitelně konstantní časy po celou dobu téměř dvouhodinového závodu. Pokud by se Fernando Alonso (McLaren-Mercedes) dokázal hned po startu protáhnout na první pozici před brazilského jezdce Ferrari, mohla být situace zcela jiná. Patrně by celý závod kroužili v těsném závěsu, protože na Circuit de Catalunya se prostě nedá předjíždět. Možná by ve vzájemném duelu Ferrari – McLaren rozhodly zastávky v boxech. Nakonec ale závod dopadl tak, jak dopadl. Pro Ferrari k velké spokojenosti z vítězství, ale k menší spokojenosti s celkovým přídělem bodů, protože odpadnutí Kimiho Räikkönena nahrálo britskému týmu k posílení náskoku v Poháru konstruktérů. A protože Lewis Hamilton znovu dokončil závod na pódiu, konkrétně na druhém místě, a Fernando Alonso hned za ním jako třetí, poskočili oba jezdci McLarenu také do čela hodnocení jednotlivců, o něž se dosud dělili s Kimim Räikkönenem.

GP Španělska 2008 patřila italské stáji Ferrari po všech směrech. Kimi Räikkönen se stal suverénním vítězem závodu před svým týmovým kolegou Felipem Massou poté, co zajel nejrychlejší kolo v kvalifikaci i ve velké ceně. U McLarenu měli důvod k radosti z třetího místa Lewise Hamiltona, ale současně obavy o zdravotní stav Heikkiho Kovalainena, který v 200kilometrové rychlosti po technické závadě vlétl do bariéry z pneumatik a musel být převezen vrtulníkem na pozorování do nemocnice. Největším smolařem GP Španělska 2008 se stal domácí jezdec Fernando Alonso, jehož týmu Renault se nevydařil vstup do šampionátu. Před svým publikem Španěl zabral a v kvalifikaci si vyjel nejlepší umístění na startu od začátku sezóny. V závodě musel ovšem odstoupit po defektu motoru z pěkné páté pozice.

Sezónu 2009 ovládly monoposty Brawn • formule1.cz

GP Španělska 2009 nebyla příliš napínavým závodem, ale přinesla především zajímavou podívanou z hlediska volby strategie nejen jednotlivých týmů, ale i jejího rozdílného pojetí mezi jezdci v jednom týmu. Dvojitým vítězstvím si tým Brawn GP upevnil vedení v Poháru konstruktérů. Přidal maximální počet 18 bodů, zatímco jeho největší soupeř Red Bull Racing si připsal o 7 bodů méně. Obdobná situace nastala v průběžném hodnocení jezdců. Suverénně nadále vedl Jenson Button, jemuž zůstával nejbližším soupeřem týmový kolega Rubens Barrichello a v Barceloně čtvrtý Sebastian Vettel (Red Bull). Čest Ferrari zachraňoval třemi body Felipe Massa. Italskou stáj ale pronásledovaly organizační zmatky a technické závady a s tím se závody vyhrávat nedají. McLaren-Mercedes podle očekávání propadl. Jeho monopostu MP4-24 nevyhovovaly rychlé okruhy a to se v Barceloně potvrdilo.

Po celý závodní víkend GP Španělska 2010 vše napovídalo, že nedělní velká cena musí skončit dvojitým vítězstvím Red Bullu. Sebastian Vettel a Mark Webber dominovali v každém z tréninků a také kvalifikace probíhala zcela podle not rakouské stáje. Jenže v závodě se prosadil pouze australský závodník a zajistil si v Barceloně první vítězství v sezóně. Za jeho osamělou suverénní jízdou probíhal tuhý boj o další pozice. Sebastian Vettel měl co do činění s problematickými brzdami a nebýt výpadku Lewise Hamiltona (McLaren) v úplném závěru závodu, na pódium by za třetí místo nevystoupal. Ze čtvrté startovní pozice na druhé místo v cíli tak postoupil domácí jezdec Fernando Alonso (Ferrari). Celkově čtvrtý skončil Michael Schumacher (Mercedes).

V roce 2011 zvítězil Sebastian Vettel (Red Bull) těsně před Lewisem Hamiltonem a Jensonem Buttonem (oba McLaren). Nejrychlejší muž kvalifikace Mark Webber (Red Bull), který nedokázal obhájit prvenství z předchozího roku, projel cílem čtvrtý se ztrátou 47,9 sekundy na vítěze. Pouze tito čtyři jezdci se vešli do jednoho kolo, všichni ostatní ztráceli minimálně jeden okruh. To bylo dost ponižující pro Fernanda Alonsa (Ferrari), který ještě v 18. kole vedl, ale pak skončil celkově pátý s propastnou ztrátou. Za Španělem se umístila dvojice Mercedesu Michael Schumacher a Nico Rosberg, jíž neúspěšně naháněl Nick Heidfeld, který v posledních třech kolech stáhl ztrátu o deset sekund. Přesto podal pilot Renaultu vynikající výkon, protože startoval z posledního místa na startovním roštu. Na body ještě dosáhli oba piloti Sauberu Sergio Pérez a Kamui Kobayashi. Z 24 startujících aut spatřilo šachovnicový praporek 21.

GP Španělska: Maldonado senzačním vítězem

Novinkyga13. května 201203:50

Zásadní obrat v GP Španělska 2012 nastal ve 27. kole. Pastor Maldonado (Williams) už měl za sebou druhý pit stop a zajížděl jedno rychlé kolo za druhým. Fernando Alonso (Ferrari) zamířil k mechanikům o tři kola později a to pilotu Williamsu stačilo k tomu, aby převzal vedení, které ve zbylé části velké ceny už ubránil. A to i po třetí sérii zastávek v boxech. Maldonadovo vítězství bylo dost překvapivé, přestože venezuelský závodník startoval z pole position. Druhé místo uhájil Fernando Alonso, který v posledních kolech místo útoku na vedoucí pozici, musel hájit své postavení před rychle se přibližujícím Kimi Räikkönenem (Lotus). Tato trojice vystoupala na pódium.