Aleš a Karel Lopraisovi: Písku na Dakaru spolykáme kila!
PÁTEČNÍ SPORT MAGAZÍN | VIDEO | S desetitunovým monstrem váleli sudy ze strmého srázu a utrpěli těžká zranění. Aleš Loprais a jeho strýc Karel, legendy Rallye Dakar, nejnáročnější automobilové soutěže na světě, na ni přesto nedají dopustit. O dobrodružství mluví v pátečním Sport Magazínu.
Ani na okamžik vás nenapadlo: Hochu, nebylo by lepší dál nepokoušet osud?
Aleš: „Když jsem lezl po nehodě po čtyřech, první, o čem jsem přemýšlel, byla páteř. Jakmile jsem se ujistil, že s ní sice něco mám, ale není to tak strašné, věděl jsem, že další Dakar pojedu. Rozhoduju se rychle. Buď ano, nebo ne. Nejsem typ, který si řekne dvacetkrát ano a pak ve finále ne. Ta první myšlenka je většinou správná. Ve sportu i v byznysu.“
Karel: „I cestou do práce se můžete zmrzačit. Nad tímhle člověk nemůže uvažovat.“
Automobilová rodina se nezapře.
Aleš: „Takhle na život fakt nejde pohlížet. To byste se zalaktátoval v pesimismu. Nechodil byste z domu ven a ve finále by do vás stejně prásklo letadlo. Na Dakaru jsou miliony situací, kdy se může něco přihodit.“
Dakar se vine úžasnou krajinou. Můžete se jí aspoň chvilku kochat?
Aleš: „Párkrát jsem to zkusil, když jsem za oknem viděl plameňáka. Jenže pak jsem vymetl díru víc, než jsem chtěl, a příště už si to rozmyslíte. Na krajinu se zpětně podívám, až když nám přijde DVD ze závodu.“
Karel: „Je to stejné jako u nás doma. Otočíte se po šikovné děvčici, před vámi někdo zabrzdí a už jste v něm. Takže: jde se dívat po krajině, ale s rizikem, že nedojedete. Při jízdě na Dakaru se musíte maximálně soustředit. Musíte se dívat před sebe i do dálky. Když se díváte jen do dálky, trefíte díru před sebou. A když koukáte jen před sebe, nevidíte, co vás čeká, a to se pak ve stopadesáti kočíruje těžko.“
Co v magazínu také najdete
|
- exkluzivní rozhovor: Ivan Horník - Téma: když Kanaďan učí rvát se znojemské hokejisty - uniklo z facebooku: Jan Veselý - takhle to je: Ivo Lubas - komu fandím: Petr Leška - auto: Audi A6 Avant - kvíz pro skutečné machry |
V čem je Dakar jiný po přesunu z Afriky do Jižní Ameriky?
Aleš: „Změnil se náročností. Z hlediska teplot k horšímu. A je tam desetinásobek písku feš feš. Pro stroje naprostá vražda. Dostane se všude.“
Máte ho mezi zuby?
Aleš: „Máte ho všude. Mezi zubama je to poslední, co vám vadí. Toho písku spolykáte kila. I pro jízdu je to nebezpečné, pořád jedete v prašném konvoji. Převýšení je také větší než Africe, šplháte až do 4 800 metrů. Ztrácíte kyslík, začíná se vám motat hlava, auto tolik netáhne. Musíte si občas loknout kyslíku. Je to fakt hned lepší. Hlava se okysličí, zrak se tolik nerozostřuje. Kolikrát si ho lízneme i ve speciálce, protože i ve třech a půl tisících už tělo funguje jinak.“
Karel: „Auto taky. Sešlápnete plyn nadoraz, ale stejně to nejede. Nemá kyslík.“
Celý dvojrozhovor s Alešem a Karlem Lopraisovými čtěte v pátečním SPORT MAGAZÍNU!
