ROZHOVOR | Jako zkrat, o němž věří, že už se nebude opakovat, tak vidí Michal Šembera pokus svého bratra Lukáše o sebevraždu. Doufal, že se zprávu podaří ponechat v úzkém rodinném kruhu, ale poté, co informace přece jen unikla, se starší z bratrské dvojice statečně postavil k vyjádření. „Hlavně bych chtěl, aby všichni věděli, že je Lukáš v pořádku,“ řekl.
Jak prožíváte poslední události kolem Lukáše?
„Celá rodina to prožíváme. Jsou to tři roky, co se to odehrálo, celá rodina se z toho dostává, pak je tady další taková věc. (před třemi lety Lukáš Šembera ochrnul, pozn. red.) Ale jak já říkám, nikdo z nás se nedokáže vcítit do jeho role, jak on se cítí. My mu nic nevyčítáme. Co se stalo se stalo.“
Na pohled si Lukáš začal života zase užívat, nebo to tak nebylo?
„On do té doby (do pondělí) se choval normálně. Jenže když je člověk upoutaný na vozík, tak všechno vnímá jinak. Třeba si splnil nějaké sny, ať už je to hudba, nebo jezdí na čtyřkolce... Stejně člověk kolem sebe vidí, že lidi chodí, běhají, baví se. To i když nedává najevo, tak to tam je.“
Napadá vás, proč by se mohl chtít zabít?
„O tom já bych vůbec nechtěl mluvit. Bylo toho asi víc v jeden okamžik. Já nevím.“
Mohlo jít o nešťastnou náhodu, způsobenou experimentováním při zábavě?
„Nešťastná náhoda to nebyla, ale nechtěl bych to rozvádět. Moc dobře si byl vědom, co udělal, a věříme všichni, že to už nezopakuje. Bylo štěstí, že táta v noci nespal, že jeho kamarád zvedl telefon, že se to takhle seběhlo.“
