Zraněného Šemberu láká bungee jumping

V obsáhlém rozhovoru, který vyjde v deníku Sport zítra, přiznává: „Motorky mi hodně chybí. Do těch soubojů bych se pustil hned.“

Na stejném místě jako vloni pomáhal Lukáš Šembera i včera propagovat brněnskou Grand Prix. Mezi pacienty na onkologické oddělení dětské nemocnice už ale přišel jako úplně nový člověk s těžkou zkušeností a vědomím, jak je život vrtkavý.

Lukáš Šembera po dlouhých měsících opouští zdi nemocnice • Petr MertaSeděl sice za stolem po boku Karla Abrahama a dalších hvězd víkendového závodu a podepisoval se dětem, ale klidně mohl být taky na druhé straně.
„Rozhodně bych chtěl říct mladým lidem, kterým se něco takového stane, aby nic nevzdávali,“ řekl mimo jiné 17letý Šembera, kterého na invalidní vozík posadila loňská havárie v exhibičním závodě v jednom nákupním centru. Spadl na obrubník, zlomil si páteř a od prsou dolů ochrnul.

Přesto se nevzdává, stále bojuje o to, aby jednou mohl chodit. A to stejné chce předat i dalším lidem s těžkým osudem. „Nemá cenu se litovat a zůstat někde v rohu, protože život jde žít a lítost je zbytečná. K ničemu vám nepomůže. Skuhrat nemá cenu,“ dodal také.

Šembera se s nepřízní rve statečně. Přiznává sice, že chmurné myšlenky ho napadají, ale háže je za hlavu. Místo nich plánuje, co bude dělat. Sní třeba o letní cestě do Ameriky, chtěl by poznat Hollywood a celou Kalifornii.

Navíc se stále pohybuje kolem motorismu. Jezdí v motokáře, zkusil si zařádit na čtyřkolce. „Adrenalin byl vždycky moje vášeň. To nezmizí. Navíc mě láká bungee jumping,“ přiznává s úsměvem. Na videu si pouští výkon třináctiletého chlapce, který dokáže udělat salto vzad na vozíku, a přemýšlí o tom, že by to taky zkusil.

Mimo rehabilitace žije docela obyčejným životem mladého kluka. Zhruba měsíc a půl má přítelkyni, s níž tráví skoro všechen čas. Taky hraje basketbal, trénuje v Brně a už má zjištěno, že na profesionální úrovni se dá hrát v Itálii nebo ve Španělsku. Není vyloučeno, že se tam pokusí prosadit.

Doma mu zatím rekonstruují byt, ze kterého bude mít výtah rovnou na parkoviště. Na podzim začne jezdit autem. „Těším se, že budu soběstačný,“ říká. Navíc věří, že v budoucnu z bytu jednou odejde po svých. „Jak vidím sám sebe za pět nebo deset let? Věřím, že vstanu,“ zamyslí se.

Obsáhlý rozhovor s Lukášem Šemberou si přečtěte v sobotním vydání deníku Sport v příloze Overtime.