Takovouhle tiskovou konferenci svět ještě neviděl. Maratonkyně Eva Vrabcová-Nývltová si na ni vzala svoji tříměsíční dceru Adélku a nakonec před novináře přiběhl i její další miláček – šestiletá fenka sibiřského samojeda Bella proběhla mezi žurnalisty, spokojeně si zívla a stočila se u nohou své paničky.
Ředitel komunikace ČOV Tibor Alföldi nejdřív přivítal historicky nejmladší účastnici olympijských tiskovek. A za chvíli mu nezbylo, než oficiálně přivítat i prvního psa.
„Stydím se,“ usmívala se Vrabcová-Nývltová. „Ona je prostě na mě fixovaná, hlídá si mě.“
Bývalá úspěšná běžkařka a bronzová maratonkyně z evropského šampionátu 2018 v Berlíně je zvyklá mít své miláčky u sebe. Na tiskovce k blížícímu se ročnímu mezníku k odložené olympiádě v Tokiu ji jistil manžel Martin a u sebe měla i malou dcerku a fenku, která se od ní skoro nehne na krok.
„Prvních čtrnáct dní po porodu bylo naprosto bez problémů, pak si začala nosit plyšáky a schraňovala si je pod sebe, byla taková smutná. Pak si najednou zvykla. Teď leží pod kočárkem a hlídá nás obě,“ usmívá se Vrabcová-Nývltová.
Adélka se jí narodila koncem dubna a poprvé si byla zaběhat už osmnáct dní po porodu. Původně se chtěla ještě v této sezoně zúčastnit srpnového mistrovství Evropy v Paříži. Koronavirová krize všechno změnila, ale pro ni to nebylo úplně špatně. O zrušený evropský šampionát sice přišla, díky odložení olympiády o rok ale může zabojovat o Tokio.
„Pro mě to má samá pozitiva. Priority se úplně nezměnily. Pořád žiju sportem, těším se na návrat,“ líčí Vrabcová-Nývltová. „Už jsem si i tréninkově zkusila malý závod v Trutnově. Motivace je obrovská, chci se vrátit silnější, než jsem byla. V životě mám teď samozřejmě jiný smysl. V manželovi, rodině mám podporu. Ráno odběhnu dvě a půl hodiny, odpoledne posilovnu. Martin malou v pohodě obstará.“
Trojnásobná účastnice zimních olympiád v běhu našla nový směr kariéry. Po evropském v bronzu v Berlíně zažívala těžké časy kvůli bolesti achilovek. Po mateřské pauze je ale zase fit a připravená se rvát o olympijský limit 2:29:30 hodiny.
„Jsem šťastná, že běžím a nic mě nebolí, ale do závodní formy je to daleko. Ale jsem na začátku, zatím si s tím nedělám hlavu,“ líčí Vrabcová-Nývltová.
První šanci o limit bude mít v prosinci při maratonu ve Valencii. Na jaře se rýsují další možnosti buď v Londýně, nebo v Praze.
