PŘÍMO Z TOKIA | Slovo mäki znamená ve finštině kopec. A mílařka Kristiina Mäki na OH v Tokiu zdolala jeden opravdu pořádný. V semifinále na 1500 metrů časem 4:01,23 minuty pod 35 letech o 61 setin překonala národní rekord Ivany Kubešové. A jako první Češka v disciplíně postoupila do olympijského finále. Z mužů byl na patnáctistovce mezi elitou naposledy Josef Odložil v roce 1968 v Mexiku.
Sedm měsíců poté, co Kristiina Mäki porodila syna Kaapa, je ve finále olympijských her. Zařídila si ho odvážným výkonem v semifinále, v němž se nelekla běžet na hraně svých možností. Na rub startovního čísla si napsala peprný motivační vzkaz. A běžela podle něho.
Cítíte teď spíš euforii, nebo dojetí?
„Dojetí jsem měla hned po závodě, to jsem brečela do finské i české televize. To je super… Už v pondělí jsem celý den necítila únavu, nic. Většinou, když běžíte osobák, tak to druhý den nohy cítí. Ale jak kdybych neběžela, tak to musí být v té hlavě.“
Jak vám zní, že jste olympijská finalistka, navíc na patnáctistovce jako první česká běžkyně v dějinách?
„Neuvěřitelně. Asi mi to dojde až v pátek (v den finále – pozn. red.).“
A jste i česká rekordmanka, myslela jste na tenhle milník?
„Myslela jsem, že tam mám na zlepšení tak vteřinu, protože rozběh nebyl ideálně běžený, nijak souměrně. Ale že to bude takhle, to jsem si nemyslela.“
Máte české rekordy i na tratích 2000, 3000 a 5000 metrů, je tenhle nejcennější?
„Určitě. Tamty jsou už nějaká doba, byly pod jiným trenérem. Tenhle je trochu na jiné úrovni než ty tři.“
Věděla jste na dráze, že je to tak rychlé?
„Jo, občas jsem se koukla na časomíru a myslela si, že to do prd… nemůžu vydržet. Ale naštěstí jo. Trochu mě vyděsil výšlap do vnitřní dráhy, to mi blesklo hlavou, že mě disknou. Ale uklidnili mě, že když někdo padá, tak se to může (Mäki spadla pod nohy Keňanka Winny Chebetová – pozn. red.).“
V ruce držíte číslo s motivačním vzkazem na jeho druhé straně…
„Ten jsem si napsala sama, protože ho nesmím říct nahlas. Tak jsem si ho napsala na číslo.“
Kdo ho vymyslel?
„Já při rozběhu, protože už ten vypadal, že jsem tam poslední a budu si muset vyrvat nohy z prd..., aby to stačilo aspoň na semifinále.“
Co jste cítila hned po doběhu?
„Chvíli vůbec nic. Pak jestli se za chvíli neprobudím… Pak mi začlo docházet, že si budu muset vybalit tašku a Kaapa neuvidím v pátek.“
Nelitujete trochu?
„To je jediná nevýhoda.“
Váš příběh je dalším příkladem, že se sportovkyně po mateřské pauze vrací v lepší formě než před ním…
„Asi je to pravda. Neumím si to vysvětlit. Přípravu jsem měla nejkratší, jakou jsem mohla mít. Asi je to tím, nevím, možná na něco přijdu.“
V pátek vás čeká historické finále, s čím do něj půjdete?
„Mám zakázané říkat, že si jdeme užít závod. Jdete tam bojovat a neměl byste říkat, že si to jdete užít. Jdeme tam nechat všechno. Trenér (Pavel Tunka) mi napsal, že je to zase odznova, ať nepřemýšlím na tím, že jsem tam druhá nejhorší. Napsal mi takový dlouhý email, tak mě docela navnadil…“
