Z výkonu českých basketbalistů ve finále kvalifikačního turnaje byl zcela nadšený. Bývalý reprezentant a současný trenér české osmnáctky Luboš Bartoň věří, že se tým na olympijských hrách porve o další senzaci. Už jen účast mezi elitní dvanáctkou světových týmů je dle něj fantastickým počinem. „Když jsem hrával za nároďák, tak to bylo sci-fi. A teď je to realita,“ říká jednačtyřicetiletý basketbalový expert.
Jak velký je to ve vašich očích úspěch?
„Těžko se vyjádřit, já tomu osobně zatím ani úplně nemůžu uvěřit. Do poločasu finále jsem fandil a pak už jsem si to jen užíval. Byla to paráda, skvělý týmový basket. Každý zahrál své maximum, tým fungoval neskutečně. Je to tým s velkým T. Bylo vidět, jak tahá za jeden provaz a zvládl všechny nástrahy, které vítěz musí překonat. Všechno si to sedlo. O takovém výsledku a postupu na olympiádu nikdo z nás ani nesnil.“
Nebyl jste přehnaný optimista?
„Doufal jsem, že by se možná něco mohlo podařit, ale před turnajem jsem říkal, jak moc to bude těžké. Nevěřil jsem, že budeme v téhle sestavě a hlavně bez přípravy hrát stejně jako dva roky nazpět v Číně na mistrovství světa. Smekám před klukama, lepší basket jsem neviděl hodně dlouho.“
Klíčová byla semifinálová výhra nad Kanadou (103:101 po prodloužení). Čím to bylo, že Češi přehráli tým s osmi hráči z NBA?
„Oni mají osm hráčů v NBA, jejich hráči mají talent, ale my jsme byli jasně lepší v basketu. Kanaďané kromě Wigginse a Barretta nebyli rozdíloví. Kdyby měli lepší hráče na perimetru, tak bychom neměli šanci, protože to byla slabina Kanady. Dobře víme, že rozhodovaly maličkosti. Stačila jedna věc jinak a několikrát jsme mohli prohrát. Bavíme se trochu i o basketbalovém štěstí, ale na to se historie neptá. Jsem hrozně rád, že jsme tu poslední minutu s Kanadou přežili, byla by obrovská škoda, kdybychom přišli o finále proti Řekům...“
…které dopadlo jednoznačně 97:72.
„Řeky jsme nepustili vůbec k ničemu. To si stále v hlavě přebírám… Fantazie. Posledních dvacet minut jsem se jen kochal, jaký hrajeme basket.“
Vydrží tahle vítězná vlna?
„Vůbec se nemusíme bát pomýšlet na další a větší cíle. Neříkám, že v Tokiu pojedeme na medaili, ale určitě tam nebudeme nejhorší. Jak říkal Saty: Nechceme letět do Tokia na výlet.“
Jak velkou zásluhu na tom mají tahy kouče Ronena Ginzburga?
„Bylo výborné, že se rozehrál Kuba Šiřina, že dal kouč prostor i Ondrovi Sehnalovi, který pak proti Řecku nastoupil a vypadal sebevědomě. Pumpoval tam trojky a jakmile takový hráč, který je opravdu role player, začne dávat takové extra body, tak je to skvělé. Trenér a realizační tým jsou parta, která už dlouho táhne spolu. Já jsem byl jeden z nich, byl jsem v Číně a moc dobře vím, jak to funguje v zákulisí, jaké jsou rituály a srandičky. To jsou věci, které nejsou možná tolik vidět, ale jsou mega důležité. Nikdo nenahradí týmovou chemii, která se tvoří léta a léta.“
Které faktory hrály na turnaji v prospěch českého týmu?
„Byla jich řada. Třeba když Jakub Šiřina zahrál proti Uruguayi a jeho body pak byly klíčové. Boči (Jaromír Bohačík) se trápil, ale pak zářil ve finále. Blake (Schilb) měl neskutečné věci proti Kanadě. Veselka (Jan Veselý) napumpoval tým na začátku zápasu s Řeckem. Ondra Balvín hrál celou dobu s jistotou jak v obraně, tak v útoku, dominoval na doskoku, měnil střely soupeřů a hrál výborně i s míčem. Paťo Auda… A pak samozřejmě Saty. O něm se ani nemusíme bavit…A nerad bych na nikoho zapomněl.“
Těšíte se na olympijský basket?
„Je to paráda, že se budeme dívat na olympiádu, kde bude hrát Česko. Saty by mohl být český vlajkonoš. Když jsem hrával za nároďák, tak to bylo sci-fi. A teď je to realita.“
Jaké dáváte týmu šance ve skupině s USA, Francií a Íránem?
„Čekají nás dva velmi kvalitní a hlavně atletické týmy. Zápas proti Kanadě ukázal, že proti atletickým týmům můžeme hrát, ale tyhle výběry budou jiné výkonnostně hlavně na pozicích rozehrávačů, kteří vytvoří správný tlak. V útoku budou mnohem živější a lepší tvůrci hry.“
Jaký bude ten český recept na úspěch?
„My každopádně musíme dobře útočit. Když dobře útočíme, neztrácíme míče, tak se proti nám hraje velmi těžko. Kdybychom si na mistrovství světa nevybrali pár hluchých míst a neměli příliš velký respekt v prvním zápase, tak bychom určitě s USA neprohráli o 20 a hráli bychom vyrovnanou partii. Favorité skupiny jsou jasní: Američané. Francouzi jasně druzí, ale my proti nim šanci máme. Obzvlášť pokud budeme hrát jako ve finále s Řeckem. Tohle, myslím, budí velký respekt u všech trenérů i hráčů. To, co jsem viděl, takový koncert proti jednomu z top týmů na světě, tak to by musel být někdo hodně velký blázen, aby nás podcenil.“
