Oficiálně převzaly symbolickou jízdenku do olympijského Tokia. Markéta Nausch Sluková s Barborou Hermannovou budou pilovat formu na vrchol sezony. A zároveň doufat, že se jim vyhnou všechny zdravotní komplikace. „Nikdy nevíte. Když si třeba vzpomenu na rok 2019 a můj blbý úraz, kdy jsem si při věšení prádla zlomila prst u nohy...“ otřásla se Nausch Sluková.
Budou nervy o zdraví před olympiádou i kvůli komplikované covidové době ještě složitější?
Nausch Sluková: „Za mě určitě. Žádný sportovec rozhodně nechce, aby v posledním měsíci před olympiádu přišlo nějaké zranění, nebo nemoc. A nemusel by to ani být COVID-19. I běžné choroby jsou zásah, když už je olympiáda tak blízko. Každý týden, každých čtrnáct dnů tréninkového manka je strašně znát. Snažíme se být opatrné, vyhýbat se kontaktům s lidmi, ale potřebujeme žít normální život, cestovat, což k našemu sportu patří. Dělali jsme to uplynulé dva roky, naštěstí jsme byly negativní. Jestli by teď to mělo přijít, tak to asi tak má být... Člověk s tím nemůže úplně bojovat, ale zraněním se doufám vyhneme. Když si třeba vzpomenu na rok 2019 a můj blbý úraz, kdy jsem si při věšení prádla zlomila prst u nohy...“
Hermannová: „To nevymyslíš.“
Nausch Sluková: „Takže žádné domácí práce!“
Hermannová: „Neutírá se prach, aby na nás nespadl kýbl.“
Nausch Sluková: „Přesně! Doufáme, že zůstaneme zdravé, ale nechceme se toho moc obávat. Budeme dělat svou práci, pojedeme na tréninkové kempy, budeme se připravovat normálně.“
Jaká byla cesta do Tokia? Klidnější, nebo nervóznější kvůli odkladům?
Hermannová: „Rio bylo úplně jiné, dostaly jsme se tam na poslední chvíli z kvalifikace. Bylo to hodně emotivní, s nožem na krku. Tento kvalifikační proces byl delší. Jestli klidnější, to nevím, taky byl nervózní. Ale tím, že jsme teď měly už dobré výsledky nahrané z roku 2019, tak přece jenom byl vstup do posledních pár turnajů, které se ještě počítaly, klidnější. Věděly jsme, že už dobré výsledky máme za sebou. Takže nervozita byla, ale byla trošku menší.“
Nausch Sluková: „Bára to shrnula poměrně hezky. Pro mě byly všechny tři olympijské kvalifikace úplně jiné. Každá měla své vlastní překážky a lekce. Jak říkala Bára - naše kvalifikace do Ria, kterou jsme zvládly na finále Kontinentálního poháru v Soči, byla něco tak strašně unikátního! Hrálo se do patnácti bodů na zlatý set... Jsem ráda, že něco takového už jsme nemusely absolvovat. Vložit celou kariéru do sedmiminutového setu! Jsem ráda, že jsme olympijskou jistotu teď měly trošku dřív. A mohly jsme dohrát poslední turnaje s větším klidem a povědomím, že už tam jsme.“
Kdy jste začaly věřit, že na olympiádu poletíte?
Nausch Sluková: „Nám strašně pomohlo, jak schválili, že se bude počítat jen lepší výsledek ze dvou posledních mistrovství Evropy. My 2019 vůbec nehrály a loni v Jurmale jsme skončily čtvrté, takže se nám počítal tento výsledek do olympijské kvalifikace. Oficiálně jsme se poprvé zapsaly do olympijského žebříčku, patřilo nám tehdy nějaké patnácté šestnácté místo, byly jsme na ocásku rankingu. A tím, že jsme pak měly dvě devátá místa v Mexiku, tak jsme se posunuly. Klid přišel tím čtvrtým místem z Mistrovství Evropy.“
Hermannová: „Jen bych dodala, že započítání Evropy chvíli trvalo. Byly tam nějaké covidové případy v mužské části a diskutovalo se, jestli se tam bude počítat tento výsledek nebo ne. A docela to trvalo. Ještě někdy o Vánocích jsme se bavily, jestli se to počítá nebo nepočítá. Naštěstí ano. A jsme rády, že jsme kvalifikaci zvládly.“
