PŘÍMO Z TOKIA | Japonsko pláče a může za to tenistka Markéta Vondroušová. V osmifinále turnaje v Tokiu vyřídila 6:1, 6:4 tvář tokijských Her Naomi Ósakaovou, která v pátek při slavnostním zahájení zapálila olympijský oheň. „Uvědomuju si, jaká je to hvězda. Zejména tady v Japonsku,“ řekla Vondroušová.
V prvním setu dominovala, svou šikovnou levačkou posílala Ósakové lístky do pekla. Ale to hlavní ze sebe Markéta Vondroušová vytáhla v kritickém momentu zápasu, za stavu 3:3 ve druhém setu. Po dvou dvojchybách ztrácela 15:40 a vývoj mače stál na ostří nože. Její reakce? Jeden ze svých proslulých kraťasů. Pak hned druhý. A v posledním míčku hry nabíhaný slajz s boční rotací, který zapadl na lajnu tak těsně, že na to místo Naomi Ósakaová dlouho nevěřícně zírala.
Proč vás napadlo dostat se z problémů zrovna tímhle způsobem?
„Věděla jsem, že se zezadu hrozně zlepšila a pak už bylo hrozně těžké ji přehrávat z výměn. Ona do toho hrozně chodila a hrála lépe. Věděla jsem, že když dám kratší úder, tak to byl konec. Tyhle dva kraťasy se mi fakt povedly.“
Co ten slajz, byla to improvizace?
„Jo, velká. Ona před tím zahrála pár podobných. To už jinam nešlo hrát, tak jsem to zkusila. Samozřejmě to bylo štěstí. Ale byl to hezký úder.“
O čem svědčí, že jste v kritické situaci zareagovala takhle přesvědčivě?
„Já jsem tam trošku blbě dala debly. Už jsem věděla, že mě tlačí, tak jsem chtěla trošku přiriskovat, trošku mi to uletělo. Ale pak jsem si říkala, že prostě musím něco vymyslet. Přišlo mi, že mě už zezadu trošku drtila. Myslím si, že v těch důležitých momentech jsem to já, že takhle vždycky něco zahraju. Je důležité držet klidnou hlavu.“
Všimla jste si, že vám Ósakaková za vydařené údery několikrát zatleskala?
„Jo, ona je v tomhle skvělá. Dělala to i v předchozím zápase. Vůbec se nevzteká, nedává najevo emoce. Fandí si do poslední chvíle, věří si. I proto je podle mě tak dobrá.“
Co vám šlo hlavou v rychlém prvním setu, v němž jste vedla už 4:0?
„Pak jsem měla dokonce brejkboly na pět nula. Věděla jsem, že bude bojovat o každý míč. V prvním setu špatně servírovala, tam jsem ji na druhý servis drtila. Ve druhém začala podávat líp, umisťovala a dávala rány. Dvakrát jsem ji brejkla, ani nevím jak. Ale hrála jsem fakt dobře.“
Co bylo klíčové?
„Šla jsem do toho, že nemám co ztratit, a že do toho budu muset chodit, jinak by mě ustřílela. Začala jsem dobře, dobře jsem podávala, i když měla na začátku dva brejkboly. Říkala jsem si, že ji musím jakkoliv rozběhat, čopem, kraťasem, čímkoliv. A vyplatilo se.“
Porazit na olympiádě ženu, která zapálila olympijský oheň, to je něco, ne?
„Upřímně, beru to jako každý jiný zápas. Nechtěla jsem si připouštět, že je to ona, byť jsem jí samozřejmě viděla proti sobě u sítě a uvědomuji si, jaká je to hvězda. Zejména tady v Japonsku. Ona byla strašně pod tlakem. Ale na druhou stranu bojovala celý zápas a nedávala znát emoce. Druhý set odehrála dobře. To bylo o kousek, mohlo to jít na obě strany.“
Na olympiádě jste už ve čtvrtfinále, vnímáte blízkost medailových bojů?
„Je to krásné. Když jsem viděla, že ji mám v třetím kole, tak jsem si říkala, že budu muset hrát hodně dobře. První zápas tady nebyl z mojí strany ideální. Ale tréninky byly skvělé, tak jsem si říkala, že to je ve mně. Věřila jsem, že ji mohu porazit. Nepřipouštěla jsem si to. Na konci se ale člověk samozřejmě rozklepe. Když jsem měla dva mečboly, tak jsem do toho mohla jít víc. Ale na druhou stranu, v těchto momentech se člověk musí vyhrát. Jsem ráda, že jsem ten poslední game uhrála.“
Chtěla byste pro čtvrtfinále Argentintku Podoroskou, nebo Španělku Badosaovou?
(směje se) „Je mi to jedno. Tady hraje každý dobře, takže uvidíme.“
