Příběh stadionu v Tokiu: Skromný i fascinující. První návrh smetla petice
Původně měli olympionici soutěžit v úplně jiném prostředí. Původně se myslelo, že olympijský stadion v Tokiu vznikne podle návrhu věhlasné Zahy Hadid a svou velkorysostí překoná i slavné ptačí hnízdo v Pekingu. Po vzpouře japonských architektů ale Hrám vzniklo úplně jiné hlavní útočiště, které bude hostit dnešní slavnostní zahájení. Levnější, ale velmi důstojné a respektující své okolí. Podívejte se na jeho příběh.
Olympijský stadion z roku 1964 by sice krásný, ale pro Hry plánované na rok 2020 už nevyhovoval. A tak se v Tokiu rozhodli, že ho zbourají a na jeho místě postaví nový. Původně mělo jít o novou dominantu města, nakonec je centrum letošní olympiády výrazně skromnější, přesto krásné.
Architektonickou soutěž vyhrála se svým týmem věhlasná architektka Zaha Hadid svým vzhledem, prostorností a technickými řešeními měl snad ještě překonat „ptačí hnízdo“ coby dominantní znak her v Pekingu 2008. Měl mít zatahovací střechu i spoustu teras nabízejících výhled do širokého okolí.
Zároveň proti němu ale vznikla petice, pod kterou se podepsali renomovaní japonští architekti. Nelíbila se jim jak závratná cena v přepočtu 500 miliard korun, ale také návrh považovali za příliš dominantní vzhledem k dalším slavným místům města, která se nachází v okolí.
Původní návrh byl nejdřív modifikován a zmenšen, nakonec došlo k zastavení celého procesu a rozhodnutí začít znovu. Druhou soutěž z roku 2015 vyhrál se svým týmem Japonec Kengo Kuma. Zaha Hadid se už zúčastnit nemohla, protože pro svou představu nesehnala dodavatele.
Výsledný stadion je relativně jednoduchý, skromný a nejmenší možný. Bez zatahovací střechy a s kapacitou 68 tisíc diváků, která se měla na požadovaných 80 tisíc zvýšit pomocí dočasných sedadel. Diváci ale nakonec na tribuny vůbec nemohou. Podívejte se na příběh nejen hlavního stadionu, jak ho popisuje propagátor architektury Adam Gebrian.
