Fenomén Knedla: kontroverzní trumf, hlava a budoucnost v Indianě
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | V Ruzyni před odletem do Paříže vyprávěl plavec Miroslav Knedla o svém snu získat olympijskou medaili. Poté, co juniorský mistr světa předvedl během neděle v bazénu La Defénse Areny, už nemusí jít jen o fantazii. „To víte, že bych byl rád, kdyby se mu tohle povedlo,“ usmívá se jeho trenér Zdeněk Kasálek po Knedlově odvážném semifinálovém vystoupení na sto metrů znak. Českému plavání vyrostl talent, jehož trumfem je unikátní styl s nataženýma rukama. Co stojí za příběhem nové obří naděje?
Kontroverzní technika
Knedlovou super schopností jsou natažené paže, s nimiž umí zvládnout celou stometrovou trať znakem. Svých rukou využívá jako pák, které ho pod vodou tlačí dopředu.
„Mám při znakovém záběru natažené paže, namísto toho, jak ostatní krčí ruku. Pro mě je to příjemnější způsob, rychlejší způsob. Víc mi to vyhovuje,“ vysvětluje.
Jedná se o styl, který se ve světovém plavání používá hodně výjimečně. K jeho propagátorům patřil třeba pětinásobný olympijský vítěz Aaron Peirsol. Problém je, že jde o techniku, která může být devastující pro plavcova ramena.
„Jsou tam výhody, nevýhody. Je strašně namáhavé na ramena udržet ty velké páky natažených paží. Musí se tomu hodně přizpůsobovat trénink,“ líčí trenér Kasálek. „Míra to dokáže skloubit. Rozhodně to nedoporučuju každému.“
„Míra plaval úžasně, nechci, aby to vyznělo jako kritika. Můj názor je, že by se měl učit ruce krčit, i kdyby to stálo rok horší výkonnosti. Z dlouhodobějšího hlediska je lepší se naučit správnější techniku,“ míní zase nedávná znakařská šampionka Simona Rushton (Kubová).
Sám plavec ale své cestě věří a hodlá na ní vytrvat.
„Já mám hypermobilní paže, mně to problém nedělá, ramena si na to už nějak zvykla. Věřím, že to je ta cesta v mojí kariéře, bez toho by to nejspíš nešlo. Já jsem takový unikát, ale takový náš, český unikát,“ směje se.
Do všeho bezhlavě!
Na své první olympiádě závodil Knedla bez strachu. Už v rozplavbě šel na dřeň, časem 53,41 zůstal jen třináct sekund od svého českého rekordu. A zničil se tak, že po závodě neudržel žaludek.
„Já si musel sednout na schody, protože se mi začala točit hlava, otřesně mě bolela. Pak jsem si tu u České televize klekl a vyblil se. Doufám, že to nebylo v přenosu,“ líčil Knedla.
Večer v semifinále předvedl téměř totožný výkon, na obrátce byl první a ve finiši tuhnul. I tak z toho znovu byl kvalitní čas, jen o tři setiny horší.
„Na tomhle jsme se odmluvili, že zkusí tu padesátku rozjet, co to dá. A pak už budeme jenom doufat, že se podaří to zvládnout až do konce,“ vysvětlil Kasálek.
Muselo to neskutečně bolet, Knedla však ukázal, že má na velké závody hlavu.
„Já do všeho možného vždycky chodil bezhlavě,“ líčil. „Já byl hyperaktivní děcko, dělal jsem všechny možné blbiny, neposlouchal jsem rodiče. Proto jsem se nebál to narvat. Věděl jsem, že to jinak nepůjde, než to zkusit od začátku. Bolelo to trochu víc, ale mám to za sebou…“
Mladý šampion
Dvanácté místo na olympiádě je dalším potvrzením Knedlových možností. Do světové špičky se prosadil už v sedmnácti, vloni se stal na padesátce znakem juniorským mistrem světa a ze stovky získal stříbro. Je taky dvojnásobným juniorským mistrem Evropy na 50 metrů znak a 200 metrů polohový závod. Letos už byl v lehce prořídlé konkurenci na stovce znakem sedmý na MS dospělých v Abú Zabí.
„Pro nás bylo důležité, že se na olympiádě vrátil zpátky poté, co jsme měli jaro dost narušené jeho maturitou. Dokázal, že časy, které zaplaval předtím, nebyla náhoda,“ pochvaluje si Kasálek. „Trénink jsme přizpůsobili tak, aby je byl schopen zaplavat i ráno v rozplavbě. V juniorech nemusel, ale na olympiádě musel už ráno atakovat hranici českého rekordu.“
Muž z Indiany
Budoucnost má Knedla jasnou. Na univerzitě v Indianě nastoupí do vyhlášeného programu slavného trenéra Raye Looze, který má ve skupině spoustu skvělých závodníků v čele světové rekordmanky na 100 metrů prsa Lilly Kingové. V Paříži se Knedla seznamoval s dalšími členy své nové skupiny.
„Bude to velký zlom, změna prostředí i trenéra. Těším se na to. Taky se lehce bojím. Ale tak zdravě se bojím, abych si zas nemyslel, že to bude úplná pohoda, ale těším se na nové prostředí a nové přátele,“ říká Knedla.
Kouč Looze podle něj jeho originální techniku respektuje.
„Bavili jsme se o tom, dohoda je, že to nezměníme, samozřejmě, pokud se mi něco nestane, že mi začnou umírat ramena a budu donucen plavat jako ostatní,“ řekl Knedla.
České prostředí se k zahraničním univerzitním projektům špičkových sportovců stále staví nedůvěřivě. Knedla ale nejde do velkého rizika.
„Jako jeden z mála zvolil opravdu kvalitní univerzitu. Pomůže mu to, je to dobrý krok. Indiana je jedna z nejlepších plaveckých škol,“ oceňuje Rushton.
Myšlenka na Los Angeles
Knedlova olympijská premiéra byla impozantní. Rushton v něm viděla sebe samu, když ve svých dvaceti letech vybojovala na stovce znak desáté místo.
„Bylo z něj cítit nadšení, proto plaval dobře. Hodně pomohlo takové to první vzrušení. Načerpává atmosféru, trošku mi to připomnělo sebe v Londýně,“ usmívá se Rushton.
Knedla zatím stále zažívá úvodní fázi plavecké kariéry, v níž talent míří k výšinám a ještě nenarazil na zeď. Sám se nebojí uvažovat i o olympijské medaili na příštích Hrách v Los Angeles.
„Záleží, jak na tom budu za čtyři roky. Plavání je zrádné, že když se člověku v sezoně nedaří, nedokáže to zlepšit za pár dní, týdnů, měsíců,“ říká realisticky.
Ale snít se má.
„Proč by ne, šanci mají všichni,“ usmívá se Rushton. „Talent má, proč ne? Je ještě pořád mladý, tak uvidíme. Bylo by to super. Je to strašně těžké, jsou tři medaile na všechny. Kéž by…“
