PŘÍMO Z LONDÝNA | FOTOGALERIE | Bronzovou medailí z Her právě vystoupila ze stínu známější Kateřiny Emmons. Pro střelkyni Adélu Sýkorovou to byl šok. „Vždyť já nikdy nedávala rozhovor. Co mám říkat? Na roli celebrity připravená nejsem. To bude asi trapas,“ děsila se s bezprostředností. Aby nebyla ve finále nervózní, odháněla od sebe myšlenky na medaili. I díky tomu ji získala. Rozhodně to nemuselo být naposled.
Aby neslyšela slova hlasatele a neznervózněla v olympijském finále sportovní malorážky na 3x20 ran, prozpěvovala si střelkyně Adéla Sýkorová písničky od Kabátů. „Já jsem nervák i ve škole,“ vysvětlovala studentka geografie. „Vůbec jsem nevěřila, že bych medaili mohla získat. Je to úžasné, skvělé. Jsem strašně šťastná, že jsem to dokázala.“
Před finále vás od bronzu dělil bod. V něm jste udělala dvě chyby, ale zvládla jste je výborně napravit. Kdy jste v medaili začala věřit?
„Já si říkala, že ji nechci. Abych nebyla nervózní. Kdybych si říkala, že si jdu pro medaili, bylo by to horší a horší. Nedívala jsem se na pořadí, nechtěla jsem ho vědět, to by bylo hrozné. Dařilo se mi odblokovat hlas moderátora. Jak hlásil rány, já si zpívala, abych neslyšela okolí. Kabáty. Mám je ráda. Asi to byla písnička Malá dáma.“
Že máte bronz, jste tedy zjistila, až když jste se otočila po deseti finálových ranách?
„Po poslední ráně jsem se podívala na monitor, co jsem měla pod sebou. Předtím ne. To by býval byl konec, to bych tady nestála.“
Vidíte, jste tu a máte bronz. Přitom kvalifikaci jste při střelbě vleže začala položkou za 96 bodů ze sta, což nebyl ideální start. Co jste si v tu chvíli říkala?
„Že finále je ztracené. Ale pak už jsem si to nepřipouštěla, snažila jsem se střílet, abych tu ztrátu dohnala. Když jsem skončila, přišel trenér a říkal, že to vypadá na rozstřel. Tak jsem seděla a čekala, až skončí závod. A ono to tam bylo.“
Když jste takový nervák, jak jste trávila čas mezi kvalifikací a finále?
„Ono ho moc nebylo. Byl ještě rozstřel, pak příprava. Mluvila jsem chvilku s trenérem. Zakázal mi dívat se na mobil, abych se plně soustředila. Připravila jsem se a šlo se na finále. Katka Emmons mi před ním řekla, ať neudělám chybu, ať střílím jenom dobré rány. Tak jsem udělala dvě chyby. Dvě osmičky. Jinak to bylo dobré.“
Cítila jste v zádech podporu fanoušků? Těch českých bylo v hledišti dost.
„Jasně, slyšela jsem, jak tleskali a křičeli po každé desítce. To byla paráda. Přijeli za mnou i kamarádi. Ani jsem nevěděla, že tady jsou, ti mě překvapili. Pokecala jsem s nimi večer před závodem, byli jsme v Českém domě, dala jsem si pivo. Bylo to dobré odreagování.“
K bronzové medaili patří také odměna 450 tisíc korun. Máte plán, jak s ní naložíte?
„Cože? To si děláte snad srandu! Já se z toho zblázním. To si děláte srandu. Tak jdeme na pivo! Ježíšmarjá, to je dobrý.“
Odměna patří k životnímu výsledku. Co od vás můžeme čekat dál?
„Nečekejte nic. Střelba je psychicky strašně obtížný sport. Záleží na tom, jak se kdo vyspí. Každá ze střelkyň na čáře ve finále to mohla dokázat.“
