Bolavý Šebrle: Dnes bych to nechal Helceletovi. Ale budu bojovat
Mělo to být velké olympijské loučení. Legendární desetibojař Roman Šebrle může na Hrách v Londýně dosáhnout bezprecedentního rekordu padesáti desetibojů nad 8000 bodů. Jenže číslo padesát používá i při hodnocení pravděpodobnosti, jestli závod dokončí zdravý: „Je to padesát na padesát, představoval jsem si to jinak,“ říká Šebrle.
Jak vypadá vaše zranění, které vás trápí poslední dva týdny?
„Bolí mě úpon zespodu paty a mám tam lehkou ostruhu, ale Pavel Kolář říká, že to tou ostruhou není, že to je taková systémová nějaká chyba, že je to z přetížení… Mají tu docela dobrý laser a Pavel mi to každý den morduje, aby se to zlepšilo. Do jaké míry se to podaří, ukáže závod.“
Kdy cítíte největší bolest?
„Když běžíte, máte tam určitý moment, kdy pata jde dolů a pak nahoru, to je to největší přetížení. V neděli jsem byl v posilovně, to bylo docela dobré. Zítra jdu na rozcvičení, to mi napoví víc.“
S jakým cílem jdete do závodu?
„Cíl mám jediný, nastoupit, dokončit, udělat padesátý desetiboj přes 8000.“
Je to reálné?
„Sám nevím. Mohl jsem to zkusit dva, tři dny naplno, ale s trenérkou jsme říkali, že to radši nechám až na závod.“
Nelitujete teď, že jste nepřenechal své místo Adamu Helceletovi?
„Kdybych se mohl rozhodnout dnes, nechal bych ho. Je to padesát na padesát, jestli to vydrží, nebo ne. V takovém případě bych ho nechal. Ale stalo se mi to před čtrnácti dny a to je dlouhá doba.“
Napadlo vás tehdy, že byste na olympiádu neodjel?
„Po dva a půl týdnech na soustředění v Itálii se ozvala levá odrazová noha, ale necítil jsem to na sto procent. Těsně před odjezdem a hlavně doma jsem cítil druhou stranu. Myslel jsem, že to odejde s únavou jako všechno. Ale když mě to nepustilo, začal jsem o tom uvažovat a napsal Dvořkovi (šéftrenérovi Tomáši Dvořákovi – pozn. red.). Chtěl jsem, aby zjistili, jak je to s Adamem, jestli je možnost, aby závodil. Věděl jsem, že to zkusím do poslední chvíle.“
Mluvil jste s Helceletem?
„Adamovi jsem psal, jak to je. Popřál jsem mu hodně štěstí a napsal mu, že Rio ho už nemine.“
Nejste fit, s čím půjdete do závodu?
„Je mi třicet osm, jsou to moje poslední olympijské hry. Půjdu na sto procent, nemám se proč šetřit. Zlato i stříbro mám, další medaili nezískám. Na olympijských hrách se nechodí na půl plynu.“
Těšíte se na atmosféru zaplněného stadionu?
„Britové mě uchvátili, je tu pořád plno, užívají si to, tleskají naplno. Když měla tyčkařka Jiřina Ptáčníková poslední skok kvaldy, zahlásili, že ho musí skočit, aby šla do finále, a všichni tleskali. Ve vesnici je to podobné, paráda, porovnal bych to se Sydney, daleko to předčí Atény i Peking.“
