Olympijské hry v Tokiu byly kvůli pandemii koronaviru odloženy až na příští rok. Handicapovanou sportovkyni Alex Borskou to trápí zatím pouze jako fanouška. Jejím cílem jsou totiž až Hry za čtyři roky v Paříži. V jaké že disciplíně? To ještě sama neví. Nyní jezdí na handbiku a plave. „Takže klidně obojí. Chci být jako Ester Ledecká, která závodí a je úspěšná ve dvou sportech,“ zaculila se.
Když před ni při oficiálním předávání postavili zbrusu nový profesionální karbonový handbike, jedenáctiletá slečna, která je jinak hodně upovídaná, úplně oněměla. V očích se jí objevily i slzičky štěstí. A to přitom moc dobře věděla, že tohoto černozeleného krasavce dostane. „Říkali mi ale, že auto s ním zůstalo viset někde na hranicích,“ soukala ze sebe první slova.
Překvapení tak Kontu Bariéry, organizaci Sport pomáhá a platformě We Love Cycling automobilky Škoda Auto, které společně handbike pořídily, vyšlo. I díky tomu může být nyní cesta za snem Alex Borské o mnoho snazší. Jaký že je její sen? Zazávodit si na paralympijských hrách v Paříži v roce 2024. Říkáte si, že na jedenáctiletou holku je to až nějak moc konkrétní? Tady je vysvětlení, jak k tomu došlo.
„Byli jsme na dovolené v Holandsku a já jsem pak říkala, že je to nádherná země. Načež Saška hned prohlásila: Co Holandsko, ale taková Paříž, ta by byla ještě hezčí. Tak jsem jí řekla, že když závodí, za pět let je v Paříži olympiáda…,“ vysvětlila Michaela Borská, Alexina maminka. „Začala si to googlit, zjistila si nějaké věci a říká: Mami, já chci na paralympiádu v Paříži, tam se dostanu, viď? Můžu v handbiku? Můžu v plavání? A můžu v triatlonu? A teď už je to pro ni sen, opravdu tam chce,“ dodala.
Reálné jsou však jen dvě disciplíny. Triatlon bude muset ještě oželet. „Nemůžeme vyřešit běhovou fázi. Používají speciální zařízení, říká se tomu běžecká formule. Ale tím, že Alex neohne nohu v koleni a kyčli, se do toho nemůže poskládat. Oni mají nohy pokrčené pod sebou, takže není zatím možné ji do toho napasovat,“ vysvětlil potíž tatínek Aleš. Sám ale věří, že časem bude i tento technický problém odstraněn a jeho dcera si bude moci splnit další sen.
Zdravotní handicap jinak neskutečnou energií a nadšením sršící slečny z Ploskovic na Litoměřicku spočívá v tom, že se kvůli postižení páteře a levé nohy obtížně pohybuje. „Je z dvojčat, její sestra měla potíže už v děloze a v 29. týdnu jí zjistili rozštěp páteře. Takže šly holky v 31. týdnu ven a vypadalo to, že ji budou operovat a že ji zachrání. Bohužel, Ema to nezvládla. A u Sašky po narození taky zjistili, že má problém. Handicap má naštěstí jen fyzický. Lékaři tehdy tvrdili, že nebude chodit, tvrdili spoustu věcí. Ale my se nevzdáváme,“ popsala těžký osud maminka Michaela a tatínek Aleš dodal: „Ona se nevzdává.“
Když se s Alex bavíte, optimismus a energie z ní přímo cákají, až vás napadne, zda by vám trochu nepůjčila. „Je taková už od narození, hrozně pozitivní člověk. Už ve školce o ní říkali, že je sluníčko. Dává kolem sebe spoustu pozitivní energie. Je plachá, hodně skromná, ale má v sobě takovou tu houževnatost, vůli,“ potvrdila paní Michaela.
A tyhle Alexiny vlastnosti zaujaly na první dobrou také šestinásobného paralympijského vítěze se stejným počtem titulů mistra světa Jiřího Ježka. „Známe se rok. Loni byla naší patronkou při Handy Cyklo Maratonu, tam jsem ji viděl poprvé. A musím říct, že mě hned okouzlila svým nadšením pro sport. Je neuvěřitelné, že v tomhle věku je takhle cílevědomá,“ prohlásil muž, který by mladé sportovkyni mohl předat řadu zkušeností.
„Moc bych si přála, aby mě Jirka trénoval,“ vyznala se Alex. A odpověď? „Kvůli dalším povinnostem s ní nemůžu každý den jezdit na kole. Ale budu jí chtít být nablízku a díky svým zkušenostem jí poradit, jak si zorganizovat den, jak se připravovat na nejdůležitější závody. Protože naplánovat všechno na ten jeden den D je strašně těžké.“
Naplnit paralympijský sen nebude však náročné jen pro Alex samotnou. I její rodina musí vynakládat obrovské úsilí. „Čtyřikrát týdně mě mamka vyzvedne před školou a jedeme do Prahy, kde jsem členkou klubu Para plavání Praha. Když máme čas, tak se stavíme na oběd v bageterii, protože nic jiného nestíháme. Když se vrátím z plavání, jdu ještě na handbike, kromě úterý, kdy mám jógu. Potom se jdu k sobě do pokoje učit,“ popsala svůj téměř každodenní program. A u toho jí musí někdo asistovat. Většinou máma, která má kvůli tomu práci na poloviční úvazek.
Ani finančně to není žádná legrace. „Už jen to, že z Ploskovic se sebereme a jedeme do Prahy a zpátky je o nějakých osmi tisících měsíčně jen za benzín. Do toho závody. Tam musíme spát, takže to jsou ještě náklady za nocleh, aby nevstávala ve tři, ve čtyři ráno a potom jela závod. Takže v rámci deseti tisíců měsíčně, aby to fungovalo,“ přiblížili rodiče.
Ale rozzářené oči dcery za to stojí. S novým handbikem se za daným cílem půjde nebo spíš pojede zase mnohem lépe.
| Očima experta: Petr Vakoč, profesionální cyklista |
| Nezalekni se velkého cíle „U Alex vidím plno paralel se svou předloňskou nehodou, operacemi a následnou dřinou a vůlí vrátit se zpět k profesionální cyklistice. Líbí se mi, s jakou vervou a nadšením do toho jde. Je to něco, co se mi podařilo při mém návratu, a vím, že Alex si tohle nastavení udrží a bude pokračovat ve stejném stylu. Ale klobouk před ní dolů. Neumím si představit, že takhle mladý bych si dokázal vytýčit takovýto cíl a jít si za ním s tak ohromnou energií a nadšením. Nezalekni se velkého cíle, Alex, protože každý z cílů, i těch zdánlivě nedosažitelných, je pro holku s tvým odhodláním naprosto reálný.“ |
Ježek: Paralympiáda? Dnes už se tam nedostane každý
Ví moc dobře, jaká dřina Alex Borskou při její cestě za snem v podobě paralympijských her v Paříži 2024 čeká. Jiří Ježek (45) se sám zúčastnil paralympijských her čtyřikrát. Prošel si také těžkým obdobím, kdy se vážně zranil při závodu a poté se opět škrábal nahoru. I těmito zkušenostmi může jedenáctileté sportovkyni pomoci. „Teď má nový handbike, takže bude záležet už jenom na ní a trošičku na štěstí,“ ví Ježek.
Ve sportu handicapovaných vidíte kolem sebe spoustu příběhů. V čem je Alex jiná?
„Fascinuje mě, že ve svém věku dokáže být takhle cílevědomá. Že už teď si umí říct, co bude dělat, přesně si stanoví datum, že chce na paralympijské hry v roce 2024. Na podzim jsem měl možnost komentovat jedny závody, kde startovala. A když jsem viděl ten drajv, jaký má v boji třeba se stejně starými chlapci… Myslím si, že pokud u toho zůstane, má velkou šanci se ve sportu prosadit.“
Jak náročná cesta ji čeká, aby se na paralympiádu probojovala?
„Dneska je paralympijský sport naprosto profesionální záležitost. Je to úplně stejně těžké, jako když se zdravý sportovec chce dostat na olympiádu. Už to není tak, že by sportovců bylo málo a každý, kdo to chce vyzkoušet, by tam automaticky mohl. To už tak dávno nefunguje. Bude se muset dostat na úroveň, kdy bude konkurenceschopná ve světové špičce. Pak má dvacet až pětadvacet lidí na celém světě možnost dostat se na paralympijské hry. Bude hrozně těžké zůstat pořád motivovaný, protože nastanou chvíle, kdy jí to nepůjde. A hlavně až poprvé začne bojovat s dospělými.“
Co by jí mohlo pomoci, aby motivaci neztratila?
„Máme naštěstí Katku Antošovou, která nás bude reprezentovat na paralympijských hrách v Tokiu, takže je budu chtít úzce propojit. Aby si předávaly zkušenosti a udělaly takový mini tým a jedna mohla motivovat druhou.“
Co konkrétně obnáší, aby vůbec měla možnost se do Paříže probojovat? Jaké závody například bude muset jezdit?
„Dnes Alex soutěží v Česku skoro ve všech závodech, kde jí to umožní. Což na ní obdivuju a obdivuju i její rodinu, že dokáže, nejen co se týče financí, obsáhnout cestování po republice. Protože závodů je spousta. Pokud se Alex bude chtít dostat na paralympijské hry, bude muset jezdit do světa, stát se součástí reprezentačního týmu. V tomhle není problém, určitě jí v tom všichni pomohou.“
Ještě něco bude muset řešit?
„Potom už to bude znamenat věnovat se sportu téměř profesionálně. Samozřejmě všichni chceme, aby studovala, a v tomhle já zkušenosti mám a pomůžu jí nastavit plán dne. Kdy trénovat, kdy se věnovat studiu a podobně. Bude tomu muset dávat úplně všechno. Ale ona je na to připravená, je odhodlaná, takže zatím nevidím nic, co by jí v jejím snu mohlo zabránit.“
Témata:
sport, Alex Borská, Olympijské hry, Tokio, Paříž, Ester Ledecká, Jiří Ježek, Paralympijské hry, plavání, Sport na Heureka.cz
Související články
