Brutální sjezd na ZOH: vítěz Feuz, senzační „staroch“ i krvavé šrámy
Uff, to byly nervy. Kdo si v pondělí ráno nařídil budík na nepříjemných 5.00, aby sledoval olympijský sjezd mužů, nelitoval. Naskytla se mu podívaná na velmi náročný, napínavý a také velmi nebezpečný sjezd, v němž Beat Feuz potvrdil roli jednoho z favoritů. Johan Clarey, kterému je 41 let, bral jako černý kůň stříbro. V akci byly i sáně svážející do cíle zraněného závodníka a také krev v obličeji jiného borce.
Na olympijských hrách chce divák vidět to nejlepší. A přesně to náročný sjezd mužů v pondělí splnil. Na sjezdovce The Rock čekala favority jako Aleksander Aamodt Kilde, Vincent Kriechmayr či Beat Feuz hodně těžká práce. Jedním z nejtěžších úseků byla technická pasáž, která se jela v hlubokém korytu, a závodníky do ní přivedl skok, po němž následoval výjezd do traverzu.
A právě ten nezvládl Němec Dominik Schwaiger. Ten ještě před závodem dával na svůj Instagram fotku startovního čísla svého otce ze ZOH 1988 v Calgary, které bylo stejné jako jeho pondělní, tedy 2. Jenže pro následovníka rodinné tradice nebylo vůbec šťastné. V náročné technické pasáži nezvládl dopad, upadl a ve větší rychlosti jel několik metrů po nepříjemném tvrdém suchém sněhu, aby pak skončil v záchranné síti.
Jeho pád, po kterém ho se zjevně poraněnou rukou musely do cílového prostoru svézt na kanadských saních, ukázal všem, jak obtížný úkol je čeká.
O tom se přesvědčil krátce po něm muž se startovním číslem 5 Daniel Hemetsberger z Rakouska. Tomu dělal problémy už začátek trati, kde jednu z pasáží nezvládl, sice ji ustál, ale rukou se při tom silně bouchnul do obličeje. V pohodě, o nic nejde, jede dál, mohl si říct fanoušek doma v obýváku. Jenže to byl omyl. Jedny z prvních záběrů po zabrždění v cíli odhalily krev v obličeji, kterou měl po celé puse, a s největší pravděpodobností se mu spustila z nosu.
A to ještě nebyl všem pádům konec. Perné chvilky na trati zažil také s desítkou jedoucí Francouz Matthieu Bailet, který téměř ve stejném místě jako Schwaiger sjel část trati vleže po boku. Pro běžného lyžaře nepochopitelně se z toho ale dokázal opět postavit a dojet do cíle.
To byly nepříjemné okamžiky pro všechny. Ale po nich už pak přišla podívaná, na jakou bude lyžařský svět zase nějakou dobu vzpomínat. Samozřejmě do ní patří i výkon Matthiase Mayera (číslo 9), který vystřídal svého krajana Kriechmayra na prvním místě.
Tam se ale dlouho neohřál, i když jeden z největších favoritů Nor Kilde ho ještě neohrozil. Jenže pak přišel na řadu trojnásobný vítěz sjezdu v Kitzbühelu a čerstvý otec Beat Feuz. A Švýcar se konečně dočkal triumfu, který mu ještě ve sbírce chyběl. Doma už má čtyři malé glóby za sjezd, z Pchjongčchangu pak bronz z téže disciplíny a stříbro ze super-G. Ale olympijské zlato mu stále chybělo. Proto po své jízdě nervózně čekal, zda to konečně klapne. A povedlo se. Závodník, který jezdí na hraně zdravého risku a třeba někdejší kanadský a český reprezentant Jan Hudec má o něj pokaždé v Kitzbühelu, nejslavnějším sjezdu světa, strach, to dokázal.
„Je to neuvěřitelné, měl jsem už tolik úspěchů, ale tohle mi chybělo. Teď už ho konečně mám,“ hlásil s úsměvem od ucha k uchu za pár dnů (11. února) pětatřicetiletý lyžař.
Feuz je nyní nejstarším vítězem olympijského sjezdu, ovšem není v něm medailistou s nejvyšším počtem let. Tady má oproti Johanu Clareymu z Francie ještě značnou rezervu. Černý kůň závodu totiž bere stříbrný kov v 41 letech!
„Stále jsem si ještě neuvědomil, co jsem dokázal. Teď se ve mně mísí pocity, je to něco neuvěřitelného. Věděl jsem, že můžu zajet dobrou jízdu, ale nikdy nevíte, co se ve sjezdu může stát. Je to nejdelší závod, velmi těžký a mé pocity jsou teď fantastické,“ zářil sympatický Francouz.
Úplným favoritem sice nebyl, ovšem i soupeři věděli, že s ním počítat musí.
„Před dvěma týdny v Kitzbühelu jsem byl na čtvrtém místě, přede mnou byl Johan. Člověk si ani neuvědomí, že je mu 41 let, je to stále vitální muž, který dokáže nás mladší potrápit. U něj nikdy nevíte, co předvede,“ chválil ho Mayer, který tentokrát bral bronz.
Ostatně nejslavnější sjezd světa byl Clareyho hlavním cílem této sezony. „Můj plán byl dobře naladit formu už na leden, povedlo se to v Kitzbühelu, a forma vydržela i na olympijské hry. Je to neuvěřitelné, už nejsem nejmladší, budu to muset rozdýchat, pořád tomu nemůžu uvěřit. Ale jsem šťastný. Je jedno, kdy získáte medaili. Že je mi 41? No tak bože,“ smál se a při tom zároveň rezolutně odmítl, že bychom ho mohli vidět ještě na příštích hrách v Itálii.
Po těchto borcích, kteří předvedli úžasnou podívanou, pak byly k vidění ještě i další pády, ale vždy se po nich závodníci postavili zase na nohy a sjeli do cílového prostoru sami. A už v úterý od 4.00 je čeká další těžká mise – super-G.
Zprávy ze dne 11. února 2022
HOKEJ: „Do olympiády 1998 jsme taky neměli ani medaili. Akorát jsme se v roce 1996 podepsali pod největší průšvih českého hokeje na Světovém poháru. Až pak jsme se naučili vyhrávat,“ pronesl Martin Ručinský před soubojem Česka se Švýcarskem.
HOKEJ: „Máme v sestavě hráče, kteří by góly měli umět dávat. Můžeme se vždy bavit, jak by to vypadalo, když by tam byl někdo jiný. Nerozumím tomu, že z takového tlaku nedáme branku. Nevím, jestli to mají kluci v hlavě, že prohráli v sezoně tolik zápasů. Spíš bych se soustředil na to, hru zjednodušit. Tlačit se před branku, aby brankář neviděl…,“ prohlásil Martin Ručinský.
HOKEJ: „To, jak jsme na tom špatně v prvních třetinách, je alarmující. Sedm prohraných v sedmi zápasech, navíc se skóre 1:14, to je k zamyšlení,“ poznamenal Martin Ručinský k vstupům české reprezentace do zápasů v této sezoně.
HOKEJ: „Proti Dánsku se mi líbil vstup do zápasu. Měli jsme tlak, pár šancí. Dánové ale dali dva góly, které jsme neměli dostat. Dlouhodobě nás trápí koncovka, nemůžeme dávat góly. Kdybychom se v úvodu střelecky prosadili, vypadalo by to asi jinak,“ vrátil se ve Studiu iSport před zápasem se Švýcarskem k úvodnímu duelu národního týmu na ZOH proti Dánsku Martin Ručinský.
HOKEJ: Očekával se debakl. Jenže ten nepřišel. Extrémně bojovným výkonem české hokejistky dlouho deptaly amerického obra. Co na tom, že první střelu na branku zapsaly až ve 23. minutě. Jednoznačně nejlepší hráčkou byla brankářka Klára Peslarová, která spolehlivě drtila soupeřovu psychiku. „Byla na nich vidět frustrace. Ukázaly jsme jim, že se svět netočí jen kolem nich,“ povídala pak gólmanka, která zastavila 55 ran! Inkasovala třikrát, Češky nakonec ve čtvrtfinále padly 1:4, do hry o medaile jdou ženy USA. Více čtěte ZDE>>>
