Utrpení mladé Terezy: Klepe se mi tělo jak sviňa. Češky doběhly na chvostu
PŘÍMO Z ČANG-ŤIA-KCHOU | Na startu to byla pro běžkařku Terezu Beranovou poslední dobrá chvilka. Jak závod začal, bylo to už čisté utrpení. Třiadvacetiletá závodnice rozjela českou štafetu v krutých problémech. Rychle odpadla a její kolegyně pak už ze sedmnácté vytáhly českou štafetu na třinácté místo, stále na nejhorší výsledek české olympijské historie. „Když se tělo sekne, nepustí vás dál,“ řekla Beranová.
Nějak takhle může vypadat černá můra. Tereza Beranová si ji prožila naplno. Před pár dny se ve sprintu vešla do dvacítky, v sobotní štafetě ale na prvním úseku nestačila. Petra Nováková, Petra Hynčicová a Kateřina Janatová už šly do rozhodnutého boje.
„Tady v tom vysokohorském prostředí je to tak, že jednou to jde a jednou to nejde. Dneska jsem na to nebyla absolutně připravená, jsem nejslabší článek téhle štafety. Bohužel mi to hodně nesedlo. Je to tady strašně vysoko,“ vysvětlovala Beranová.
Věděla jste už před startem, že to může skončit takhle?
„Když byl sprint, tak jsem myslela, že nepostoupím, protože jsem ležela tři dny v posteli a nemohla jsem se zvednout. Pak jsem postoupila a ten den byl skvělý, protože se mi jelo fakt dobře. Tak jsem si říkala, že to bude obdobné. Ale nebylo, no. Bylo to od začátku hrozný…“
V posteli jste byla kvůli následkům zdejší nadmořské výšky kolem 1700 metrů?
„Bylo to z té vejšky. Přijedete a nemůžete se hnout. Je těžké to pro tělo zvládnout. Někdo to zvládne líp, někdo hůř, ale je to pro každého stejné. Musíme víc trénovat…“
Kdy vám dnes na trati došlo, že to nebude ono?
„Na startu. Když jsem vystartovala a viděla jsem to tempo. My jsme říkaly, že pojedeme od začátku poslední, protože víme, že to je zabijácké tempo. Zkusíme to odzadu, kdyby někdo odpadl. Bohužel jsme odpadly my.“
Zabalila byste to, kdyby nešlo o štafetu?
„To si piště, že jsem to chtěla zabalit. Ale je to týmový závod, nedělá se to. Já vím, že to je propadák jako sviňa. Ale jsem mladá, jsme mladý tým, věřím, že to zvládneme natrénovat. Není to hned. Olympiáda je vrcholná akce a tyhle tratě nikde jinde na světě nejsou, kór v takové výšce. Jsou krásné. Ale náročné to výškou.“
Dá se popsat, co se děje s vaším tělem, když běžíte a nemůžete dál?
„Mně se konkrétně zavře hrudník a nemůžete nic. To není zakyselení. Udělali byste rychlejší krok nebo tempo a seklo by vás to. Myslím, že kdybych fakt zrychlila, seklo by to se mnou. A to si před team sprintem nechci dovolit. A když tělo nejde, tak nejde. Cítíte, že vás nepustí.“
Nedolehla na vás taky trochu psychika?
„Ne, tak to není. Pro mě je to závod jako každý jiný. Je to jen vyhrocené, co se týče médií, ale jinak ten závodník ví, co má dělat, ví, jak má jet. Není na nás vyvíjený takový tlak, abychom se z toho musely složit. Jsme tu kvůli závodům a ne kvůli mediálnímu tlaku.“
Mělo jste už ve vysokohorském prostředí takovéhle problémy?
„V Davosu taky. Tam už jsme na to taky přišli, že musíme tři dny jen chillovat, nesmí se ten trénink hrotit. Teď se mi klepe tělo jak sviňa. Počkejte chvíli… Co jste se ptal? Tohle jsem ještě nezažila, je to hrozně zajímavé, dobrý point do budoucna, že olympiáda není pr.... Ale doufám, že za čtyři roky ve Val di Fiemme to budu snášet líp. Je to taky vysoko, ale tam to znám, Evropa je příjemnější. Tady to opravdu není sranda.“
Věříte, že jste udělali všechno správně v olympijské přípravě?
„Myslím, že jsme se na to popravdě připravili opravdu dobře. Když se podíváte na Nory, ti to až tak nezachytili, popravdě bych od nich čekala víc, i na to, jaké mají finanční podmínky, zázemí, všechno. My jsme malý tým, mladý tým, malá země, i tak si myslím, že kvality máme. Nějak jsme to zvládli a nepodcenili, dali jsme do toho všechno. Tohle je příprava na pět, šest let. Pak přijet do takového prostředí a myslet si, že tady roztrhneme pytel, když jedeme s Rusákama… To takhle nefunguje.“
Jak se po takovém zážitku dáte dohromady před týmovým sprintem?
„Půjdu si lehnout. A budu zase ty tři dny ležet. Není sranda si s tím zahrávat. Pro tělo je to vysokohorské prostředí strašně náročné. A pak budu doufat, že se to zvedne a ten team sprint půjde. Jinak to tady nebude moc hezká podívaná…“
Jaké máte s Kateřinou Janatovou ambice?
„Chci, abychom postoupily do finále, chci se tam vejít. Já doufám, že to tělo vydrží, jak moje, tak Janatky. Nic jiného si nepřeju. Tam bychom chtěly nechat všechno. Je to vabank, nevíte, co se komu stane, kdo promaže, komu výška nesedne. Poprat se o lepší umístění ve sprintech je hodně hratelné.“
S vaší parťačkou jste ale kdysi neměly úplně ideální vztah…
„To už se moc neřeší. Vztahy, to je v pohodě. Tady se jenom jede, tady vás nic jiného nezajímá, každý se soustředí sám na sebe.“
Zprávy ze dne 15. února 2022
HOKEJ: Marek Sýkora o pozitivnějších výrocích trenéra Filipa Pešána po zápase s Ruskem: „Nejsem typ, který má euforii. Mám ji, ale v úplně jiných situacích, než je hokej. Snažím se být kolegiální, i když jsem Filipa z posledních výroků zrovna nepodpořil. Teď jsem ale za něj rád a za jeho úlevu. Výroky jsou docela optimistický. V tuhle chvíli je určitě dobře být optimistický, i když by to jenom hrál.“
HOKEJ: „Nebýt gólu Romana Červenky, nedali jsme Dánům ani branku. Krejčí proměnil nájezd a uvolnil takovou českou bídu, otevřel stavidla. Honza Kovář se poměrně střelecky trápí, ale nahrazuje to bojovností. Trochu sázím na Michaela Špačka, že se po příjezdu výborně adaptoval. Dal gól proti Rusům při přesilovce. Věřím, že dnes bude patřit ke klíčovým hráčům,“ řekl Miroslav Horák k českým útočníkům v Pekingu.
HOKEJ: Experti studia iSport.cz rozebrali českou jedničku Šimona Hrubce. „Nemyslím si, že by Hrubec byl pod nějakou psychickou dekou, že od Rusů dostal pět gólů. Pro Šimona to skončilo výborným psychickým rozpoložením, porazil Rusko. Šimon Hrubec je naše jednička. Čekám na zápas, kdy to zavře jako Hašen a ukáže, že je takovou celonárodní jedničkou. Ten zápas může přijít dnes,“ věří Miroslav Horák. Na Marka Sýkoru udělal Hrubec dojem. „Šimon na mě dělá dojem podle rozhovorů. Je to kluk, který si ze zápasu vezme ponaučení. Na správném místě je taky Zdeněk Orct jako trenér brankářů,“ myslí si někdejší kouč.
HOKEJ: „Na 67 procent využitých přesilovek se dívá krásně. Je třeba to vytisknout a pověsit do kabiny. Zápas se Švýcary bude něco jiného. Nečekám takovou střelnici, v prvním zápase se Švýcarskem jsme měli jednu přesilovku oproti čtyřem švýcarským. Česká bilance v proměňování přesilovek je ale hezká,“ řekl Miroslav Horák před osmifinále se Švýcary k českým přesilovkám.
HOKEJ:Marek Sýkora zpětně hodnotí zápas národního týmu s Ruskem. „Rusové ukázali, co si pamatuji z angažmá v Rusku. Hráli lehce blahosklonně. Brali to tak, že jim o nic nejde, pak si ale stěžovali, že jsme simulanti. Měli jsme skvělé přesilovky. Gólmani sice nebyli úplně stoprocentní. Za stavu 4:2 jsme hráli hodně nedisciplinovaně. Za chvíli to bylo 4:4, ale nakonec to všechno dobře dopadlo.“
