Václavík se dočkal: Každý den jsem věřil, už to bylo trošku na palici
PŘÍMO Z ČANG-ŤIA-KCHOU | Osud má někdy svérázný smysl pro humor. Biatlonista Adam Václavík prožil doma nervozní dny s pozitivními testy na COVID. A když už odletěl, putoval jako blízký kontakt snowboardisty Radka Housera do izolace. Do olympijského sprintu se ale nakonec postavil. A aspoň malé potěšení. O dvě sekundy z 59. místa prošel do nedělní stíhačky.
Aspoň tahle náplast po tom trápení, ne?
„Jo, první vítězství pro mě bylo, že jsem mohl startovat. Další závod stíhačka, za to jsem rád, i když jsem čekal trochu víc. Musím brát i tyhle dílčí pozitivní kroky a malé radosti. Věřím, že to zítra (v neděli) zase bude o kus lepší.“
Jaká je vaše současná pozice v covidových pravidlech poté, co jste byl za letu blízko pozitivně testovanému snowboardistovi Radku Houserovi?
„Jsem close contact. Do patnáctého mám speciální režim. Jezdím sám autem, které se musí objednávat, jinak nemůžu nikam. V tom je to bohužel omezené, co se týče fyzio, masáží… Do jídelny nemůžu, nosí mi jídlo. Původně jsem myslel, že mě nepustí ani na tratě, ale nakonec mě pustili. Po tom, čím jsem si prošel, už mě to nepoloží, ale jsou to další nepříjemnosti, které psychice moc nepřidají. Musím to nějak vydržet a pak už domů…“
Jak jste se vlastně ještě v Česku dozvěděl, že jste pozitivní?
„Nejdřív jsem tomu nevěřil. V neděli o půlnoci jsme přijeli z Itálie, v pondělí ráno jsme byli na testu, který mi vyšel pozitivní. Volal mi Rybís (reprezentační trenér Ondřej Rybář), že jsem pozitivní. Tak to jsem nejdřív myslel, že to je zlý sen. Ale bohužel nebyl.“
Jak jste se s tou novinkou sžíval?
„Říkám, že to je v pytli, nejdřív jsem se modlil, aby nikdo další pozitivní nebyl. Jeli jsme jedním autem, samozřejmě jsem se chránil, ale člověk neví. Také nevím, jak jsem k tomu přišel, pravděpodobně něco lítalo na hotelu, protože tam nějací Finové také pozitivní byli. Modlil jsem se, aby to byl hladký průběh.“
Vyšlo to?
„Ve finále mi dvakrát nic nebylo. Byl jsem jen trochu unavený a měl jsem náznak lehké virózky, ani se tomu nedá říkat virózka... Vzpomněl jsem si na loňský rok, kdy mě to také vyřadilo před mistrovstvím světa a Evropy. Ale musíte to přijmout. Každý den jsem věřil a doufal, že budu brzo negativní. Což se také nestalo.“
Kdy jste mě poprvé negativní test?
„Nějaký devátý, desátý den. Ze všech sportovců, co to prodělali, jsem měl furt hodnoty nejhorší, nějak se tomu nechtělo. Byly to těžké dny. Každý den jsem jezdil na test, nic jsem nemohl, nic mi nebylo a musel jsem čekat na výsledek. Pořád jsem někam volal, každý se ptá… Už to bylo na palici, trošku.“
Věřil jste, že nakonec na olympiádu odletíte?
„Ty první dny jsem určitě věřil, že to bude dobré. Ale tím, jak se to vyvíjelo, a viděl jsem případy, kdy měli po prodělání třeba tři negativní testy a pak jim tam najednou skočila pozitivita, tak už jsem začínal být trochu skeptický. Určitě mě napadlo, že se sem nedostanu. Ale naděje umírá poslední, naštěstí to za pět minut dvanáct vyšlo. Druhý problém byl pět negativních testů v řadě, čímž se to prodlužovalo. Pozdě, ale přece. Nakonec dobré, ale člověka to mrzí, když jsem měl v Anterselvě velmi dobrou běžeckou formu. Teď to byla velká neznámá.“
Jak jste se na trati cítil?
„Pár dnů jsem byl v hypoxy komoře v Jablonci, ale na tom daném místě je to stejně… Ten jet lag je nevyzpytatelný. Na tréninku jsem se cítil docela dobře, ale od startu to bylo trápení a daleko k tomu, co jsem zvyklý.“
Zprávy ze dne 2. února 2022
HOKEJ: Když se rozdávaly letenky, koukal na to z dálky, zpoza skla s respirátorem. Aby nikoho neohrozil. Na něj nezbyla… V covidové pasti uvízl i kouč Jaroslav Špaček (47), někdejší obránce a olympijský šampion z Nagana. V upřímném rozhovoru pro Sport popisuje aktuální zmar i motivaci udělat úspěch. „Ať si každý myslí, co chce, tak máme úžasný trenérský štáb!“ říká asistent, který spolu s další ikonou Martinem Strakou pomáhá hlavnímu kouči Filipovi Pešánovi. Více čtěte ZDE>>>.
RYCHLOBRUSLENÍ: během rozhovoru s rychlobruslařkou Martinou Sáblíkovou a cyklistou Zdeňkem Štybarem bylo od samého začátku jasné, že ačkoliv jejich hlavní sporty jsou na hony vzdálené, hodně si rozumí. Netřeba připomínat, že tématem, které je spojuje, je právě Štybarovo řemeslo. Ovšem pro parťačku při některých vyjížďkách na kole měl radu i pro trávení volných chvil v Pekingu. Více čtěte ZDE >>>
HOKEJ: Oheň v Pekingu ještě hořet nebude, ale hokejistky svoji soutěž už odpálí proti Číně (čtvrtek ráno českého času). Češky se poprvé dostaly na olympiádu, ale do Pekingu nejely pro suvenýry a selfie. Ani náhodou... Jaké jsou šance a největší osobnosti týmu? Více čtěte zde >>>
HOKEJ:Část nároďáku, která už je v Pekingu, mezitím trénuje... A vedle kustoda vypomáhá i kouč Pešán!
HOKEJ: Jaká je covidová situace hokejového nároďáku? Do dějiště olympiády odletělo už 26 z 28 nominovaných hráčů. Chybí už jen brankář Šimon Hrubec s útočníkem Michaelem Špačkem a také jeden z asistentů Jaroslav Špaček. „Věříme, že Šimon Hrubec se k nám brzy připojí,“ uvedl tiskový mluvčí Zdeněk Zikmund. Hrubec měl podobně jako Bartošák v posledních dnech hraniční hodnoty. „Michael Špaček a asistent Jarda Špaček však zatím zůstávají doma,“ přiblížil Zikmund, GM Nedvěd včera pro Sport připustil, že Michaelovi se olympiáda výrazně vzdaluje. „Je to zmar. Nic mi není, přitom marně čekám na negativní test,“ řekl také Jaroslav Špaček.
HOKEJ:Kustod jako hvězda reprezentace! Zastavují se a ptají se: „Ty jo, kdo je to? Kdo je to v té české brance?“ Olympijští pozorovatelé, znalí poměrů, se nestačí divit. Ani Hrubec, ani Will, ani Bartošák. A jak mu to čape při trénincích! Seznamte se: kustod Petr Šulan. Právě on teď zachraňuje národní tým v Pekingu. „Je to pro mě životní zážitek,“ popisuje sám někdejší gólman. Více čtěte zde >>>
HOKEJ: Hokejistky české reprezentace v Pekingu na společnou fotku ulovily Thomase Bacha, předsedu MOV.
HOKEJ: Českých hokejistů v Pekingu přibývá, do dějiště Her odletělo dalších 15 hráčů, GM Petr Nedvěd a asistent trenéra Martin Straka
