PŘÍMO Z PEKINGU | Sedm zápasů, sedm gólů. V sedmnácti letech na olympijském turnaji? Neuvěřitelné. Svět tleská výkonu Juraje Slafkovského, hlavní tváře slovenského bronzového tažení Pekingem. „Doufám, že ho čeká skvělá kariéra v NHL,“ říká boss slovenského hokeje Miroslav Šatan. Novináři zvolili Slafkovského nejužitečnějším hráčem Her. Stal se tak po zásluze nejmladším MVP v historii.
Pohádkových příběhů byste ve slovenské kabině našli spoustu. První olympijská hokejová medaile v historii. Story v září vážně zraněného brankáře Branislava Konráda. Několik třicátníků na první velké akci. Náhradník Patrik Rybár národním hrdinou. Žhavé výstřely ze slovenské ligy a jednasedmdesátiletý kanadský důchodce Craig Ramsay v roli hlavního trenéra.
Nade vším ale ční balada o Juraji Slafkovském. Sedmnáctiletému chlapci z Košic, který si šokujícím způsobem podmanil olympijský turnaj.
„Na rovinu přiznávám, že mě v Pekingu svou hrou ohromil. Navzdory své výšce má nejen rychlé nohy, ale i šikovné ruce. Když jsem ho na olympiádu bral, říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby dal aspoň jeden gól. No, a on jich dal sedm,“ smál se po sobotním vítězství 4:0 nad Švédskem kouč Ramsay. Na krku se mu houpala bronzová medaile.
Ve finské lize zatím skóroval jen jednou
Slafkovský působí ve finském TPS Turku. V nejvyšší seniorské lize skóroval ve 21 zápasech jedinkrát. V lednu překonal covidovou nákazu, před olympiádou prakticky nehrál. Pod pěti kruhy ale střelecky explodoval.
Nemít na helmě přišroubovaný košík, nepoznali byste, že jde o sedmnáctiletého zobáka. Slafkovský měří 192 centimetrů a váží sto kilo. Na svůj věk je až neuvěřitelně zdravě sebevědomý, nebojí se vzít zodpovědnost na sebe. A věřili mu i trenéři, kteří ho na led posílali na přesilovky, oslabení nebo kritické chvíle, jako byla ta ve čtvrtfinále s USA, kdy v závěru třetí třetiny Slováci potřebovali srovnat, aby odvrátili konec v turnaji.
„Loni na mistrovství světa mu rychlá střelba chyběla, ale evidentně na ní zapracoval. Je obrovsky silný na puku, všechno sázel na bránu,“ udiveně pokyvoval hlavou asistent trenéra Andrej Podkonický.
Novináři v Pekingu Slafkovského zvolili nejužitečnějším hráčem olympiády. Do kolonky MVP (most valuable player) jeho jméno napsali také oba hokejoví reportéři deníku Sport přítomní v Číně. Před osmi lety cenu v Soči přebíral historicky nejstarší borec – legendární Teemu Selänne, jemuž bylo 43 let. Teď Slafkovský vytvořil opačný rekord.
Střeleckou fazonou připomněl výkon tehdy devatenáctiletého Miroslava Šatana v Lillehammeru 1994, kde mladík zazářil devíti trefami v osmi duelech. „Držím Jurovi palce. On tohle zvládl ještě před draftem. Doufám, že mu to i v tomhle směru pomůže a bude mít skvělou kariéru v NHL. Já šel na olympiádu o dva roky starší než on teď. Paralel mezi námi ale vidím hodně. Taky jsme tehdy hráli kvalifikaci, taky jsem byl nejmladší a dal jsem nejvíc gólů,“ vzpomíná Šatan, dnes generální manažer slovenské reprezentace a předseda svazu.
Na výkon celého týmu je bývalý vynikající forvard náležitě hrdý. „Jsem na kluky opravdu pyšný. Na to, že jsme úspěch zvládli s velmi mladým mužstvem. Na to, že jsme do turnaje šli jako kvalifikant. Ještě v srpnu jsme před posledním zápasem nevěděli, jestli na olympiádě vůbec budeme. Tenhle úspěch má obrovskou hodnotu pro fanoušky, hráče a celý slovenský hokej.“
Ještě větší slova chvály volil Ramsay: „Bylo skvělé vidět a cítit, jak se hráči dali do kupy, jak tahali za jeden provaz. Za více než padesát let, co jsem u hokeje, jsem neviděl takový tým, v němž by každý jeden hráč položil život za výhru. Klukům jsem věřil od prvního dne.“
Slafkovského teď čeká draft NHL. Před olympiádou se pohyboval v odhadech někde mezi pátým a osmým místem. Ale teď? Klidně může přistát v elitní trojce. „Draft bude pro Slovensko nejúspěšnější za poslední spoustu let,“ ví Šatan. V elitní pětce by měl být také obránce Šimon Nemec, i on si v Pekingu zahrál, byť většinu času plnil úlohu sedmého beka.
Proč Slováci uspěliFenomenální dítě Po nominaci na Slovensku zaznívaly otázky, proč vůbec v nominaci je. V sezoně dal Juraj Slafkovský mezi muži jediný gól. Je věk jediná zásluha? Na loňském MS zůstal bez bodu. Stejně tak i ve dvou zápasech předčasně ukončeného juniorského šampionátu. I v olympijské kvalifikaci. Trenér Craig Ramsay si ho ale v týmu nechal. A ten mu to vrátil vrchovatě. Sedm gólů v sedmi zápasech a cena pro MVP turnaje. Nebáli se hrát To vůbec nejsympatičtější na celém slovenském úspěchu je to, jak k němu došli. Neprobránili se k medaili jako leckteří jiní před nimi. Nehráli nekoukatelný antihokej. Naopak. Snažili se tvořit, bruslit. Soupeře přehrát. Ve skupině na to taky dvakrát doplatili, dostali lekci. Pro vyřazovací boje hodně cennou. Nikdo nemůže mluvit o štěstí nebo smůle. Historický bronz si Slováci zasloužili, Švédy v posledním utkání překvapivě vyloženě přehráli. Z trojky hvězdou V brance začínal ten, kdo Slováky do Pekingu skvělými výkony v srpnové kvalifikaci dostal – Branislav Konrád. Jenže v prvním utkání schytal od Finů šestku. Na další koukal z tribuny. Šanci dostal Matej Tomek, ale během první třetiny ho Švédové prostřelili třikrát. Do branky naskočil Patrik Rybár. Už do ní nikoho jiného nepustil. Skvělými výkony pomohl k bronzu. Sám sebe pak přetvořil během týdne z náhradníka v člena All-Star týmu. Chuť bezejmenných Kouč Craig Ramsay dal jasně najevo, že olympijský tým nebude skládat podle jmen nebo zásluh. Potřeboval konkrétní typy do konkrétních rolí. Tak se na první velkou akci v životě dostali třeba třicátníci ze slovenské ligy Peter Zuzin a Samuel Takáč. „Všichni uvěřili jeho filozofii a snažili se hrát tak, jak on vyžadoval. A vidíte, přineslo to úspěch. Všichni zahodili ego a podřídili se týmu,“ řekl Takáč o Ramsaym s bronzem na krku. |
Témata:
reprezentace, sport, Juraj Slafkovský, ZOH22, Hokej na ZOH 2022, Peking 2022, Zimní olympijské hry v Pekingu, Olympijské hry, hokej, Peking, NHL, sportovní soutěž, TPS Turku, Branislav Konrád, Teemu Selänne, Miroslav Šatan, Patrik Rybár, Sport na Heureka.cz
Související články
