PŘÍMO Z PEKINGU | Byl to dlouhý den, který pro Ester Ledeckou zdaleka neskončil zlatým dojezdem paralelního obřího slalomu. V horském středisku olympijských her v Čang-ťia-kchou prošla dlouhým hadem mixzony, zvládla tiskovku. Pak už balila věci a pospíchala na vyhlášení na místní náměstí Medal Plaza. Její další zlatou medaili jí předal předseda ČOV Jiří Kejval. A pak už zněla hymna.
Doma ji možná zpívala půlka Česka, dcera slavného zpěváka si ale výjimečnou chvilku užívala v tichu. Zpívala sice, jenže...
„Pro sebe,“ usmívala se Ledecká. „Proč ne nahlas? Já nevím, mně to přijde takový zvláštní. Nejsem úplně ten typ.“
Tuhle chvilku, která je určená jen výjimečným, zažívala už potřetí. Před čtyřmi lety v Pchjongčchangu nejdřív vyhrála lyžařské super-G, potom triumfovala už na snowboardu. V Čang-ťia-kchou svůj titul na prkně obhájila. A dostala za to svou třetí zlatou.
„Je těžká, bolí mě za krkem. Ale je hrozně hezká. Mně se líbí každá medaile. Jdu vám ji ukázat, mně se líbí moc,“ líčila v mixzoně a podávala ji přes dvoumetrovou propast modrých plotů.
Právě měla za sebou vyhlášení, na kterém bylo jen několik desítek místních, ale také početná skupina členů české výpravy.
„Já měla nejvíc fanoušků a jsem hrozně vděčná, že se všichni přišli podívat a udělali úžasný kotel. Mně to stačilo bohatě,“ usmívala se Ledecká.
Po závodě si našla čas na to spojit se svou rodinou, která jí fandila na dálku doma.
„Mluvila jsem s Jonášem, Jankem, mamkou, myslím, že tam byla i Miška, Jonášova žena, a pak jsem mluvila s dědou a babičkou. Všichni zněli docela spokojeně, tak jsem ráda, že jsem jim udělala radost,“ líčila Ledecká.
V Česku zatím sociálně sítě explodovaly gratulacemi. Sama závodnice ale zatím neměla kdy se jim věnovat.
„Vůbec, ani jsem nestihla odepsat na žádné zprávy a chodí mi jich hodně. Hrozně mě to mrzí, ale vůbec není čas, ani nejsem na internetu, tak je to složitější,“ vysvětlovala Ledecká. „Doufám, že se dostanu k tomu, abych jim odepsala a hodila něco i na sociální sítě, ale mám toho strašně moc, tak se omlouvám fanouškům, že jsem v tomhle trochu opožděná, ale nejsem typ, který má pořád u sebe mobil a něco natáčí. Ale určitě tam něco dám a aspoň touhle cestou děkuju, že fandili.“
Zprávy ze dne 17. února 2022
KRASOBRUSLENÍ: Záchvaty vzteku, pláč a nadávky. Ženská soutěž krasobruslařek končila naprosto nevídaně a nečekaně. Pozornost všech se upírala na výkon patnáctileté Rusky Kamily Valijevové, která po dopingovém nálezu startovala s podmínkou a hrozbou pozdější diskvalifikace. Mediální poprask, který se kolem ní v posledních dnech strhnul, neustála. Dvakrát spadla a odešla bez medaile. Více čtěte ZDE>>>
CURLING: O olympijské zlato si v sobotu zahrají curleři Británie a Švédska. Skotský tým skipa Bruce Mouata postupem do finále zajistil Británii první medaili na pekingských hrách. Britové porazili v dnešním semifinále 8:4 Američany, kterým se tak nepodařila obhajoba vítězství z Pchjongčchangu. Na medailové pořadí zemí se podívejte ZDE>>>
HOKEJ: Prezident Mezinárodní hokejové federace (IIHF) Luc Tardif je přesvědčený, že na příští olympijské hry v Miláně v roce 2026 podaří po dvanácti letech přivést hráče z NHL. Rád by nicméně dosáhl dohody s elitní zámořskou ligou dříve, než tomu bylo před Pekingem, kam nakonec hokejisté z NHL neodcestovali kvůli koronavirové pandemii. Zástupce komisionáře NHL Bill Daly uvedl, že v přání federace zavázat se k olympijské účasti s větším předstihem nevidí problém. „Neočekávám potíže v tom dohodnout se na olympiádě 2026 v relativně dřívějším termínu,“ uvedl Daly pro agenturu AP.
KRASOBRUSLENÍ: Olympijskou vítězkou mezi ženami se stala Ruska Anna Ščerbakovová se ziskem 255,95 bodů. Největší favoritka Kamila Valijevová pokazila volnou jízdu, což ji odsoudilo na čtvrtou pozici. Stříbrná medaile poputuje rovněž do Ruska zásluhou Alexandry Trusovové. Bronz si odveze Japonka Kaori Sakamotová. Česká závodnice Eliška Březinová uzavřela nakonec druhou desítku celkového pořadí. Více čtěte zde >>>
HOKEJ: S hokejem procestoval svět a využívá toho po aktivní kariéře. Jakub Čutta (40) působil v NHL, ve Skandinávii, ochutnal specifické Rusko. Hlavně ke sklonku kariéry u něj platilo, že tam, kde pracoval, se zajímal i o systém výchovu talentů. Věděl, že se tím jednou bude živit, a tak po svých trénincích v klubu navštěvoval i jiné. I proto může srovnávat, jak dělá hokej svět a jak Česko. Z čehož mu není dobře po těle. Rychlý konec v Pekingu považuje jen za špičku ledovce. Problém je v celkovém nastavení prostředí. „Na hokej jako na hru se musíme dívat z jiného úhlu a s větším důrazem na hráče jako na člověka,“ míní někdejší obránce, juniorský mistr světa. Celý rozhovor čtěte ZDE >>>
