PŘÍMO Z PCHJONGČCHANGU | Sundala si čepici Raškovku a ve velké zimě si vychutnala ten pocit stát na stupních vítězů s olympijskou medailí. Biatlonistka Veronika Vítková si svůj bronz ze sobotního sprintu přebrala na Olympic Plaza v Pchjongčchangu přesně 50 let poté, co skokan na lyžích ve své originální čapce vyhrál první české zimní zlato na Hrách v Grenbolu. „Takhle jsem se nad tím ani nezamýšlela, ale vlastně je to tak. Je to pěkný,“ usmála se Vítková.
Tak jaké to je s medailí?
„Je to nádherný. Nevím ani, co k tomu říct. Teď už vím, že to nebyla sranda, a že mám tu medaili. Hlavně mi už teďka málem přimrzla k zubům. (smích) Jo, je krásná.“
Byla vám větší zima včera při závodě, nebo teď při vyhlašování?
„Já bych řekla, že tady, protože včera to nebylo tak hrozný. Není úplně teplo. Fouká, není to úplně to, proč stát venku, ale za tohle to určitě stojí.“
Už vám to všechno došlo?
„Myslím si, že na tom podiu mi to došlo, člověk byl dost naměkko, byl to pěkný pocit.“
Vyvěsíte si medaili na pokoji v olympijské vesnici, abyste vás dál motivovala?
„Já si myslím, že jo, že si ji tam budu střežit a hlídat.“
Vnímala jste v hledišti skupinku Čechů s Raškovkami na hlavách?
„Určitě jsem vnímala, že mě přišli nějací členové týmu podpořit.“
Už jste si volala s přítelem Markem Lejskem?
„Chvíli jsme spolu volali, ale oni jsou sami na závodech, on má program taky nabitý. Tohle si všechno necháváme na doma.“
Medaili vám předal bývalý slavný ruský sprinter Valerij Borzov, budete v pondělí ve stíhačce taky rychlá?
(úsměv) „To nevím. Budu se snažit běžet co nejrychleji, aby z toho byl co nejlepší výsledek.“
Nabije vás tenhle úspěch do dalšího průběhu olympiády?
„Já si myslím, že jsme na takové své vítězné vlně. Sama vím, že to jde, že můžu s těmi nejlepšími jezdit a bojovat o medaile. V biatlonu se může stát cokoli, uvidíme, co bude na dalších závodech.“

Kdy nastane zlom, kdy si přestanete užívat radosti a budete se muset soustředit na pondělní závod?
„To by už asi chtělo začít, no... Já si myslím, že se dokážu zkoncentrovat na další závod. Já žiju závod od závodu. A myslím si, že se mi letos dařilo se na závody soustředit, koncentrovat. Nemyslím, že teď by to mělo být jinak.“
Co vás v dalších hodinách čeká?
„Teď se budu snažit si co nejvíc odpočinout, protože včera se mi to po závodě úplně nepodařilo, do vesnice jsem se dostala před druhou hodinou kvůli tomu, že se mi to protáhlo na dopingu. Přijde mi, že jsem se od rána nezastavila. Doufám, že teď si budu moc na chvíli lehnout a nabrat síly do zítřejšího závodu.“
Když jste dnes poslouchala německou hymnu pro Lauru Dahlmeierovou, neříkala jste si, že by to zítra chtělo hezčí písničku?
„Nad tímhle jsem nepřemýšlela, já se budu snažit odvést co nejlepší výkon. A když budu koncentrovaná na ten svůj vlastní výkon, tak to může dopadnout dobře...“
Medailové pořadí zemí na olympiádě »
