Vítková před smíšenou štafetou: Na stříbro ze Soči si vzpomenu, ale jindy
PŘÍMO Z KOREJE | Je jedním ze dvou účastníků čtyři roky starého olympijského stříbra v Soči. A vlastně jediná, která by měla jet znovu stejný úsek - ten první... „Je ale jedno, v jaké fázi závodu pojedu. To nechávám na trenérech,“ usmála se Veronika Vítková před dnešními smíšenými štafetami za olympiádě v Pchjongčchangu. Zraněná záda z minulých dní se prý zlepšila.
Jaká bude z vašeho pohledu tato štafeta?
„To se nás zeptejte v úterý kolem půl 10 (směje se). Beru to jaký každý další závod, snažím se odvést stoprocentní výkon a pomoci týmu k co nejlepšímu výsledku. Nekoukám na to tak, že bych si od začátku říkala, že je to olympijský závod. Beru ho jako každý další.“
Převládá u vás přesto, když se podíváte na složení, optimismus?
„Mluvím za sebe: Začala jsem dobře a pak už to takové nebylo. I tak si ale myslím, že když se koukneme na stupně vítězů, hodně se to tam točilo, pořadí se promíchalo a plno jiných tady má placku. Myslím, že tady se svými výsledky můžu být spokojená a jít do závodu s čistou hlavou.“
Jak jste tedy hodila za hlavu nepovedený závod s hromadným startem?
„Ono to nebylo ani tak zklamání, jako spíš že byl člověk naštvanej. Myslela jsem si, že jsem tam nechala dvě a až pak zjistila, že to byla jedna. Nějakým způsobem to ven jít muselo. Ale když se na to teď kouknu zpětně, stejně bych líp než desátá nebo jedenáctá nebyla.“
Trénink tedy byl den před závodem v pořádku?
„Jo, šlo to. Bylo to dobrý.“
A vaše záda, která vás v minulých dnech bolela?
„Jsou určitě lepší, než to bylo. V neděli jsem ani nebyla na lyžích a tréninku, teď jsem si ale šla střelit a bylo to lepší. Žádné speciální cviky jsme ale nedělali, spíše šlo o to záda uvolnit. Po závodě byla hodně zatažená.“
Na Soči a stříbro si tedy ještě vzpomenete?
„Určitě si na to člověk vzpomene, ale asi ne v tuhle chvíli.“
