Konec olympijského prokletí! Matador Nagy se po 16 letech dočkal
Šestnáct let čekal hokejový útočník Ladislav Nagy na splnění olympijského snu. Jeho parťáci ze zlatého mistrovství světa 2002 už stojí na trenérské střídačce slovenské reprezentace nebo pracují na svazu. A Nagy se ve svých 38 letech těší na premiéru na olympijských hrách. Všechny čtyři předešlé mu smolně utekly. Konečně! Nagy už se smiřoval s tím, že je pro něj olympiáda zakletá.
Nejstarším slovenským kapitánem v olympijské historii nebude. Ladislav Nagy je sice ve svých 38 letech a 8 měsících starší než Peter Šťastný, kterému v Lillehammeru 1994 bylo 37 let a 5 měsíců, ale v Pchjongčchangu bude Nagy v roli asistenta. Kapitánem je Tomáš Surový, druhým asistentem Dominik Graňák.
Nagy už si za Slovensko zahrál na pěti mistrovstvích světa i na Světovém poháru. Doma má zlato z Göteborgu 2002. A zatímco jeho tehdejší spoluhráči Miroslav Šatan, Vladimír Országh, Ján Lašák, Michal Handzuš, Lubomír Višňovský nebo Richard Lintner už pro slovenskou reprezentaci pracují jako trenéři nebo manažeři, Nagy se chystá na svoji premiéru pod pěti kruhy.
„Bude to asi stejný pocit, jako když jsem nastupoval na první zápas v NHL,“ předpokládá Ladislav Nagy. „Ty předchozí absence na olympiádách mě vždy hodně mrzely. Dvakrát už jsem byl přímo v nominaci a dvakrát jsem těsně před tím musel na operaci, bylo to opravdu velmi smutné. Jsem šťastný, že to konečně vyšlo!“
Proč nehraje? Zuřil Šťastný
Nagy byl své olympijské misi blízko už před 16 lety v Salt Lake City. S Handzušem a obráncem Suchým váleli v Phoenixu, generální manažer Peter Šťastný s nimi počítal. Problém byl v tom, že Slováci tehdy ještě museli do olympijské kvalifikace a NHL hodlala své hráče uvolnit pouze na hlavní turnaj. Šťastný si je po horečných jednáních s Phoenixem vymodlil alespoň na jeden kvalifikační zápas proti Německu.
„Handzuše, Nagyho a Suchého vám pustíme na jeden zápas, další už ne, čekají nás důležité duely v NHL,“ vysvětloval tehdy generální manažer Phoenixu Michael Barnett. Jenže Nagy ani Suchý nakonec v kvalifikaci proti Německu nehráli. Trenér Ján Filc nominoval pouze Handzuše. Slováci prohráli 0:3, kvalifikaci nezvládli a manažer Šťastný zuřil.
„Byl jsem v šoku!“ vyprávěl po letech Šťastný pro slovenský deník SME. „Já tam dotáhnu nejlepší hokejisty, oni je nechají sedět na střídačce a hrají kluci ze slovenské ligy. Pak máme s Německem přesilovku a dostaneme v ní gól! Kde je logika?“
Zranění na poslední chvíli
Další dvě olympiády mu vzala zranění. Před Turínem 2006 byl Nagy v životní formě. V Phoenixu nabral pod vedením Wayne Gretzkého v 51 zápasech 56 bodů (15+41). Jenže dva týdny před olympiádou si pochroumal koleno. „Nedá se nic dělat, olympiádu strávím u televize,“ litoval Nagy. „Doufám, že na amerických kanálech budou dávat i slovenské zápasy. Budu klukům držet palce.“
Podobně dopadl Nagy i o čtyři roky později. Ani do Vancouveru 2010 se nedostal. V té době už hrál ruskou ligu v Čerepovci. „V KHL se mu nedaří podle představ, ale v reprezentaci podává úplně jiné výkony,“ věřil trenér Ján Filc. Výsledek? Zranění a další Nagyho olympiáda u televize. „Ve Vancouveru mě nejvíc mrzelo, že to klukům nevyšlo,“ vzpomínal Ladislav Nagy pro hokej.sk. „Medaili měli tehdy na dosah ruky, pořád si pamatuju, jak nad Finskem v zápase o bronz vedli 3:1...“ Slováci v boji o olympijský bronz nakonec prohráli 3:5.
K dovršení olympijské smůly přišlo Soči 2014. U slovenského týmu už tehdy byl český kouč Vladimír Vůjtek, který hned na začátku své mise stanovil jasná pravidla. Bere hráče, kteří mají opravdu zájem reprezentovat. A kolem Nagyho bylo po jeho nástupu dusno.
„V sezoně 2011/12 jsem hrál v Dinamu Minsk a když mi v únoru přišla pozvánka do reprezentace, tak nás v klubu tlačili, abychom v reprezentační přestávce jeli společně na přípravu do Dubaje,“ vysvětloval Nagy. „Udělal jsem tehdy chybu, že jsem panu Vůjtkovi nezavolal, abych mu situaci vysvětlil. Při další pozvánce jsem byl zraněný a další už mi od něj potom nepřišla. Ani před Soči.“
Konečně! Sen přiblížila NHL
Olympijské premiéry se Nagy nakonec přece jenom dočká. Po dlouhých šestnácti letech! Sám už začínal pochybovat, ale zákaz startu hráčů z NHL mu pootevřel dveře ke splnění snu. „Škoda, že se v NHL rozhodli takto, protože lidé by se rádi podívali na největší hvězdy, ale otevřela se tím šance pro nás, hokejisty z Evropy. A nepochybuji o tom, že i tak bude olympiáda krásná!“
Je připravený pomáhat mladým spoluhráčům. „Na ledě i mimo něj. Když bude třeba - povzbudím. A když si to vyžádá situace - zakřičím.“ Jedno je jisté. I když je Nagy na olympiádě nováček - puky po slovenských trénincích asi sbírat nebude.
