Růžička už je v Koreji: litoval Gulaše, olympijský telefon vzal v Dubaji
PŘÍMO Z KOREJE | Byl to velký fofr. Vypadl Milan Gulaš, místo něj trenéři oslovili třineckého snajpra Martina Růžičku, aby se připojil k reprezentaci hned, jak to půjde. „Na mobilu jsem měl tolik gratulací, že jsem ještě na některé nestačil odepsat,“ vyprávěl, zatímco spoluhráči ještě trénovali. On přijel do haly rovnou z letiště, ale dřív to nešlo. Poprvé se sklouznout vyrazí až ve středu.
Schválně, popište nám vaše poslední dva dny, jak byly divoké...
„Bylo to dost hektické, den a půl šlo všechno hrozně rychle. Musel jsem se zabalit, nafasovat věci a pondělí v 18.30 už odlétal z Prahy do Soulu. S Třincem jsme měli zrovna volno, takže mě telefon, že mám dorazit na olympiádu, zastihl na dovolené v Dubaji.“
Když někde na pláži zazvonil telefon, že máte přes půl světa vyrazit zase jinam, byl to příjemný šok?
„Jo, bylo to nečekané a příjemné. Ale v první řadě mi bylo líto Gulyho (Milana Gulaše), protože ten si olympiádu zasloužil. Hrál výborně, jsme kamarádi, takže mi ho je líto. Radost jsem ale měl, že když už se to stalo, zavolali z nároďáku mně.“
A partnerky vám muselo být líto taky, že se jí zkracuje dovolená, ne?
(usmívá se) „Už byl stejně konec, v pondělí jsme měli nástup v Třinci. Tak nějak to vyšlo dobře.“
Ani trochu jste nekalkuloval s tím, že jste třeba první pod čarou?
„Po té nominaci jsem všechno vypustil z hlavy, nechtěl jsem se na to upínat, protože nikomu nic nepřeju. Ten telefon mě spíš překvapil.“
Zklamání, že jste se nevešel do výběru 15. ledna, muselo být tehdy hodně velké. Jak rychle přebolelo?
„Bylo velké, nebudu zastírat, že nebylo, ale už se to stalo a nebudu se k tomu vracet.“
Teď, hned po příjezdu z letiště a dlouhém letu jste rozlámaný, nevyspalý a příšerně utahaný?
„Nějak tak. Čekal jsem to ale horší. Myslel jsem, že se budu cítit hůř. Asi na to mě ještě lehne tedy později. Ale úplně svěží nejsem.“
Nakonec jste nestihl trénink. Mrzí vás to?
„Mrzí, škoda, že to nevyšlo, abych trénink stihl. Přijel jsem těsně poté, co kluci začali, ale půjdu se aspoň vyjezdit na kole. Trošku něco udělat a zregenerovat.
Jak dlouho může trvat, než budete v plné formě a cesta na vás nebude cítit?
„Mám s tím zkušenosti, největší asi z Chabarovsku, kde jsme létali sem a tam. Snad to nebude trvat dlouho.“
Stačilo na vás už dýchnout, že už jste na olympiádě?
„Tohle vnímám už od nafasování věcí. Když přiletíte sem, je to úplně nejvíc. Užívám si to.“
