Návrat po dramatickém pádu ve slopestylu skončil pro snowboardistku Šárku Pančochovou na olympiádě v semifinále U-rampy. Během dne se jí povedla jen jedna kompletní jízda a vynesla jí šestnácté místo. Přesto patřila díky výkonům bez slopestylu k českým osobnostem začátku Her a vnímá, že se snowboardingem začíná bavit i širší sportovní publikum.
Chtěla víc než potlesk za neohrožený návrat do svahu, navzdory havárii, která vyděsila svět. Šárka Pančochová nastoupila do U-rampy se zelenými tejpy kolem krční páteře a celý den bojovala o finále. Ze čtyř jízd ale třikrát upadala a ze Soči se rozloučila ještě před bojem o medaile.
ONLINE ZE ZÁVODU SNOWBOARDISTEK ZDE>>>
Čekala jste víc?
„Chtěla jsem odjet jízdu. Šance postoupit do finále tam byla, ale při druhé jízdě jsem to tam nahoře trochu pokazila. Měla jsme jiný plán, ale bohužel to neklaplo. Jezdila jsem celý den. Kvalifikace, předtím čtyřicet minut trénink, před semifinále taky čtyřicet minut trénink. Byla jsem trošku unavená, možná se to přičetlo.“
Třikrát jste upadla na skoku frontside 720, otočce popředu dvakrát kolem osy, proč se vám nedařil?
„Někdy mi dělá problém. Zvlášť, když je rampa trošku zavřenější, a když nejsem v rampě tak vyježděná, tak nemám techniku tak dobrou. Odjedu ho jednou z pěti pokusů. Tohle byl bohužel čtvrtý…“
Kolik máte na U-rampě natrénováno?
„Tím, že jsem si v létě zlomila klíční kost, jsem neměla čas jet na Nový Zéland v rampě trénovat. Za posledních sedm měsíců to bylo takových deset, patnáct dní. Ambice byly samozřejmě trochu vyšší ve slopestylu, takže jsme věnovali víc času slopestylu a rampa šla trošičku stranou. Na to, kolik toho v rampě trénuju, musím říct, že docela dobrý… Chtěla bych v tom trénovat víc, ale rampy nikde nejsou, jenom v Americe. A když jedu závod, program je hrozně namáčklý.“
Proč jste ve večerním semifinále neměla v brýlích sklo?
„Mně dělá problém odraz světel, to sklo je dvojité, leskne se. Já si to sundám, protože moc dobře nevidím. Mám to jenom jako ochranu, kdybych spadla na pusu, abych si neodřela čumák. Večer to dělám, vždycky. Brýle jsem nemusela mít, ale drží mi i vlasy. Mám je delší, tak mi pak nelítají, je to funkční.“
Užila jste si přes všechny dramatické situace olympiádu?
„Jo, já jsem si to užila. On ten pád ve finále vypadal hůř, než jak jsem se pak cítila. Myslím, že to bylo super. Ve slopestylu jsem předvedla, co jsem chtěla, úplně super snowboarding. Všichni mi říkají, že jsem jezdila dobře. Mám z toho radost, že se to všem líbilo. Já jsem spokojená.“
Jste ráda, že měly vaše závody v Česku ohlas?
„Zvedla se trošku publicita, nevím, co na to říct. Nejsem tam tolik času, jedu do Čech po pěti měsících, doma budu tak týden, pak zase zpátky na dva měsíce do Ameriky. Mám radost, že lidi podporovali, fandili. Po tom pádu jsem dostala tisíc zpráv na Facebook. Super lidi. Jsem ráda, že podporují, líbí se jim snowboarding i já.“
Co vás čeká v nejbližší době?
„Pro snowboardistu to zase začíná všechno nanovo. Máme ještě jeden Světový pohár v Kreichsbergu začátkem března, pak jeden závod v Americe začátkem dubna, ale to už je taková sranda. Na léto nemám vůbec plán. Ten vlastně nemám nikdy, tak uvidím, co se bude dít. Chtěla bych jet někam surfovat, lézt po skalách, dát si příští rok trošku easy sezonu a připravovat se zase na další léta. Víc se vyjezdit, abych měla nové triky. Pak přijedu a příště vyhraju olympiádu.“
