Ať jsou zase zavřené školy, přejí si legendy Martinec a Janecký
SPORT MAGAZÍN | Jejich olympiády byly úplně jiné než ta v Soči. Pro legendárního útočníka a později asistenta trenéra Vladimíra Martince znamenaly Hry měsíční odloučení od reality.
Otakar Janecký byl zase první kapitán samostatné české reprezentace v roce 1994, kde nehrály téměř žádné hvězdy z NHL. V pátečním Sport Magazínu hodnotí v obsáhlém dvojrozhovoru současný český tým, vzpomínají na svou éru a přou se o nominaci Petra Nedvěda.
Ikony reprezentace a muži, kteří byli u důležitých momentů československé a české hokejové historie. Vladimír Martinec má z olympiády stříbro a bronz. V Innsbrucku 1976 ho jeho tým o životní úspěch obrala chřipková epidemie v týmu.
„Jenom já s Bogasem Šťastným jsme se zůstali zdraví a léčili spoluhráče grogem,“ vzpomíná člen Síně slávy, jenž vlastní i 11 medailí z mistrovství světa, včetně tří zlatých.
Jako asistent trenéra navíc pomáhal Ivanu Hlinkovi během triumfálního tažení v Naganu a byl i u zlatého hattricku na šampionátech v letech 1999-2001.
Janecký, majitel olympijského bronzu z Albertville 1992, zase vzpomíná na apetit hvězdy Kanady Erika Lindrose. „Na talíři v jídelně měl k snídani takovou hromadu párků a míchaných vajíček, že kdybych ji celou snědl já, nemohl bych týden hrát.“
Bývalí skvělí útočníci přejí současnému českému týmu medaili. „Ať kluci hrají poslední den turnaje, to by byl úspěch,“ říká Martinec. „Ať poblázní lidi a jsou zase zavřené školy,“ přidává se Janecký.
Dále polemizují o tom, zda do týmu patří kvůli startu za Kanadu v roce 1994 Petr Nedvěd a probírají i kauzu nadávajícího kouče Michala Jägera.
