Narodil se v Karviné a jako trenér zanechal v české extralize nesmazatelnou stopu. Před deseti lety dovedl Ernest Bokroš své svěřence ze Zlína k historickému titulu. Pak působil v Českých Budějovicích a ve Vítkovicích. Přesto dnes bude držet palce Slovensku, které vnímá jako svou domovinu. „Asi rozhodne výkon gólmana,“ soudí současný trenér slovenské reprezentace do 20 let před osmifinále olympijského hokejového turnaje.
V šest večer zasedne Ernest Bokroš doma k televizi, zatopí si v krbu a vychutná si u sklenky vína jedinečný zápas. Na obou stranách bude mít kamarády-trenéry. Výborný vztah má s Aloisem Hadamczikem i s Vladimírem Vůjtkem. „Proto nemůžu tipovat, jak to dopadne. Fakt to po mně nechtějte,“ brání se odhadnout výsledek. Přizná však, že fandí Slovákům.
Těm by prý mohla pomoci zkušenost z posledního světového šampionátu, na kterém někdejšího federálního bratra porazili. „Budou si věřit,“ nepochybuje. „Češi mají líp složený tým, je v něm víc individualit. Ale je to otevřené a na zápas se těším. Oba celky si budou dobře uvědomovat, že poražený jede domů,“ doplňuje Bokroš.
Který z českých hokejistů má jeho respekt? Nad jiné staví obránce Marka Židlického , mistra v podpoře útoku. „Pořád se mi hrozně líbí, je to Pan hráč,“ nešetří obdivem. „On a Martin Hamrlík , to jsou neuvěřitelní obránci. Taky se mi líbí váš kapitán Plekanec . A o Jágrovi se nemusíme bavit. Je úžasné, co předvádí ve 42 letech,“ shrnuje Bokroš.
