Máma Soukalové: Gabče už jsem kupovala čokoládovou medaili
Když po individuálním sprintu skončila její dcera hluboko v poli poražených, Gabriela Soukalová starší prohlásila, že tam ani nemusela jezdit. Nyní je majitelka stříbrné medaile z olympijské štafety v Sarajevu na svou dceru náležitě pyšná. Obě na Hrách skončily na druhém místě.
Prý jste po čtvrtém místě ve stíhacím závodě na letišti před odletem ze Soči přemýšlela, že byste Gabriele koupila alespoň čokoládovou medaili. Je to pravda?
„Ano, o tom jsem přemýšlela. Říkala jsem si, že by to byl dobrý fór. Ale nakonec žádnou na letišti neměli, tak jsem ji koupit nemohla.“
To jste dceři nevěřila, že vyhraje opravdovou?
„Nevím, byla jsem taková nahlodaná. Samozřejmě bych ji pak vyhodila. Nebo bych ji dala vnoučatům. Nebo bych ji snědla.“ (směje se)
Jak jste si stříbrný závod dcery užila?
„Dívala jsem se a moc se mi to líbilo, ale ke konci jsem měla trochu strach. Viděla jsem, že jí na posledním kopci trochu dochází. Na bronz tam byly tři čtyři, takže měly tempo docela rychlé a Gabča si jela v pohodě. Ale věřila jsem tomu, že už to snad ustojí.“
Jaký jste měla při poslední střelbě tep?
„Musím přiznat, že mně nebylo nejlépe. Nikdy to nějak strašlivě neprožívám, ale teď jsem cítila, že mám vysoký tep.“ (usměje se)
Ulevilo se vám, až když byla v cíli?
„Až když dojela. V televizi to strašně zkresluje. Zdálo se mi, že jsou hrozně za sebou, ale když naskočí čas, není tomu tak. Na cílové rovince jsem už viděla, že by to mohlo dopadnout. Moc jsem jí to přála.“
Jaké to byly pocity? Jde to vůbec porovnat s tím, když jste získala stříbrnou medaili v Sarajevu ve štafetě?
„Už si ty pocity příliš nepamatuju. Přeci jen je to třicet let a dva dny! Ale spíše jsem cítila, že si to zaslouží. Čtvrtá místa jsou sice krásná, kdo byl na olympiádě čtvrtý? Ale ta placka je dobrá. Hlavně kvůli ní jsem měla dobrý pocit.“
Po závodě říkala, že až s vámi bude mluvit, řekne vám: Mami, mám tě! Splnila to?
(směje se) „Jojojo. Splnila to, jenomže je to trochu jinak. Ono se to nedá vůbec srovnávat. Medaile ze štafety je takový obrázek o síle celého týmu. Aby se sehrála štafeta a byli čtyři lidi, kterým to vyjde, aby ve stejný čas měli ten den D, to také není tak jednoduché. Ale vůbec tím nechci zvyšovat náš výsledek, naopak, jen jsem přemýšlela nahlas. Než se štafeta nějakým způsobem zformovala, tak nějakých pár let uteklo, co si tak matně pamatuju.“
Takže vaše medaile je cennější?
„Vůbec ne. Jen se to těžko srovnává.“
Předežene vás dcera ještě v Soči?
„Už mě dávno předehnala. Ve Světovém poháru jsem byla jednou v životě druhá. Nikdy jsem neměla takové výsledky. Většinou jsem byla na začátku druhé desítky. Na mistrovství světa, olympiádách a v indiviuálních závodech jsem nebyla tak dobrá. To si musím kriticky přiznat. Gabča je lepší.“
Prožíváte úspěchy o to víc, že trenér Ondřej Rybář byl vaším svěřencem?
„Jojo, máme tam jeho, asistenta Marka Lejska, taky byl u nás ve škole., Jitka Landová, Eva Puskarčíková. To jsou všechno absolventi našeho jabloneckého gymnázia. Prošli nám tady pod rukama. Je to fajn, že se to všechno sešlo.“
Co říkáte na formu vítězky Bělorusky Domračevovové?
„Je to neuvěřitelné. Zase na druhou stranu ona má hroznou výhodu, že je to měkké, jak je to rozbředlé, takže tam na tom sněhu jen tak lehce plave. Naše Gabča potřebuje mít pevno pod nohama, takže to má trochu těžší. Ale je výborná, má skvělou formu, uměli to načasovat.“
