Životní výsledek Vrabcové-Nývltové. Jsem nadšená, radovala se
Když se ráno vzbudila, toho závodu na třicet kilometrů se bála. „Měla jsem oprávněné důvody. Ve čtvrtek jsem byla běhat, píchlo mě v noze a dokonce tam bylo podezření na natržený vaz,“ říkala česká běžkyně na lyžích Eva Vrabcová-Nývltová. Před závodem si tak vzala tlumící prášek a na trati létala. Vždyť dojela ve svém posledním olympijském závodě v Soči na životním pátém místě.
Na trati vás to nebolelo?
„Tam ne, teď ale jo. Naštěstí na skejt to není tak strašné. Jde o vnitřní stranu kotníku. Na lyžování to nemělo vliv, ale nemohla jsem se jít ráno proběhnout, což mi bylo líto. Ale nebudeme brečet po takovém výsledku, ne?“
Přesto, musela jste si vzít před závodem něco na bolest?
„Jeden ibalgin.“
Neměla jste před závodem strach, že nedoběhnete?
„Ne, ne, spíš jsem se bála, abych si s tím nic neudělala. Já jednoznačně chtěla jet a nepřipouštěla jsem si, že ne. Jen jednou padlo, že bych nemusela jet, a to včera. Po tréninku to bolelo hodně, ale pak to olaserovali, trošku protáhli a povolilo to, měla jsem to přes noc zaledované.“
Nebála jste se i toho drsného tempa, které se v závodě nasadilo?
„Ze začátku jo. To jsem si říkala: Jestli takhle pojedu 30 kilometrů, tak to chci vidět. A pak jsem ještě udělala chybu s přezouváním.“
Co to?
„My chtěli po každé desítce měnit, ale pak na mě servismani na stadionu křičeli. Neměň, když ti to jede dobře, nikdo nemění. Jenže já už byla najetá a nedokázala jsem s tím nic dělat. A dojet to pak, to nebyla sranda. Naštěstí ty lyže byly výrazně lepší. Původně jsem chtěla měnit po každé desítce.“
Hodně jste i ten balík závodnic tahala. Nebála jste se, že vám dojdou síly?
„Ano, říkala jsem si: Vystřídej! Jenže vždycky vystřídala a pak mi přišlo, že nechtějí jet a já se bála o umístění do desítky. Viděla, že nás je patnáct tak jsem si řekla: Radši zkusím roztrhat a budu devátá, než abychom přijely všechny do finiše a byla bych patnáctá.“
Ve finiši jste pak nestačilo na Finku Niskanenovou a dojela pátá.
„Já o ní moc nevěděla, ona se tam najednou vylíhla. Ona má tak silný, že jsem neměla šanci.“
I tak jste se ale hodně vymáčkla. V cíli jste ležela na břichu a lyže jste měla ve vzduchu…
„Byly to smíšené pocity. Na jednu stranu nádherné, na druhou jsem toho měla plné zuby. Člověk v tom sněhu nemůže ležet dlouho, ale ochladila jsem se a byla jsem vděčná alespoň za tu chvilku.“
Nabije páté místo energií?
„Určitě. Takovému umístění bych rozhodně nevěřila.“
A musíte být spokojená i s celkovými výsledky na olympiádě že?
„Nejde hodnotit jinak, jsem maximálně nadšená. Budu z toho žít sakra dlouho. No, my vlastně přiletíme v pondělí v noci. V úterý jsme doma, to mě čeká praní. Ve čtvrtek letím na závody. Pokud bude noha v pořádku, budu se těšit.
Jak se vám takto líbila olympiáda celkově? Třeba z organizačního hlediska?
„Já jsem spokojená. Mám jen typicky ženský poznatek. Chyběl mi alespoň jeden obchod se suvenýry. Vlastně nemám domů co přivést. Slibovali, že otevřou desátého, dvanáctého, pak patnáctého, pak že neotevřou. Jeden den jsem sjela do Poljany, rychle proběhla jeden obchod. Ale jsem moc odpovědná, abych jela někam courat.“
