Můj sen? Vyhrát na bílém koni, říká Váňa
AKTUALIZOVÁNO - Vítězství Josefa Váni v nedělní Velké pardubické nadchlo všechny, kteří nedělní dostih sledovali. Ve středečním ONLINE rozhovoru pro Deniksport.cz proto legendární žokej obdržel spoustu gratulací.
Na kolizi reportéra ČT se podívejte v čase 2:20:
"Na zámečku v Pardubicích jsem vypil trošku vína. Ani na rautovou tabuli jsem neměl chuť, jak jsem měl scvrklý žaludek," přiznal žokej.
První dostih jel Váňa až ve 28 letech. "Odmalička jsem měl touhu sednout na všechno, co mělo čtyři nohy. Kůň přišel až v pozdějším věku, ale už ve třech letech jsem oháněl tažné koně na kovárně, aby je mouchy nezlobily,“ uvedl se smíchem šestapadesátiletý žokej.
Prozradil i svou motivaci stát se v 56 letech znovu vítězem slavného závodu. "Šel jsem do dostihu s nadějí, že to vyhraji, protože mě ty kecy o tom, že už jsem starý a dělám ostudu, poslední dobou zlobily."
Váňa dokázal vyhrát Vekou pardubickou už šestkrát, přesto mu jeden velký sen zbývá. "Měl jsem živý sen, že jsem vyhrál na bílém koni. A chtěl bych to dokázat i ve skutečnosti," přiznal.
Čtenáře zajímalo, za kolik se dá závodní kůň pořídit. "Od tisíce až do miliardy. Záleží na kvalitě," odpověděl Váňa.
Také padla otázka na to, kolikrát za rok se Váňovi stane, že spadne z koně. "Záleží, jak který rok. Někdy i stokrát."
Váňa měl při online rozhovoru skvělou náladu, nevyhýbal se žádným dotazům. Tak třeba...
Dobrý den, žokeji, znáte nějaké vtipy o sobě? Třeba ten o tom velkém přirození? "Už jsem ho taky několikrát slyšel :-) PS: ale to není vtip," odpovídal Váňa.
Otázky směřovaly i na mladé české žokeje. „Je u nás spoustu talentovaných jezdců. Bartoš, můj syn, a minimálně deset dalších jsou na evropské úrovni,“ nesouhlasí s názorem čtenáře Martyho, že v Česku není dostatek mladých nadějí.
Dotaz přišel i na to, zda by třeba se Železníkem dokázal vyhrávat i někdo jiný. "S dobrým koněm umí vyhrát kdejaký blbec, pokud má štěstí," odpověděl slavný žokej na dotaz čtenářky Aleny.
Co se týká Železníka, Váňa už na svého osudového koně tolik nemyslí. "Poslední dobou už moc ne. Ale když mám příležitost zajet do Světlé Hory, odkud pochází moje žena, tak se zajdu k jeho hrobu poklonit," přiznává.
A co ženy v dostizích? „Já osobně ženy do překážkových dostihů téměř neobsazuji, vím, jak nebezpečný to pro ně je sport. Nikdy jsem se netajil, že je to pro ně příliš tvrdý chleba,“ uvedl Váňa.
Váňa se dotkl i ožehavého tématu utrácení koní, kteří si zlomí nohu při dostihu. „Několikrát jsme se pokoušeli nohu sešroubovat pomocí dlah, aby mohli koně dál žít. Většinou to skončilo tak, že kůň bez pohybu nemůže žít, protože mu nefunguje trávící ústrojí. Potřebuje se hýbat. Stejně to nakonec skončilo tím, že si kůň znovu ublížil. Z mého hlediska je proto humánnější nenechat zvíře trápit.“
Šestapadesátiletý rodák ze Slopné takřka celý život zasvětil koním. Díky svým trenérským a jezdeckým schopnostem zaznamenal v dostihovém světě celkou řadu úspěchů.
Jeho jméno je nejvíce spojeno s Velkou Pardubickou. Jako žokej ovládl nejslavnější český dostih šestkrát. Čtyřikrát v sedle legendárního Železníka (1987, 88, 89 a 91), v roce 1997 si pátý triumf vychutnal s Vronskym.
Pošesté ovládl Velkou pardubickou letos, když v úctihodných šestapadesáti letech doběhl prví s podceňovaným Tiumenem.
