Kanoista Stanislav Ježek závodí na šampionátu, který organizuje
Do semifinále mistrovství světa vodních slalomářů se probojovali všichni tři čeští kanoisté, i šestatřicetiletý Stanislav Ježek. Ten přitom celé dopoledne ještě pobíhal po trojském areálu coby pořadatel. Ježek je totiž v organizačním výboru MS v Praze Troji mužem číslo jedna přes počítačové technologie.
Singlkanoista Stanislav Ježek loni postoupil do finále olympijského závodu v Londýně a tam zopakoval umístění, které obsadil před čtyřmi lety v Pekingu - skončil pátý. Z mistrovství světa v Praze Troji před sedmi lety má bronzovou medaili. I vzhledem ke svému věku má už teď i jiné zájmy, jiné starosti, než jenom vrcholový sport. Přesto, nebo naopak právě proto se mu v konkurenci výrazně mladších závodníků daří.
„Mám to stejné jako lidi co chodí do práce, jenom já sem chodím na kanál,“ říká muž, který v Troji neobstarává jen počítače, ale vše, co je potřeba. „Samozřejmě mi to občas někdo předhazuje. Říkají, že místo toho, abych třeba někde sekal trávu, bych měl trénovat. Že by byly výsledky lepší. Nevím, možná bych byl v lepší kondici, ale zase by mě závodění nebavilo. Takže bych to asi nedělal vůbec.“
To, že domácí špičkoví domácí závodníci v trojském areálu přiloží ruku k dílu, není zase tak neobvyklé. Když přišel kajakář Jiří Prskavec ve čtvrtek ráno ke kanálu, posadil se na tribunu a rozjímal před svou jízdou. Pak si ale všiml, že poblíž nejsou odpadkové koše. Sebral se, došel do loděnice, nějaké přinesl a přidělal. Tak se mistr Evropy připravoval na mistrovství světa na kvalifikaci, v níž pak obsadil čtvrté místo a hravě postoupil do semifinále. Pak ještě utíral mokré sedačky, aby si lidé měli kam sednout.
„Něco málo jsme museli řešit, ale není to zatím nic zásadního. Bude to asi tím, že se teprve jezdí kvalifikace,“ říká organizátor a závodník v jedné osobě Stanislav Ježek. Když si na kvalifikační jízdy natáhl startovní číslo jedenáct, přemýšlel, jestli to není nějaký symbol. „Sakra, z toho by mohlo být blbé jedenácté místo v semifinále. Takže doufejme, že to bude lepší,“ narážel na to, že do finále půjde jen nejlepších deset kanoistů.
Když kráčel po závodě bosý do loděnice, měl nápadně zalepený palec u nohy. „Tohle není důkaz toho, že se nevěnuju svému sportu stoprocentně. V lodi klečím a jezdím bos. Už ji mám druhým rokem, a tak se to u palce vydře. Už mně to obrousilo celý nehet až do masa. Oblepit loď dá víc práce, než oblepit palec, a tak to dopadlo takhle,“ smál se.
