Je v dobré formě? Podle výsledků nominačních závodů v Račicích, kde rychlostní kanoista Martin Fuksa téměř v „suchém triku“ vyhrál závody na 1000, 500 i 200 metrů, by se dalo říct, že ano. „Až tenhle víkend při svěťáku v Maďarsku zjistím, jestli jsem se přes zimu správně připravoval nebo ne,“ uvědomuje si úřadující mistr světa na půlkilometrové trati, že v tuzemsku příliš silnou konkurenci nemá. Ale i při trénincích už mu na záda dýchá jeho mladší bratr Petr.
Ukázaly vám nominační závody, že jste ve formě?
„Na jaře jsem vždycky nervózní, nevím, jestli mi to jde nebo ne. Já bych nominační závody díky výsledkům z minulého roku ani nemusel jezdit, ale je to pro mě dobré, že první závod nejedu hned Světový pohár, že si na domácí trati vyzkouším, jak na tom jsem. Zjistil jsem, že jsem na tom furt dobře, bez nějakého velkého snažení se mi podařilo vyhrát všechny tři tratě (1000, 500, 200 m). Trošku mě to povzbudilo, ale rozhodně si nehoním ego tím, že vyhrávám domácí závody. Samozřejmě doufám, že jsem na takové úrovni, že je to pro mě pohodička a až nebude, to se všichni dozvíte. Ale nevím, jestli mi to může něco ukázat, to až tenhle víkend zjistím, jestli jsem se přes zimu správně připravoval nebo ne.“
Říkáte, že jste vyhrál bez velkého snažení. Nebylo by pro vás lepší, kdyby tady byla větší konkurence?
„Mám celkem konkurenci na tréninku, kdy já nejsem úplně tréninkový typ a brácha se furt zlepšuje a zlepšuje, takže už mi někdy dost sahá na paty. I na trénincích někdy celkem dost závodíme, což mi pomáhá. Ale furt se dokážu líp soustředit na závody, nebo doufám, že jsem lepší než všichni ostatní. Na závodech je to pro mě pohodička, takže jsem rád, že se nemusím stresovat s domácími závodníky, je to pro mě součást tréninku a můžu se plně soustředit na mezinárodní starty. A jestli je to škoda nebo není? Těžko říct. Možná pro ně je to škola, ale pro mě asi ne.“
Jak vypadala vaše příprava na tuto sezonu?
„Byl to stejný model jako loni, s jednou změnou, že jsem celý podzim nebyl ve vojenském přijímači, ale celý podzim jsem trénoval. Na soustředění jsme byli na podzim v Japonsku vyzkoušet podmínky v místě, kde, pokud bych se tam nominoval, se budu připravovat. Je potřeba tam přijet dřív, je tam velký časový posun, klimatické podmínky jsou tam taky jiné než v ČR. Vánoce jsme pak trávili doma, hned na začátku ledna jsme jeli na vysokohorské soustředění do Bulharska, kde jsme byli tři týdny. Pak zase asi týden doma, měsíc v Portugalsku, 10 dní v Chorvatsku, to už byl konec března, a to už jsme se připravovali doma.“
Motivaci hledat nemusím, baví mě to
Jste mistr světa i Evropy, není pro vás už obtížnější hledat motivaci?
„Není těžké ji hledat, nebojuju s ní, baví mě to, uvědomuju si, že můžu dělat, co mě úplně naplňuje. Takže s motivací to není špatný. Spíš to, že se připravujeme 8 měsíců v roce, 4 závodíme, to je na tom to horší. Takže v zimě se ne vždycky chce. Hlavně na jaře, kdy člověk začne jezdit rychlejší úseky a úplně to nejde, což byl třeba můj případ, tak jsem byl nervózní. A ještě brácha jezdil líp a líp, takže jsme někdy dojížděli dost podobně. Tak si říkám: Já jsem špatnej? Nebo on se tak zlepšil? Tak to byly trošku takový hroty v mý hlavě. Ale závody zase ukázaly, že furt jezdím dobře. Takže motivaci hledat nemusím. A že jsem mistr světa a mistr Evropy? Těžší je jezdit, když už se obhajuje a od člověka se něco očekává. Překvapit je lehčí než obhajovat. Ale mě to baví a doufám, že to vydrží co nejdýl.“
Jaké máte plány pro tuto sezonu? Pojedete zase nějaký debl s bráchou?
„Minulý rok jsme jeli nominaci a pak jezdili SP, ale letos to nejde, program je špatný. Vrátilo se zpět C1 500, na který jsem vyhrál MS a ME, to loni na SP nebylo, takže se k tomu vracím. A letos na svěťácích pojedu to co na MS, tudíž kilometr a pětistovku. Dvoustovka by taky možná šla skloubit, ale měl bych tam hrozně malý prostor na odpočinek, takže tu vynecháme. A ještě vlastně jedna změna, že doteď jsme jezdili rozjížďky a semifinále v jeden den a další den finále. Letos pojedu v pátek rozjížďku na kilometr, v sobotu 2 hodiny před finále je semifinále. To je novinka, která se mi úplně nelíbí, protože radši jsem šel do toho finále, kdy jsem si hezky odpočinul a mohl se na to plně soustředit. Teď nevím, co to se mnou na kilometru udělá, není to nejlehčí trať, ale budou to mít všichni stejné, tak uvidíme. Na ME pak pojedu všechny tři tratě. Na MČR všechno, co půjde, s bráchou určitě jednu trať, na které bychom se měli nominovat na MS. Chtěl bych tam jet aspoň tu pětistovku, protože příští rok spolu chceme jezdit nastálo už olympijskou trať, ten kilometr.“
S bráchou se občas trochu pohádáme
Jak vám to s bráchou funguje, když jste spolu tak často, nehádáte se?
„Letos jsme spolu v jedné lodi ještě nejeli, objednali jsme novou, ale zatím je ještě v garáži. Ne že bychom se hádali, ale občas se spolu nebavíme. Je to takové to normální, občas člověku vadí úplné detaily, a tím, jak jsme bráchové, si k sobě dovolíme úplně všechno, tak se občas trošku pohádáme, ale po tréninku, když ty emoce opadnou, tak jsme v pohodě, stejně jako s ostatníma klukama.
Brácha už vás prohání, nebojíte se, že přijde moment, kdy vás porazí?
„Ten moment určitě přijde, na to jsem připravenej. Ale až mě porazí, tak budu jezdit jenom debla. Z mé pozice je to určitě dobře k tomu deblu, že začíná jezdit dobře. Samozřejmě pojďme si říct upřímně, rád budu ještě pár let ten, kdo bude nejlepší, abych si v té posádce mohl diktovat. Až mě pak bude porážet, tak už to asi půjde těžko. Ale furt mě bere jako staršího a zkušenějšího, takže většinou by asi dal na moje názory. Takže samozřejmě mu přeju, aby byl co nejrychlejší, ale furt bych si trošku přál, abych byl ještě aspoň pár let před ním.“
