Ve finále Světového poháru v Lucernu mu poprvé v životě vypadlo veslo z ruky, soupeři mu ujeli a skončil třetí. Přesto je skifař Ondřej Synek (35) spokojený. „Jelo se mi dobře, měl jsem na to,“ říká. K jeho pohodě přispělo i to, že nedávno ukončil studium na Vysoké škole tělesné výchovy a sportu Palestra a je z něj wellness specialista. „Ten obor obsahuje celkové pojetí zdraví. Není to jen o tom napouštět vanu,“ směje se. Před sezonou začal trénovat méně, než na co byl zvyklý, a díky tomu má čas na děti a koníčky. A veslování ho před blížícím se světovým šampionátem zase víc baví.
Jak se stane, že člověku vypadne veslo z ruky?
„Sám nevím. Stalo se mi to poprvé v životě, předtím nikdy, ani v tréninku. Prostě jsem jel, asi jsem držel veslo moc uvolněně, udělal jsem odhoz, a najednou mi veslo vylítlo.“
Do té chvíle se závod vyvíjel dobře, že?
„Závod byl super! Jenže jak jsem tam zaškobrtl, hrozně jsem se rozhodil. A pak je dost těžké dostávat se zpátky do tempa. Mně se to už nepodařilo. Škoda, měl jsem na to, jelo se mi dobře.“
Váš dlouholetý soupeř Mahé Drysdale skončil čtvrtý. Jak se jelo jemu? Bavili jste se o tom?
„Po roční pauze trénuje teprve krátce. Říkal, že v tréninku super, ale v závodě to ještě není ono. Nemyslím, že by to něco znamenalo. Příští rok pojede znovu a bude zase velkým soupeřem.“
Letos září jeho krajan Robert Manson, vítěz dvou posledních závodů SP. Kdo z těch dvou pojede proti vám za Nový Zéland na mistrovství světa?
„V Lucernu měli rozstřel, vyhrál Manson, takže pojede on. Ale nevidím to jako střídání stráží. Myslím, že příští rok bude nový rozstřel.“
Mansonovi je osmadvacet, Němci Zeidlerovi, který skončil před vámi druhý, teprve dvaadvacet. Cítíte od nich, jako šampioni, respekt?
„Určitě jo. Rozhodně nás, starý, nepodceňují. Dobře znají naše výsledky. Ale jdou do toho po hlavě, a proč ne? Dravé mládí je taky potřeba.“
Oliver Zeidler je překvapením sezony, ve všech třech závodech SP dojel na stupně vítězů…
„Vesluje teprve rok a půl, původně je plavec. Ale pochází z veslařské rodiny, jeho dědeček je olympijským vítězem z Mnichova.“
Jak z vašeho pohledu vesluje?
„Na pohled to moc hezké není, jede zvláštně technicky. Ale to je jedno, pokud jste první v cíli, můžete jet i ošklivě. Kdyby ale lépe zvládl techniku, mohl by jezdit mnohem rychleji. Má neuvěřitelný fyzický fond, na trenažéru jezdí za 5:38, což ze světové špičky moc lidí nejezdí, nikdo teda.“ (Synkův rekordní čas je 5:40,0 min.)
Trochu toho dravého mládí máte denně na očích v podobě vašich sparingpartnerů Jakuba Podrazila (26) a Lukáše Helešice (22). Jak se vám s nimi trénuje?
„Potřebujeme se navzájem. Kdybych trénoval furt sám, nebylo by to ono. Na klukách je vidět, že chtějí. Motivuje je to, posouvají se a už jsou vidět i výsledky (Podrazil s Helešicem jsou vítězi letošního seriálu SP na dvojce bez kormidelníka). Jsem rád, že tréninkové metody, které s Milanem Dolečkem používáme, platí i na ostatní. Často jsem slýchal, že můj trénink se na nikoho jiného nedá uplatnit. Teď se ukazuje, že to je blbost. Že když se chce a ten člověk to vydrží, tak to jde.“
Před sezonou jste vyhlašoval, že hodláte trénovat méně. Daří se vám to?
„Ale jo, daří. Hlavní část tréninku zůstává stejná, ale jinak jsme s trenérem Milanem Dolečkem změnili celý režim dne. Podle toho, kolik sil mi to sebere, mám odpoledne už jen lehčí trénink, nebo žádný. Nebo se jdu projet na kole.“
Nepřipadá vám, že máte najednou moc volného času?
„Docela bych bral i víc. (smích). Ale díky tomu mě začalo veslování zase víc bavit, protože se můžu věnovat rodině, dalším koníčkům nebo třeba pracovat na zahradě.“
Právě jste s dětmi na horách. To je trénink, nebo volno?
„Mám udržovací tréninky. Vždycky dopoledne chodím na kolo nebo běžet nebo na trenažér. A odpoledne vyrážíme na túry nebo výlety. Třeba na Mísečky.“
K pohodě přispělo určitě i to, že jste ukončil vysokou školu, že?
„To je fakt velká úleva, po pěti letech. Studium mi bralo hodně psychických sil. Dost jsem si oddychl, že to mám za sebou.“
Vystudoval jste obor wellness specialista. Nechtěl jste být spíš trenér?
„Ono to s tím souvisí. Mám bakaláře na sportovní a kondiční specialista, což je víceméně trenéřina. Navazující magisterský obor wellness specialista obsahuje hlavně zdravý životní styl, regeneraci, odpočinek, stravu, prostě celkové pojetí zdraví. Není to jen o tom napouštět vanu.“
Nedávno jste si udělal radost vítězstvím na prestižní regatě Holland Beker. Jak jste si to užil?
„Moc. Mám tamní přátelskou atmosféru hrozně rád, rád se tam vracím.“
A ještě když člověk vyhraje, že…
„Jo, jo. A navíc je s tím spojený bonus, finanční odměna za vítězství. To je taky příjemné.“
Co vás čeká teď?
„Jedeme do italského Livigna skoro na tři týdny, pak dva týdny v Praze a 14 dní závěrečné přípravy na Slapech. A pak už frčíme na mistrovství světa do Plovdivu.“
Ptát se pětinásobného mistra světa na cíl je asi zbytečné…
„Přesně tak! Cíl je furt stejný, nic se nezměnilo.“
