Konec éry „lehkáčů“: Melounová dieta, trénink s veslařskými Modriči
Mají poslední šanci, olympijská budoucnost už pro ně není. Miroslav Vraštil a Jiří Šimánek odletí na olympiádu s vědomím, že pro jejich disciplínu lehkovážného veslování půjde na Hrách v Paříži o derniéru. „Je to trošku nostalgické,“ připouští Šimánek. Dvojskif, který byl překvapením minulé olympiády v Tokiu, nabíral sílu s legendárními bratry Sinkovičovými, což jsou u vody podobné osobnosti jako Luka Modrič ve fotbale.
Ve veslařské loděnici Slavie na smíchovské straně Vltavy voněla smažená vajíčka se slaninou na vrch královské snídaně a Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem si tentokrát mohli aspoň zobnout.
„Dneska po tréninku jsme se vážili a byli jsme příjemně překvapení, že nejsme úplně tlustí. Tady jsme si hned dali trošku sýru a nějaké pití,“ usmíval se Šimánek.
„Já jsem v Chorvatsku absolvoval melounovou dietu, takže jsem docela hubenej,“ hlásil Vraštil s úsměvem. „Průměr posádky je sedmdesát kilo, ráno jsme měli sedmdesát jedno. To je úplně v pohodě…“
Je to naposledy, co kvůli startu na olympiádě musí svá těla držet zkrátka. Lehkovážné disciplíny byly na programu Her od roku 1996 v Atlantě. Tehdy přidaly na olympiádě svému sportu nový rozměr, teď ale zvítězil jiný fenomén. V Los Angeles 2028 ho na olympiádě nahradí příbřežní veslování.
„Je to trošku smutné, bohužel takhle to je,“ říká Vraštil. „Myslím, že o to víc to bude vyhrocenější. Všichni lehkáči vnímají, že je to poslední olympiáda s lehkými váhami, takže tam budou chtít ukázat, že to je chyba zrušit, vyřadit z olympijského programu. Máme se na co těšit.“
České veslování mělo přitom právě v lehkém dvojskifu svoji vlajkovou loď, která překlenula éru po konci skifařských šampionů Mirky Topinkové Knapkové a Ondřej Synka. Vraštil se Šimánkem se na minulých Hrách v Tokiu blýskli čtvrtým místem, k bronzové medaili jim scházelo něco málo přes dvě sekundy. Mají šanci letos?
„Bude to extrémně náročné. Teď to před olympiádou vnímáme, že to bude ještě těžší než v Tokiu, protože posádek, které můžou získat stříbro a bronz, je hodně,“ připouští Šimánek.
Pro úspěch udělali všechno. Poslední dva měsíce strávili na chorvatsko-bosenských hranicích, kde se tužili ve vlnách uměle vytvořeného Perućského jezera.
„Je to asi dvacetikilometrová přehrada ve vnitrozemí, jsou tam ideální podmínky, žádné čluny, nikdo se tam nekoupe. Je to pod horami, křišťálově čistá voda. Nádhera…“ vzpomíná Vraštil. „Největší výhoda je, že tam trénujeme s bratry Sinkovičovými, dvojnásobnými olympijskými vítězi, a poslední dva roky s bratry Lončaričovými.“
Valent a Martin Sinkovičovi jsou legendární postavy světového veslování. Z olympijských her mají tři medaile ze třech disciplín. Po bronzu z Londýna na párové čtyřce vyhráli v Riu na dvojskifu a v Tokiu na dvojce bez kormidelníka.
„Pro mě byla vždycky extrémní motivace trénovat na někoho, kdo něco takhle velkého dokázal. Když už nám dovolili s nimi trénovat, chtěli jsme do toho dát všechno. Aby to za něco stálo,“ říká Šimánek.
