Potopil se pod ledem tlustým pětatřicet centimetrů jen v plavkách a na jeden nádech. Hloubka: 52,1 metru. Češi o letité sportovní rekordy přicházejí, jeden si však nově díky Davidu Venclovi připsali. Takový kousek dokázal jako první člověk na světě, místem činu bylo zamrzlé švýcarské jezero Sils. „Pocit jsem měl dobrý, všechno šlo podle plánu. Jsem nadšený,“ radoval se Vencl. Bez komplikací se ale rekord neobešel: po vynoření freediver plival krev, nejspíš kvůli poškození průdušnice, a proto ho preventivně převezli do nemocnice. „Do té doby mě nic nebolelo, a dokud jsem se nevynořil, nic jsem netušil,“ řekl
František Venclovský přeplaval kanál La Manche, trvalo mu to 15 hodin 26 minut. David Vencl strávil ve vodě, tedy přesně řečeno pod ní, minutu 54 sekund, ale i tohle bylo dobrodružství, jak se patří.
Čtyřicetiletý otužilec už před dvěma lety překonal světový nejlepší výkon v plavání pod ledem bez neoprenu a na jediný nádech – v zamrzlém severočeském lomu ho „prodloužil“ na 81 metrů.
Tentokrát si vybral „disciplínu“, kterou ještě nikdo nezkusil. Původně měl vybraný rakouský Zell am See, ale kvůli teplé zimě musel hledat jezero s dostatečně pevným ledem jinde. Našel ho až na jihu Švýcarska nedaleko Svatého Mořice ve výšce 1 800 metrů nad mořem.
V úterý krátce po poledni se nadechl, ponořil se s monoploutví do zatraceně studené vody a dosáhl hloubky 52,1 metru. Aby vše bylo nezpochybnitelné, snímaly to kamery, přítomni byli rozhodčí a Vencl musel rovněž vyplavat nahoru se značkou, která byla na konci odměřeného lana.
„Byl jsem zadýchaný víc než v teplé vodě,“ popsal svou zkušenost. Vedle toho čekal, že ponor bude rychlejší. Ani jednou však prý nepřemýšlel o tom, že by se otočil a pokus vzdal.
„Trochu hůř se mi vyrovnával tlak, ale to se dalo čekat,“ pravil. Jinak běžnou záležitost zkomplikovala mrazivá voda: u hladiny měla teplotu jeden stupeň nad nulou, v cílové hloubce zhruba čtyři. Vencl proto bral v potaz, že s tím nikdo z jeho kolegů nemá zkušenosti.
„Asi bych k tomu jinak přistupoval uvolněněji. V tomhle případě ale vůbec nevím, jestli to jde udělat. Neřekl bych, že mám strach, ale respekt ano,“ prohlásil ještě před tím, než zaplul dolů.
Hned poté nastal technický problém u jednoho ze čtveřice potápěčů, kteří ho měli jistit. Na závěrečných patnácti metrech ho už ze zbylých tří nedoprovázel žádný. Kvůli bezpečnosti byl Vencl po celou dobu přivázán k vodícímu lanu. Když se po necelých dvou minutách opět zjevila v díře v ledu hlava se speciální čepicí a brýlemi, přišla euforie, okamžitě ji však vystřídal strach. Vencl totiž začal plivat krev.
„Před ponorem jsme řešili, jestli může dojít k poškození plic, což se může opravdu stát, ale naštěstí to nebyl tento případ. Zřejmě jsem si nějakým pohybem poškodil průdušnici, pravděpodobně se to stalo v hloubce pětačtyřicet metrů. Nic mě nebolelo, a dokud jsem se nevynořil a nezačal plivat krev, nic jsem netušil,” řekl Vencl. I když se cítil dobře, z preventivních důvodů ho sanitka vzala do nemocnice.
Tam se potvrdilo, že nemá žádné vážné trable – a mohl si vydechnout. Hluboko...
