Nervy na písku. Simon nám dává stejný kartáč, hlásí Bára i trenérova žena Markéta
V poslední době se jim hodně daří, skončily druhé na turnaji v chorvatské Poreči a jsou i druhé v evropském žebříčku. Plážové volejbalistky Markéta Nausch Sluková a Barbora Hermannová přesto vědí, že nemůžou polevit. Dohlíží na ně totiž přísný trenér Simon Nausch. Nejen o tom, jak se s jeho kritikou vyrovnávají, vyprávějí ve dvojrozhovoru pátečního Sport Magazínu.
Jak oddělujete práci od osobního života, když vás trénuje manžel Simon?
Markéta: „Snad asi docela dobře, když se podíváme na naše výsledky. Obecně nás naše společná práce baví a naplňuje, a tak se obojí hodně prolíná. Je to pro nás oba životní styl. Jsme zvyklí být spolu pořád a naučili jsme se to vše zvládat a zkombinovat. Po sedmi letech spolupráce už mi to vůbec nepřijde zvláštní. Teď jsme spolu dva dny nebyli, protože jsme s Bárou musely pracovně odjet mimo republiku, a Simon zůstal doma. Všichni v týmu jsme se tomu smáli, protože jsme si nedokázali vzpomenout, kdy tomu tak naposledy bylo. Občas je to pro nás ale samozřejmě náročný. Třeba když bych potřebovala manžela, ale on jím v tu chvíli nemůže být, protože musí být trenér. Potřebuje mi dát kartáč a říct mi, že tohle prostě takhle nemůžu dělat.“
Barboro, dává trenér manželce kartáč veřejně i před vámi?
Barbora: „Snaží se nás opravovat při každém špatném pohybu, abychom si jej neuložily do paměti. Na každém tréninku se do nás snaží dostat co nejvíc informací a rad. Někdy je sice náročné být pod takovým bystrým dohledem, ale všechno to dělá jen proto, že chce naši výkonnost posunout na co nejvyšší úroveň.“
Markéta: „Simon má hroznou vášeň pro náš sport. Chce, abychom se přiblížily co nejvíc k hranici našeho potenciálu. Není to džob, který by vám vydělal miliony. Ale jeho hlavní pohon je láska k beachi. Když jdeš vědomě nebo nevědomě proti svému potenciálu, je rozčílenej a řekne ti: Teď vůbec nehraješ, jak bys mohl. Koukej to změnit. A když to nezměníš, pak ti to rázně zopakuje. Dostaneme takový kartáč, že lidi zvenku koukají a říkají si: Ježišmarjá, ten jim dává sodu! On totiž i u neškodného vysvětlování vypadá hrozně zapáleně. Ale myslí to dobře a jako trenér má úžasné znalosti.“
Na co je největší pedant?
Barbora: „Na přístup k tréninku. Občas mu přijde, že si trénink neužíváme a že nás někdo do něj nutí. My se přitom jen soustředíme, ale navenek to asi vypadá, že tam jsme za trest. To nám pak vždycky připomene, jaký máme štěstí, že máme tak skvělé podmínky k trénování a kolem sebe lidi, kteří se nás snaží posunout dál. Že spousta hráčů tohle nemá. On sám kdysi hrozně rád trénoval a hrál, ale bohužel ho zastavilo zranění.“
Markéta: „A když vidí, že my ty možnosti máme a ještě jsme otrávený…“
Barbora: „Tak ho to ničí.“
Markéta: „Ta naše náladovost.“
Traduje se o něm, že je inovátor. Pořád vymýšlí něco nového?
Markéta: „Zlepšování mentální i fyzické stránky ho fascinuje. Sám vymýšlí a vyrábí si speciální pomůcky. Třeba nakoupí trubky v Bauhausu a hned jsme měly dvoumetrovou blokařku.“
Barbora: „Simon s ní chodil po hřišti, dokud jsme ji nezlomily.“ (usmívá se)
Obsáhlý dvojrozhovor najdete v pátečním Sport Magazínu
Z obsahu pátečního Sport Magazínu
- Fotoreportáž: Denisa Rosolová a Adam Sebastian Helcelet
- Uniklo z facebooku: Jaromír Jágr
- Můj první gól: Miroslav Kadlec
