Postup do semifinále? Důsledek mravenčí práce trenérů a vedení, říká bývalý reprezentant
Senzační postup volejbalistů do semifinále mistrovství světa pobláznil celé Česko. Bez nadsázky. Parádní jízda národního týmu nadchla také bývalé reprezentanty. Třeba Michala Palinka, který zažil deváté místo na brazilském šampionátu v roce 1990. „Jako správný Čech jsem hrdý i na to, že se mužstvu daří. Nejenom týmu, ale i vedení, protože trenér Jirka Novák je můj kamarád. Všem přeju štěstí a úspěch,“ neskrývá Palinek v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.
Jaká očekávání jste od zápasu měl? Írán byl před čtvrtfinále velmi nevyzpytatelným soupeřem.
„Možná byl papírovým favoritem, nicméně jak už bylo řečeno experty v televizi, celý turnaj Íránci nehráli v optimální formě. Bylo ale pravděpodobné, že se na rozhodující zápasy semknou a zahrají dobře, což potvrdili v prvním setu. Na náš dobře šlapající tým to ale nestačilo. Před zápasem jsem to tipoval padesát na padesát, protože opravdu to bylo hlavně o tom, jak Íránci budou hrát. My prostě víme, že naši kluci hrají dobře, tohle je dané. Máme opravdu skvěle poskládaný tým, u kterého hraje roli, že je dobře naladěný a vyladěný.“
Potvrdí to i v semifinále?
„Myslím si, že jo. Proč ne? Jde jenom o to, jak k tomu kluci přistoupí. Jestli se spokojí se čtyřkou, nebude to dobré. Pokud ale budou pořád hladoví, a třeba ještě hladovější po lepším umístění, může dojít k obrovskému překvapení.“
Reprezentace chyběla na mistrovství světa patnáct let a najednou je v semifinále. Vypovídá to o tom, že český volejbal jde nahoru?
„Nároďák, ale i mládežnický volejbal, na tom byl jednu dobu výkonnostně špatně, ale teď se neskutečně zvedl. Je to však piplačka a důsledek mravenčí práce trenérů a celého vedení. Důležité bylo také nastavit systém, který funguje a přináší ovoce. Nepřekvapuje mě, že výsledky u dospělých i u mládeže přišly, protože si myslím, že jdeme dobrou a správnou cestou. Živím se plážovým volejbalem, ale i šestkový pořád sleduju. Pokud to jenom trošku jde, jsem u televize.“
Ostatně právě v šestkovém volejbale jste si před pětatřiceti lety zahrál na mistrovství světa. Když sledujete současný šampionát, dýchnou na vás vzpomínky?
„Samozřejmě. Hlavně na zahajovací zápas proti Brazilcům, kde nás vlastně malá Maracaná s několika tisíci diváky pohltila. Nechci říct, že semlela, ale bylo to něco neskutečného. Před takovým diváckým tlakem jsme nebyli zvyklí hrát. Prohráli jsme 0:3, ale potom jsme vyhráli nad Koreou. O deváté místo jsme se utkali se Švédy, které jsme porazili, přestože za ně hrál fenomenální Gustafson. Podařilo se nám ho ubránit, což byl klíč k našemu vítězství.“
Už jste zmínil trenéra Nováka, s nímž se dlouho znáte. Jaký má podíl na současném volejbalovém vzestupu?
„Je neskutečně klidný. Pamatuju si, že klidný byl už jako hráč. Emoce docela šikovně krotil, ale na druhou stranu to byl obrovský bojovník a opora týmu. Dokazoval to v českých klubech, reprezentaci nebo i v zahraničí. Myslím tím v Paříži.“
Vybavíte si v souvislosti s jeho hráčskou kariérou nějakou konkrétní vzpomínku?
(usmívá se) „Vždycky se říkalo, že je takový frajírek, ale vůbec to není pravda. Byl to jenom první dojem, při kterém se za svou pózou trošku schovával. V jádru je to ale neskutečně hodný kluk, i proto mu takový úspěch přeju.“
