Jako česká jednička si nepřipadám, hlásila Davidová před odletem na MS
Na letiště dorazila za ostatními jako poslední. Jela po své ose. Po návratu ze SP v zámoří stihla dva dny školy, lehký odpočinek i navštívit závod své sestry v Bedřichově. „Lidé mě tam tudíž poznávali a děti se se mnou fotily,“ culila se Markéta Davidová. A v pondělí odletěla na poslední dril do Norska. Za týden vstoupí do prvního dospěláckého MS – a hned z pozice české jedničky.
Zabalila si Davidová na cestu něco speciálního? „Musím psát bakalářku, takže si s sebou beru i nějaké knížky a tak. A že toho moc nestihnu? Naopak. Na soustředění toho vždy napíšete nejvíc. Stejně jako třeba v Imatře před sezonou,“ přibližuje benjamínek výpravy, který píše bakářku na téma Tejpování koní.
Co se tak dá ještě na závěrečné přípravě v Norsku vyladit?
„Tak za ten týden se toho už moc stihnout nedá. Trénovali jsme celý rok, takže za týden už toho moc nedoženeme. Navíc myslím, že to budou maličkosti. Nějaká střelba, síla, rychlost a tak.“
Půjde navíc o vaše první dospělácké MS v životě, že?
„Ano, těším se na to. Neberu to ale jako mistrovství světa, nýbrž jako normální závody. Už před sezonou jsem říkala, že nemám letos vrchol, že bych prostě chtěla jezdit celou sezonu dobře a stabilně. Neupínám se k tomu, že bych teď měla podat nejlepší výkony. Budu se samozřejmě snažit, ale není to primární. Ráda bych tam něco trefila a udělala hezký výsledek.“
A třeba i něco křišťálového odvezla. Vždyť vedete disciplínu vytrvalostních závodů...
„No, to nevím, na to se už nechci vůbec upínat, protože většinou když nad tím začnu přemýšlet, tak to pak nedopadne. Je tedy lepší nad tím nepřemýšlet.“
V Östersundu jste někdy byla?
„Ne, nikdy, takže nevím, co mě tam čeká. A ani ostatních jsem se neptala, radši budu překvapená. Uvidíme, jestli příjemně nebo nepříjemně, ale raději se moc nevyptávám.“
Může být na jednu stranu i svazující, že tam jedete jako aktuální česká jednička?
„Není, protože si jako česká jednička nepřipadám.“ (směje se)
K jakému závodu tedy nejvíce vzhlížíte?
„Asi se těším na štafety, i když z nich mám největší respekt. Tyhle týmové závody mě ale baví.“
A co se týče toho nejméně oblíbeného závodu?
„No, já furt říkám, že je to ten vytrvalostní, ale vzhledem k tomu, že z něj mám teď dvě medaile, tak nevím, jestli je to vhodné říkat. Asi je to ale on. Je hrozně dlouhý, jsou tam čtyři střelby a tak.“
Ve střelbě jste ovšem viditelně udělala pokrok. Změnila jste na ní něco?
„Sama nevím, protože jsem na ní nezačala pracovat víc než na začátku sezony. Prostě to nějak přišlo, sedlo, možná si víc věřím a tak. Pořád to ale není stoprocentní, že bych si řekla, že jsem skvělý střelec a budu dávat samé nuly.“
Když se tedy dosud ohlédnete za svou sezonou?
„Na začátku jsem chtěla jezdit stabilně, což se mi moc nepovedlo, ale myslím, že ty medaile to trochu vyrovnaly a jsem s touto sezonou zatím spokojená.“
Přijede vám do Švédska někdo fandit?
„Myslím, že ne. Já si i vsugerovala, že když tam někdo jede, tak mi to přináší smůlu. Takže jsem asi radši, když tam nikdo nebude a všichni budou koukat v televizi.“
Dostali tedy od vás zákaz se za vámi vypravit?
„To ne, ale oni sami ani nemají čas, aby za mnou jeli do Švédska. Je to přeci jen trochu z ruky.“
