Tohle místo se jí líbí. Slunce, sníh, hory… a krásné vzpomínky. Před 13 měsíci tu urvala svůj první (a zatím jediný) triumf v SP. Zrádná vysoká nadmořská výška s ní nic nedělá. A teď může oblíbenou Anterselvu změnit na hotové místo pohádek! „Snad budu silná jako na začátku sezony,“ přeje si před čtvrtečním startem MS v biatlonu 2020 Markéta Davidová. Bude zde hlavní českou nadějí.
Jak ve vás, pár dní před startem, pulzuje začátek mistrovství světa?
(usměje se) „Jsem v pohodě, zatím mě to ještě nepohltilo. Vím, že to možná bude znít blbě, ale já MS ani moc nevnímám jako vrchol. Tím, jak se jede každý rok a účastní se ti stejní lidé jako svěťáku, to trochu ztrácí kouzlo. V juniorských šampionátech, kdy jste se potkal s těmi lidmi jednou za sezonu, to bylo jiné. Sama se to snažím vnímat jako svěťák a nedělat si to v hlavě ještě složitější. Prostě takový delší svěťák.“
Anterselva jako dějiště a místo se vám jistě musí líbit.
„Rozhodně. Anterselva patří mezi má oblíbená střediska. Většinou se mi tu líbí počasí, příroda, tratě... Itálie mi přijde super. I Ridnaun, kde jsme teď byli na přípravě, bylo v pohodě.“
Navíc se zdá, že vám sedí i výsledkově. Minulý rok jste zde brala v rámci SP hned dvě medaile, z toho první zlato. Vzpomenete si na to?
„Určitě. Na první triumf ve svěťáku se nezapomíná – už jen proto, že nevíte, zda nebyl i poslední. Ať sem přijedu kdykoliv, tahle výhra se mi v hlavě vždycky vybaví. Tehdy to byl i dost hektický víkend. Po druhém místě v masáku jsem hned jela domů a čekaly mě zkoušky ve škole.“
Byly to dny, kdy jste si zároveň uvědomila, že s těmi nejlepšími můžete fakt být?
„Těžko říct. Já jsem byla především ráda, že se mi zadařilo hlavně střelecky. Sama to hodně vztahuju na střelbu a tady jsem viděla, že zvládnu střílet dobře i stabilněji. Až na první položku ve stíhačce se mi vše povedlo a měla jsem radost, že jsem byla schopná udržet střeleckou formu déle než v jednom závodě.“
Přitom zdejší střelnice patří k jedné z nejtěžších.
„Ano, ale myslím, že mi tady vyhovuje, že víc lidí pracuje na dva nádechy, což já dělám normálně všude. Tohle tedy pro mě není žádná změna, zatímco ostatní se zde paradoxně trochu víc zdrží. Může to být má výhoda. Nebo to byla jen náhoda, že to bylo zrovna tady.“
To si zase nemyslím. Ono totiž platí, že vám vyšší nadmořské výšky sedí. Medaile jste brala i ve vysokohorském Canmore nebo Pokljuce. Čím to?
„Sama nevím. Je ale pravda, že s aklimatizací v těchto místech nemám problém.“
Je i tohle váš skrytý trumf do MS?
„To asi zase ne. Zvláště teď, když je tu mistrovství světa, se na to všichni připravili a řada týmů měla přípravu někde ve vysokých nadmořských výškách. Je to jiná situace, než když sem všichni jedeme z jednoho místa a máme se rychle aklimatizovat za tři dny – to pak někdo může mít nevýhodu, že se s tím srovnává dýl, ale toto je jiný případ. Teď tu budou naopak všichni nabušení.“
Vybavíte si, kde máte loňské medaile z Anterselvy?
„Ani nevím, budou ale někde v bezpečí. Asi v nějaké krabici.“
A narážel na to někdo doma?
„To vůbec. Abych řekla pravdu, doma jsem měla teď plnou hlavu školy. Ani jsem neměla moc času někoho vídat. Tohle mi nikdo doma nepřipomínal. Od toho mám novináře.“ (směje se)
O Ruhpoldingu jste říkala, že je tratí pro slabochy. Anterselva je jiná?
„Díky bohu.“
V čem je tedy jinačí?
„Tady se ukáže, jak na tom člověk po fyzické stránce je. Nicméně uvidíme, protože ji měli letos trochu měnit a sama jsem zvědavá, co nás čeká. Je to zrádná trať se spoustou pasáží, v nichž se zdá, že to není nic náročného, ale když na to nemáte síly, tak vás to hodně bolí. Někde jsem teď i slyšela, že měli přidat nějaké kopce. Uvidíme, co na nás organizátoři připraví.“
A ten pověstný kopeček před střelnicí, kdy už je třeba se vydýchávat před palbou?
„To je také náročné, ale už s tím všichni tak nějak počítáme. Ten poslední kopeček se nedá jet už tak rychle, jako by se normálně dal.“
Když se před MS ohlédnete za sezonou, jak jste spokojená? V prosinci se vám podařilo získat dva bronzy, ale v lednu jste trochu zápolila s následky vánoční virózy?
„Sama ani moc nevím, jak to hodnotit. Jsou výsledky, se kterými jsem spokojená, a myslím, že jsem i zase o trochu výš v SP, což je fajn. Nicméně výsledky typu, že se nedostanu ani do stíhačky, to by se mi už prostě dít nemělo. Dost mě mrzí, že jsem to nedokázala zvládnout a odstranit.“
Na čem jste finišovali v závěrečné přípravě před MS?
„Ono se už toho moc stihnout nedalo. Ladili jsme mírné detaily ohledně manipulace se zbraní, ale spíš to bylo o tom dostat se do nějakého klidu a pohody. Šlo o ladění psychiky, vrátit se ze závodního módu do tréninkového a pilovat zase detaily.“
Cítíte, že se vám stačila vrátit i rychlost, kterou jste v lednu kvůli nemoci postrádala?
„Nejsem si úplně jistá, jestli to bylo virózou. Sama jsem z toho byla přešlá, protože se mi třeba ani nejelo vůbec špatně, ale pak jsem se podívala na výsledky a najednou jsem byla o minutu jinde než dřív. Nevím, k čemu bych to přirovnala, protože jsem se špatně necítila a i Egil říkal, že to tak na trati nevypadalo. Snad to tedy teď bude lepší.“
S čím byste byla po odjezdu z Anterselvy spokojená?
„Přála bych si, aby se mi závodilo stejně jako před novým rokem. Aby se mi dobře jezdilo, měla jsem z toho dobrý pocit a i něco trefila. Je to taková klasika, co si přeje každý, ale chtěla bych, aby se mi závodilo lépe než v druhém trimestru.“
