PŘÍMO Z OBERHOFU | Je to místo, kde už si odbyla druhou premiéru. Úplně poprvé startovala Tereza Voborníková v Oberhofu v roce 2020. Tehdy šlo o její vůbec první závod ve Světovém poháru. Ve středu pak jako nováček okusila atmosféru mistrovství světa dospělých, a opět v tomto německém středisku. „Atmosféra je neskutečná, ale při rozjíždění si zároveň člověk připadá jak nějaký zvířátko v cirkuse,“ smála se juniorská světová šampionka.
Cítíte úlevu po smíšené štafetě, vašem prvním startu na MS?
„Ano, zpětně musím říct, že jsem moc ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo (český kvartet skončil pátý). Samozřejmě mohla jsem se vyvarovat chyb vleže. Ale přece jenom jsem byla trochu nervózní a tady je střelnice trochu zrádná, takže to mě mrzí, mohlo to být o kousíček lepší. Ale na druhou stranu se mi jelo pocitově docela dobře na trati. Takže celkové sedmé místo na mém úseku můžu hodnotit pozitivně.“
Dá se poučit z chyb na střelnici, nebo byly dané zrádností Oberhofu?
„Určitě dá. Rány jsem měla dole, že jsem před nástřelem cvakala hodně dolů, úplně stejná chyba se mi stala i v Anterselvě. Takže si na to musím dát příště pozor a líp si nastřelit, vědět, že mi to pak v zátěži chodí dolů a vyvarovat se toho.“
Říkala jste, že jste byla nervózní. Už nervozita během volného dne opadla?
„Jo, teď už pojedu samé individuální závody, tak už to bude jenom na mě, nikoliv na zodpovědnosti pro celý tým. Takže na sprint už jsem klidnější.“
Měla jste ve středu velké nervy?
„Bylo to hrozné. Jsem strašný stresař, takže jsem stála na startu a přála si, ať už je to za mnou. Ale naštěstí když jsem vystartovala, tak to ze mě opadlo a už to bylo dobrý.“
Přidali tomu i fanoušci?
„No, to jsem pociťovala při rozjíždění. Je to fakt nepříjemný. Nebo nepříjemný… Ono je to hezký, ale zároveň si člověk připadá jak nějaký zvířátko v cirkuse. Ale když pak jedu závod, tak to naštěstí nevnímám a ani nevím, jestli tam je pět lidí nebo pět tisíc.“
Zavzpomínejte na svůj debut před třemi lety.
„To bylo fakt asi úplně jiné, tím, že jsem byla ještě juniorka a byl to úplně první závod. Ani já, ani ostatní ode mě nic nečekali. Teď už je závodů trochu víc a přece jenom zajet nějaké osmdesáté devadesáté místo už pro mě není uspokojující. Takže páteční sprint bych chtěla jet líp než před těma třemi lety.“
Je to tak, že už teď přijdou některé hvězdy a pozdraví vás?
„Ano, třeba když se ráno chodím rozběhat, tak se potkávám s Dorotheou Wiererovou a ona mě vždycky tak hezky pozdraví. Z toho mám pokaždé hroznou radost, že mě zdraví a už asi ví, kdo jsem.“
Trať v Oberhofu je těžká. Je na ní do kopců svým způsobem výhoda vaše lehčí postava?
„Mám tenhle typ tratí hodně ráda, do kopců mi to sedí, nejsem asi moc silový typ na roviny, nemám na to moc výšku a asi ani sílu, takže tyhle kopce mi fakt jdou a jsem ráda, že MS je zrovna na takovéhle trati a ne na rovinaté jako je třeba v Ruhpoldingu.“
Po smíšené štafetě jste říkala, že se svou postavou to ale máte horší ve sjezdech…
„To je bohužel druhá stránka věci. Ale když jsou dobré lyže, není to takový handicap. Samozřejmě by se mi ve sjezdu pár kilo navíc hodilo… Tím, že sjezd tady není zatáčkový, je rovinatý, tak je to v něm znát dost.“
S jakým výsledkem a výkonem budete spokojená v pátečním sprintu?
„Samozřejmě bych chtěla odvést co nejlepší práci na střelnici a na trati jet, co to půjde a na co to bude stačit. Když by to byly pomyslné body (v SP do 40. místa), byla bych moc spokojená. A samozřejmě primárně dostat se do stíhačky je pro mě asi stěžejní.“
