
PŘÍMO Z OBERHOFU | Pomýšlet teď na zlatou medaili v závodech mužů zdá se docela bláhové. V biatlonu zažíváme dobu Böovu a ta má zcela suverénního vládce, kterého jen tak někdo z trůnu nesesadí. Jeho jméno je Johannes Thingnes Bö a jen s výjimkou tří závodů sezony zvítězil zatím ve všech. Na mistrovství světa v Oberhofu už získal čtyři zlata a další tři jsou pro něj ve hře.
Na tiskové konference teď chodí zásadně ve zlatých rukavicích. To kdybyste náhodou nevěděli, kdo že to tady v mužských závodech vládne pevnou rukou. Vlastně konference vypadají dost podobně. Uprostřed vždy sedí Johannes Thingnes Bö, po jeho levici případně pravici (to podle aktuálního výsledku) další Nor Sturla Holm Laegreid a pak buď starší bratr Johannese Tarjei, nebo Švéd Sebastian Samuelson.
Že je to už nuda? Zatím se to tak nejeví, jen pro ostatní biatlonisty to musí být trochu náročnější závodit už jen o druhé místo. „Je to trošku frustrující, že pořád vyhrává jeden, ale to, co předvádí, je něco neuvěřitelného. Mně se to líbí. Jezdí neskutečně, nevím, co k tomu říct,“ prohlásil po vytrvalostním závodu český mladík Tomáš Mikyska.
V nedělním stíhacím závodu J. T. Bö projel cílem a na stříbrného Laegreida se muselo čekat 1:11 minuty. Podobný náskok před krajanem měl mimozemšťan, jak už mu téměř všichni říkají, také v úterý. A to přitom na střelnici dvakrát chyboval, tudíž si připsal dvě trestné minuty. „Nebyl jsem unavený, nepřišlo mi, že bych musel na trati nechat příliš mnoho energie,“ řekl pak k tomu, co předvedl na běžkách.
Opravdu, když jej sledujete v televizi nebo přímo na stadionu, přijde vám, že na tom vlastně nic není, vždyť to jde úplně samo. Ale opak je pravdou. Poměřovat s ním síly na trati? Tyto ambice už tady prakticky nikdo nemá. Třeba Michal Krčmář hodnotil svůj běžecký výkon ve vytrvalostním závodu (11. nejlepší čas, ztráta na J. T. B. 3:31,3 minuty) takto: „Na trati to bylo dobré, když odečtu toho muže z jiné planety, jehož jméno už asi nebudeme vyslovovat. S těmi ostatními se dá závodit.“
V případě norské jedničky už nějakou dobu platí, že závod si může prohrát jedině sám, a to hodně velkou chybou. Které ale téměř nedělá. Zajímají vás jeho nejhorší výsledky v sezoně? Dvanácté místo hned v úvodním startu Světového poháru v Kontiolahti, kterým byl vytrvalostní závod. A pak dvakrát 3. místo v Annecy (stíhačka a závod s hromadným startem), kde mu vůbec nesedla ledovatá trať. Jinak už jen samá vítězství!
Článek pokračuje pod grafikou.
„Tenhle člověk může medaile ztratit, pokud to totálně zkazí. Když bude lehce kazit, jako normální člověk, medaile mít bude. Zlaté teda, stříbro ho asi nezajímá,“ konstatoval Krčmář.
Právě česká mužská jednička se s norskou raketou potkává na závodech nejdéle a Krčmář tak mohl přiblížit i jeho povahu a to, jak se za léta ve vrcholovém sportu změnil. „Určitě se změnil. Byl velký rebel, divoký kluk. Ale myslím, že tím, jak přišla přítelkyně, potom potomek, obrovsky mentálně vyrostl a i životně se posunul ohromně dopředu. Teď poslední roky jede na vlně,“ vystihl Krčmář jeho vývoj. Legrace je s ním ale pořád. „Stále je to velice příjemný člověk.“
Co tedy dál? Rekord v počtu zlatých medailí na MS drží s pěti zářezy Laura Dahlmeierová a Marte Olsbuová Röiselandová. Vyrovnat je může už ve čtvrtek, kdy je na programu smíšená štafeta dvojic. Na dotaz, zda jej trenéři do tohoto závodu nasadí, se šibalsky usmál. „Nevíme, možná…“ V sobotu pojede určitě mužskou štafetu, kde není větších favoritů než Norové. A sedmou možností pak bude nedělní závod s hromadným startem.